Povolební možnosti Petra Pavla. Dostojí hlava státu slibu být formálním prezidentem?

Prezident České republiky Petr Pavel stojí před jednou z nejdůležitějších chvil svého pětiletého mandátu, v blízkém budoucnu bude jmenovat vládu. A tento akt rozhodne, zda bude formálním prezidentem, či zda podlehne vábení jako třeba někteří jeho předchůdci. Jakou cestou se vydá, nenaznačil ani projev k národu, který hlava státu pronesla v úterý večer. Připomeňte si proceduru jmenování krok po kroku.

Česká republika je parlamentní demokracií. To je nejvíce zjevné na tom, že vláda – kolektivní exekutivní orgán rozhodující o směřování naší země – čerpá svou legitimitu od Poslanecké sněmovny, dolní komory Parlamentu ČR. Důvěra je vyjádřena tím, že kabinet předstoupí před 200 poslanců, které žádá, aby je v hlasování podpořili. Na rozdíl od chvíle, kdy se – zpravidla opoziční – poslanci snaží vyvolat hlasování o nedůvěře vládě a pro její pád potřebují 101 hlasů, při vyjádření podpory kabinetu stačí pouze většina z přítomných.

Petr Pavel v rozhovorech ještě předtím, než byl zvolen do svého mandátu, sliboval návrat k tomu, jak byl úřad prezidenta zamýšlen: je pouze formální hlavou státu, dbá na dodržování ústavního pořádku země a reprezentuje stát navenek. Je také vrchním velitelem ozbrojených sil. „Nikdy jsem se netajil tím, že bych chtěl být aktivním prezidentem, ale ne takovým, který zasahuje do pravomocí ostatních,“ sdělil Petr Pavel před zvolením.

Mezi největší pravomoci prezidenta dle Ústavy patří jmenování soudců Ústavního soudu (už z většiny proběhlo) a jmenování vlády (dojde k němu poprvé po nadcházejících volbách, co se mandátu Petra Pavla týče). Na jmenování vlády má prezident dva pokusy a pokud by v obou případech nezískala následně vláda důvěru ve sněmovně, přechází třetí pokus na předsedu Poslanecké sněmovny. Ta má, na rozdíl od vlády, pro své ustanovení jasné lhůty: maximálně 30 dnů od voleb musí být svoláno tzv. ustavující zasedání.

Aby se ale hlava státu jen tak ledabyle nepřipravila o své dva pokusy, přišel první polistopadový prezident Václav Havel s ideou, že než vládu jmenuje, udělá jeden předcházející krok: pověří někoho – zpravidla prvního na pásce, tedy vítěze voleb, ale nemusí to tak být vždy – sestavením vlády. Tento mezičlánek není obsažen v Ústavě, tedy i když člověk, kterého prezident pověřil, selže, nepřijde hlava státu o jeden ze svých pokusů. A zároveň je ze stejného důvodu vyjmut z časových lhůt, neboť pokud již dojde na jmenování vlády, ta musí do 30 dnů předstoupit před sněmovnu a požádat o důvěru. A přestože předstupeň, ono pověření, není obsažen v Ústavě, stal se ústavní zvyklostí, neboť ho respektovali i Havlovi následníci Václav Klaus a Miloš Zeman.

To, že daný člověk, kterého prezident pověřil – a není podmínkou, že musí jít o člověka, který se následně stane premiérem, vyjednavačem může být v podstatě kdokoliv – sestavením vlády, svůj úkol úspěšně splnil, je prezentováno tím, že hlavě státu předloží seznam 101 podpisů poslanců, kteří jsou ochotni budoucí vládu v dolní komoře podpořit. A to i přesto, že ve sněmovně ani tolik hlasů nemusí být potřeba, známe precedentní situace z minulosti, například vznik vlády Mirka Topolánka (ODS), kdy dva poslanci ČSSD Miloš Melčák a Michal Pohanka se hlasování nezúčastnili, čímž snížili potřebné kvorum a umožnili tak vznik vlády, byť pro ni přímo nehlasovali. Volby v roce 2006 dopadly patem, kdy oba bloky stran, které spolu chtěly vládnout, měly shodně 100 hlasů.

„Samozřejmě můžete dostat důvěru jen prostou většinou, ale vy také potřebujete dostat sto jedna hlasů na spoustu záležitostí, například k přehlasování veta prezidenta. To pak může být obtížné, pokud se změní rozložení politických sil. V podstatě tím dokazujete nějakou stabilitu vašeho kabinetu, byť je jasné, že pak třeba pro spoustu zákonů budete hledat podporu napříč spektrem a skládat různé většiny,“ zhodnotil pro Echo24 politolog Milan Školník z České zemědělské univerzity v Praze.

