K opeře jsem přišel až v osmnácti, říká zachránce hradu Grabštejn
OPERNÍ PĚVEC LUDĚK VELE
ROZHOVOR
Sedíme na verandě domu Luďka Veleho v Chotyni, přímo naproti vykukuje kulatá věž hradu Grabštejn. Ten byl v hrozném stavu, avšak Luděk Vele mu pomohl se z toho dostat. Mohutně znělý hlas operního pěvce už k hradu vlastně patří. S tím by jistě souhlasil Grabštejn - a souhlasí s tím i Luděk Vele.
Grabštejn je váš osudový hrad. Vy jste rodák?
Ne, já jsem se narodil v porodnici v Turnově, ale náš rod byl z Líšného u Železného Brodu u Malé Skály. Původně se naše jméno psalo Véle, ale maminka, když jsem se narodil, řekla sestřičce prosím vás, nepište tam to dlouhé é. Tak se jmenuju Vele.
I tak je to zajímavé jméno… Kde se asi vzalo?
Údajně je z Valonska nebo z Francie, snad to měla být nějaký hugenotská rodina, která sem doputovala v osmnáctém století, ale nějak hlouběji jsem se po tom nepídil.
V dětském věku to nabízelo jednoduchou variantu…
To víte, že jo! Luděk Vele hubou mele, to jsem slyšel každou chvíli.
Takže jste vyrůstal na břehu Jizery v Líšném?
Jenom asi do čtyř let. Pak mi umřel táta a my jsme se přestěhovali sem do Chotyně, ke Grabštejnu.
A čím byl otec?
Minérem u barabů, razil tunely a zavalilo ho to.
U barabů? To znám z Jana Nerudy, to byli často Italové nebo Chorvati, tedy v 19. století. Ani nevím, že byli ještě ve dvacátém.
Ano, ještě nějaké party byly. Ale táta byl Čech, on se jmenoval Veleslav Véle, jsem docela rád, že já se jmenuju normálně Luděk… Bohužel si na tátu nepamatuju, bylo mu dvaačtyřicet, když umřel. Potlouklo ho to v tunelu, těžce nesl, že je invalida, a tak se oběsil.
Ach…
No a to nebyla jediná tragédie! Moje máma pochovala za svůj život tři muže a dva syny! Měl jsem ještě dva bratry, Viktora přejelo v dětském věku auto a toho nejstaršího, Jana, zavalila ve Švýcarsku lavina: on byl lesní inženýr, po roce 1968 emigroval a tohle se mu tam přihodilo. Chudák moje máma, muselo to být pro ni hrozné.
To tedy ano. Takže dětství a mládí byly spíš smutné.
Ale vůbec ne! Vlastně jsem měl hezké dětství. Vyrůstal jsem tady v Chotyni, pořád jsem někde s klukama lítal, bylo to tady dobrodružné, v lese se daly najít zbraně z války, byly to tady divoké Sudety, Grabštejn byl obsazený vojáky a totálně nepřístupný, takže vypadal velmi tajemně. Já jsem kromě toho chodil do kroužků, taky do zpěvu, ale to jsem vůbec netušil, že ze mě bude jednou pěvec.
Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.
