Válka emocí

EDITORIAL

Válka emocí
"Petr Pavel se svým odmítavým postojem k Motoristům opouští komfortní zónu nadstranického prezidenta a staví se do čela opozice. Je více politicky profilován, což posiluje podporu pevného jádra jeho voličů, právě například zaplněným Staroměstským náměstím, ale současně se tím vzdaluje od voličů vládní koalice, jichž je zatím většina," píše Dalibor Balšínek. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Dalibor Balšínek
Sdílet:

Hlavní zprávy

Poslední fajront

KOMENTÁŘ

Z podzemí Dolu ČSM v Karviné vyjel poslední vozík s černým uhlím vytěženým v České republice. „Nikdy neříkej nikdy,“ leč je pravděpodobné, že to opravdu bylo ...

00:07

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Zase plné hrsti emocí. Minulý týden si jich česká politická a veřejná scéna užila dosytosti, s vyvrcholením v podobě zaplněného Staroměstského náměstí, kde se sešly desítky tisíc odpůrců současné vládní koalice. Ze zaplněných pražských náměstí se postupně stává rituál, jen se mění jeho obsazení – v minulém volebním období se demonstrovalo proti vládě Petra Fialy, teď zas proti složení koalice Andreje Babiše. Spouštěčem bylo zveřejnění soukromé korespondence.

 

Nejprve premiér a ministr zahraničí Petr Macinka nechali prezidenta Petra Pavla čekat na Hradě, kde se měla odehrát schůzka ústavních činitelů k zahraniční politice, prezident ji pak po hodinovém odkladu zrušil. Andrej Babiš a spol. se omluvili, protože se protáhlo jednání kabinetu o státním rozpočtu a následná pravidelná tisková konference na Úřadu vlády. Není divu, že se prezident mohl cítit ponížen. Následující den Hrad kontroval.

Petr Pavel vystoupil s prohlášením, že se cítí vydírán ministrem zahraničí, a zveřejnil jeho dlouhou SMS zprávu – tiskový brífink pak tradičně bez možnosti položení otázek novinářů ukončil a odjel zřejmě na soukromý motorkářský výlet do Španělska. V Praze vzplála další bitva ve válce mezi Hradem a Motoristy spolu s vládní koalicí Andreje Babiše.

Vše začalo už na podzim sporem o jmenování Filipa Turka ministrem, pokračovalo se spory o jmenování a odvolání velvyslanců, pak o letadla L-159 pro Ukrajinu a vůbec rozsah pomoci válkou zkoušené zemi, dále úvahami o kandidátech do už dohledných prezidentských voleb až po drobné naschvály, jako bylo právě čekaní na Hradě.

V tom ústředním sporu se přitom spojenci bojujících stran dostávají do rozporuplných pozic – jako například bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Ten dnes tvrdí, že prezident Petr Pavel má právo nejmenovat Filipa Turka ministrem, zatímco před čtyřmi lety prohlašoval, že jiný prezident, Miloš Zeman, nemá právo nejmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí a že „současný ústavní model zejména v případě odvolávání a jmenování ministrů svěřuje jednoznačně tuto pravomoc do kompetencí předsedy vlády a prezidentovi neposkytuje žádný prostor pro diskreci (diskreční pravomoc neboli správní pravomoc – pozn. red.), tedy uvážení“.

Tento příklad názorně ukazuje, že zde nejde o pravidla, která platí pro všechny, ale jen o aplikaci nálad a emocí. Jde o souboj politických a názorových bloků, které se nechtějí domluvit a které se chystají do dalších bitev. Petr Pavel se svým odmítavým postojem k Motoristům opouští komfortní zónu nadstranického prezidenta a staví se do čela opozice, jak na tomto místě zaznělo už mnohokrát. Je více politicky profilován, což posiluje podporu pevného jádra jeho voličů, právě například zaplněným Staroměstským náměstím, ale současně se tím vzdaluje od voličů vládní koalice, jichž je zatím většina. Tím se mu samozřejmě snižuje šance na obhajobu mandátu.

Hra o příštího prezidenta je teprve na začátku. Nejdříve se musí v akci ukázat vláda Andreje Babiše, což na prezidentské volby, v nichž emoce hrají rovněž velkou roli, bude mít vliv. A to je také paradox: český prezident nemá prakticky žádné pravomoci, nemá žádný vliv na chod exekutivy, pro popis prezidentské funkce se hodí spíš parafráze „bezmoc mocných“. Vše je ale ještě daleko, pozice se mohou měnit a přeskupovat, přijdou chvíle zklidnění, které budou střídat silné emoční okamžiky, ale taková už je současná politika. Život s vyprázdněnými symboly a silnými emocemi.

×

Podobné články