Zároveň ale prezident nemá povinnost přijmout 101 podpisů, jak jsme například viděli po pádu vlády Petra Nečase (ODS), kdy nynější senátorka Miroslava Němcová přinesla prezidentu Miloši Zemanovi takový seznam, nicméně ten ho nepřijal a raději jmenoval úřednickou vládu plnou jemu blízkých lidí.

Kde 101 hlasů získat?

Jak jsme viděli v minulých sněmovních volbách, ve kterých ANO získalo nejvíce poslanců, nemusí vždy první na pásce mít možnost sestavit vládu, neboť nemá koaliční partnery, kteří by s ním kabinet sestavili. Konkrétně: V roce 2021 ANO kanibalizovalo své možné partnery, ČSSD (nyní Socdem) a Přísahu Roberta Šlachty – subjekty, které se těsně nedostali do sněmovny, a tak Babiš ani nepřijal pověření jednat o možném sestavení vlády, které mu nabízel tehdejší prezident Miloš Zeman. Bylo mu totiž jasné, že byť by na pověření mohl vznášet nárok, vládu by nesestavil a pouze by tak celou situaci prodloužil.

Nyní dle publikovaných předvolebních průzkumů může situace vypadat odlišně – současné vládní strany a kdysi vládní Piráti nemají vůbec jisté, že by přesáhly 101 mandátů. Ostatně v pondělí se Petr Pavel sešel na Hradě s Babišem, aby s ním probral, jak by se případně stavěl ke svému střetu zájmů, který zákon zapovídá. To může značit, že hlava státu hodlá lídra opozice pověřit. A právě v tom může tkvět největší překážka, kterou hodlá prezident Petr Pavel klást pod nohy Andreji Babišovi, předsedovi hnutí ANO, u kterého se očekává, že bude první na pásce. „Měl jsem dobrý rozhovor s panem prezidentem. V pohodě,” komentoval pondělní schůzku pro Echo24 v úterý Babiš.

Kromě vyřešení střetu zájmů si ale klade prezident ještě jednu podmínku – tu ostatně připomněl i ve svém projevu, ale popořadě. Pro Echo24 označil tuto podmínku za podstatnou i politolog Michael Drašar z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Otázka hladkého průběhu jmenování vlády se bude odvíjet od toho, kdo by měl být součástí nového kabinetu. Petr Pavel už dříve deklaroval, že by měl problém s tím jmenovat ministry politiky, kteří zpochybňují naše členství v mezinárodních organizacích, jako je EU a NATO. Potenciálně tady tedy hrozí, že by mohl mít problém s představiteli, případě nestranickými nominanty SPD a Stačilo!“ uvedl odborník.

Nicméně teoretická úvaha může jít ještě dál, představme si hypotetickou situaci: prezident pověří Babiše, který přinese 101 hlasů, mezi nimiž jsou obsaženy i hlasy hnutí SPD, neboť dle posledních zveřejněných průzkumů před tím, než o půlnoci z pondělí na úterý začalo platit moratorium (zákaz zveřejňování nových průzkumů), by ANO ani s podporou Motoristů (pokud se dostanou) a komunistů skrytých v hnutí Stačilo! nedosáhlo na kýžený počet sto jedna hlasů. A v takovém případě by ANO muselo sáhnout i po hlasech poslanců SPD, neboť jak koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), tak Piráti a STAN deklarují, že Babiše nikdy nepodpoří.

A přesně v tuto chvíli by se v prezidentovi, který chtěl být oním pověstným „automatem na podpisy“, mohl probudit zoon politikon, který v něm – jakožto nepolitikovi – dosud spíše chyběl. Otázkou samozřejmě je, jak by s celou záležitostí zamíchala ona obezlička, za kterou se SPD schovává a sice, že hnutí samo o sobě nechce vystoupení z NATO a EU, ale chce uspořádání celoplošného referenda, ve kterém by mohli rozhodnout občané.

Politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni pro Echo24 uvedl, že „půjde o první test Petra Pavla, jak moc chce být prezidentem klasického parlamentního režimu, kde je dána formální procedura“. „Pozice prezidenta republiky čistě podle Ústavy a podle toho, že Česká republika je podle klasifikace parlamentní demokracií, by měla být pouze formální. Podle ústavních zvyklostí, nikoliv podle Ústavy, by prezident měl jmenovat vítěze voleb, předsedu nejsilnější politické strany a toho pověřit sestavení vlády, následně ho jmenovat premiérem a je pak odpovědností premiéra, aby si tu vládu obhájil a to nikoliv před prezidentem, ale před parlamentem. Proto jsme demokracií parlamentní, nikoliv prezidentským či poloprezidentským systémem,“ míní Valeš, podle kterého je vylučování lidí, kteří chtějí vystupovat z EU či NATO, nezákonným požadavkem. „Nikoliv však protizákonným,“ doplnil politolog.

Nebude jako Zeman

Odlišný pohled nabídl pro Echo24 politolog Roman Chytilek z Institutu SYRI a Masarykovy univerzity v Brně. „Čekám poměrně obtížné sestavování formátu samotné vlády, které nejspíš zastíní činnost prezidenta,“ uvedl s tím, že „od Petra Pavla čeká, že bude respektovat výsledek voleb – tedy ministerským předsedou bude jmenovat jen osobu s dobrou šancí sestavit vládu, která pak získá důvěru parlamentu a nebude využívat argument nekompetentnosti kandidáta, jako to v minulosti udělal Miloš Zeman nebo Zuzana Čaputová na Slovensku“.

„Zřejmě podobně jako předchozí prezidenti se bude Petr Pavel při dílčích jmenováních nějak snažit interpretovat koncept ‚právních překážek‘ pro jmenování. To nedělal jen Zeman, ale například i Václav Klaus, který odmítal v roce 2005 jmenovat ministrem zdravotnictví Davida Ratha pro možný střet zájmů,“ připomněl Roman Chytilek.

Obdobně smýšlí i politolog Drašar. „Oproti přístupu Miloše Zemana je zde zásadní rozdíl v obecném přístupu k hodnocení jednotlivých nominantů. Zatímco Pavel, minimálně dle svých dosavadních prohlášení, zohledňuje politické postoje, u Zemana šlo ve velké většině o vyřizování osobních účtů, které mnohdy maskoval zástupnými důvody,“ domnívá se.

Projev cestu nenastínil

Šest minut po osmé hodině večerní zazněl pětiminutový projev Petra Pavla. A odpovědi k tomu, jak se prezident zachová při skládání vlády, nepřinesl. Zazněly v něm totiž obě možná hlediska. Zmínka o důležitosti zakotvení v NATO a EU a také nebezpečí hrozícího naší zemi z Ruska byla hlavou státu formulována takto: „Potřebujeme proto vládu, která naší zemi zajistí i nadále bezpečnost. Tu dnes máme díky našemu pevnému ukotvení v Evropské unii a především v nejsilnější obranné alianci ve světě, v NATO. Potřebujeme vládu, která ochrání naši suverenitu ve společenství demokratických zemí a nenechá nás napospas Rusku a jeho snaze o obnovení sféry vlivu ve střední a východní Evropě.“

Zároveň ale Petr Pavel dodal, že bude respektovat vůli voličů, tedy bude oním formálním prezidentem, kterého veřejnosti sliboval.„Mohu vás ujistit, že budu respektovat vůli voličů vyjádřenou výsledky voleb a budu postupovat v souladu s naší ústavou,“ pronesl konkrétně a to s dovětkem, že „bude apelovat na budoucího premiéra, aby nedopustil ohrožení naší bezpečnosti“. Apelovat neznamená znemožnit.

Jak to vše dopadne, na to si budeme zjevně muset počkat a to až do chvíle, kdy se bude po volbách opravdu skládat nová vláda. Zajímavé ovšem je i samo pronesení projevu. Jak se pro Echo24 shodli politologové Školník i Valeš, tradice předvolebních rozhovorů v ČR chybí. „Není standardní, že by prezident před volbami vyzýval k tomu, aby lidé přišli k urnám, skrze projev,“ uvedl Školník. Netradiční je i sama schůzka prezidenta s pravděpodobným vítězem takto krátce před volbami.

„Pochopitelně by se to poselství projevu mělo maximálně držet významu voleb, významu demokracie jako takové, ale neměl by říkat své osobní názory. I když prezident Zeman sklouzával často k tomu, že říkal své osobní preference. To u Pavla tolik neznáme,“ doplnil Školník. Výjimkou potvrzující pravidlo je projev Václava Havla z června roku 1992, který zazněl 4 dny před volbami do České národní rady, tedy orgánu Československé federativní republiky, nikoliv Poslanecké sněmovny samostatné České republiky, která ještě neexistovala.

Nicméně krátce před – poměrně hektickým – rozpadem federace Česká národní rada schválila Ústavu ČR, jež nabyla účinnosti k 1. lednu 1993. A právě podle schválené Ústavy České republiky pokračovalo 200 poslanců České národní rady ve výkonu svých funkcí a stali se poslanci Poslanecké sněmovny. První sněmovní volby v rámci samostatné ČR se konaly až v roce 1996. Havel ve zmíněném projevu vyzval občany, „aby nepodpořili ty, kteří slibují, že vše vyřeší vše za vás“. „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich věcí veřejných,“ sdělil tehdy Havel.