„Echo nehladí po srsti.“ Co si o Echu myslí Šimka, Kolář, Duka, Hampl, Bernard...

DESET LET ECHA

„Echo nehladí po srsti.“ Co si o Echu myslí Šimka, Kolář, Duka, Hampl, Bernard...
Pro mě je Echo prostorem, kde opravdu vidím probíhat diskusi, říká Mojmír Hampl. Foto: Jan Zatorsky
3
Domov
Kamila Klausová
Sdílet:

Echo si o víkendu připomnělo 10 let existence. Při této příležitosti oslovila redakce osobnosti společenského života s anketní otázkou K čemu je dobré Echo? Všechny příspěvky si můžete přečíst ve speciálu 10 let Echa. Celá příloha o 64 stránkách bude zdarma součástí nového vydání Týdeníku Echo. První díl ankety jsme publikovali zde.

Karel Šimka
předseda Nejvyššího správního soudu

Echo nehladí po srsti. Má základní orientaci (řekněme doprava), ale jsou v něm nejrůznější výtečníci. Somewherák Martin Weiss, který by se jako esejista uplatnil anywhere, i ve Financial Times. Aktuálně „Rusák“ Daniel Kaiser, který nám, neokonzervativním atlantistům, „nastavuje zrcadlo“. Skoro až pravdoláskař Ondřej Štindl a s ním skoro až demlovsky rurální konzerva Jiří Peňás. Škoda že šampaňská konzervativka Lenka Zlámalová změnila dres, ale jedinému současnému českému byznysmenovi evropského formátu asi nešlo odolat. Leč Echo už má i skvělý dorost, neokona skoro jak z mých milovaných devadesátek Ondřeje Šmigola či femme fatale české filozofie Terezu Matějčkovou. Uvidíme, jaký pelíšek si v týmu najde konzervativní dandy Bohumil Pečinka. A celý tento pytel blech udržuje v chodu s elegancí, nonšalancí a nezměrným optimismem i tváří v tvář armageddonu klasických médií Dalibor Balšínek. Prvních deset let je jen začátek, hodně štěstí do dalších dvaceti!

Mojmír Hampl
předseda Národní rozpočtové rady, bývalý viceguvernér ČNB

Je možná zbytečné oceňovat slovně něco, co oceňuji každý týden svou peněženkou, když si Echo kupuji, a svým časem, když jej důkladně čtu. Nicméně pokud je verbalizace důležitá – a v případě narozenin bývá –, tak pro mě je Echo prostorem, kde opravdu vidím probíhat diskusi. Nejsem natolik naivní, abych netušil, že i já žiju v bublinách. Ale jestli je Echo bublina, tak v téhle ještě nezmizela debata, argumenty, alternativní názory a snaha s pomocí faktů a idejí něco vysvětlit, o něčem přesvědčit, pro něco nadchnout, před něčím varovat. Co víc by člověk mohl chtít od dobrého názorového týdeníku?

Pavel Kolář
fyzioterapeut, přednosta kliniky

I když může být echo někdy považováno za nepříjemné nebo rušivé, existují situace, kdy může být pro společnost velmi užitečné. Může pomoci lidem orientovat se v prostoru a již v minulosti bylo využíváno ke komunikaci na dálku. Je fajn, že dnešní Echo s velkým E se snaží tuto roli plnit i v moderní podobě. Pomáhá jak s orientací, tak názorovou komunikací. Pro mě je důležité, aby tou pevnou odrazovou překážkou tvořící ozvěnu nebyla něčí politická a ekonomická zakázka, mající propagandistický vliv na veřejné mínění, a tendence zalíbit se, ale byla jí ideová základna opřená o principy konzervativního myšlení se snahou bránit se rychlým změnám a hájit tradiční hodnoty. Platí, že ozvěna má stejnou hlasitost jako vlna vyslaná zdrojem. Obojí se dnes při obhajobě konzervativních hodnot ztišuje, a tak je důležité, aby nevymizel prostor, který tento názorově konzervativní svět ve svém odrazu bude i nadále zastupovat. Pokud Echo bude pokračovat v tomto trendu, bude hájit a zvyšovat svou hlasitost s názorovou základnou opřenou o konzervativní hodnoty, budu ho mít jako doposud v seznamu oblíbených, každý čtvrtek bude ležet u mě na stole a o víkendu si jej pročtu s častými odkazy článků pro své kamarády.

Petr Čornej
historik

Přiznávám, že noviny a časopisy už dlouhá léta v podstatě nesleduji. Příčí se mi černobílý, schematický, jednostranný a redukcionistický obraz světa, který nám současný mainstream servíruje, navíc s programovým důrazem na vypjatou emocionalitu. Svět je přece pestrý, barevný a složitý. A tak jen občas nahlédnu do Sportu (byť se změnil ve věstník Klubu přátel Slavie), nebo si přečtu nějaký zajímavý rozhovor v časopisu Téma. Jedinou výjimku představuje Týdeník Echo, který pravidelně kupuje má manželka. Oceňuji na něm poctivou novinařinu, vyhledávající ožehavé problémy, jimiž společnost žije, a zvláště nedogmatický i racionální přístup, založený na konfrontaci různých úhlů pohledu. Redakce si nepochybně uvědomuje, že bez názorové plurality a svobody slova není možná ani opravdová novinařina, ani věda, a už vůbec ne skutečná demokracie. Do dalšího desetiletí jí přeji, aby tuto linii držela a hájila i nadále.

Všechny příspěvky si můžete přečíst ve speciálu 10 let Echa. Celá příloha o 64 stránkách bude zdarma součástí nového vydání Týdeníku Echo.
Všechny příspěvky si můžete přečíst ve speciálu 10 let Echa. Celá příloha o 64 stránkách bude zdarma součástí nového vydání Týdeníku Echo. Foto: Speciál 10 let Echa

Dominik Duka
kardinál

Časopis Týdeník Echo vstoupil na mediální scénu ve chvíli, kdy bych se odvážil tvrdit, že scénu obsadila jednobarevná vize společnosti, kterou snad odlišovaly pouze jednotlivé tváře autorů a různorodost témat. Díky skutečnosti, že Echo se stalo součástí mediální scény – a nejen to, že dává také prostor těm, kterým shora zmíněná mediální scéna upírala hlas –, mám jako čtenář možnost nahlížet svět a jeho dění pohledem, který považuji za přirozený, reálný i vyvážený. Bezesporu že dnešní záplava tiskovin a i ostatních sociálních sítí mi nedovoluje hodnotit každý článek, ale považuji jak četbu článků, tak kurzorické proběhnutí celého čísla nejen za obohacení, ale také často nalézám odpověď na otázky, které tzv. levicová scéna buď nemá, anebo je vypouští či cenzuruje. Tento fakt potvrzuje i nárůst dalších tiskovin a sdělovacích kanálů, které často se probíjejí do ustrašené mysli utlačované většiny naší populace. Vím, že mnozí nebudete se mnou souhlasit. Jistě je pravda, a to smutná pravda, že značná část společnosti si žádné otázky nepřipouští, žije v zajetí emocí, které může projevovat bez jakékoli kultivace a racionální komunikace. Přeji Echu, aby znělo a mělo ozvěnu.

Stanislav Bernard
spolumajitel pivovaru

Je to jeden z mála titulů, které se nemusí stydět za to, že jsou časopisem. Najdou se v něm pravidelně dobré články. Za mě – určitě by bylo fajn, kdyby se ještě více orientoval na redakční články, které by reflektovaly realitu. Takto to někdy působí jako zvláštní kaleidoskop „oficiální propagandy“, kterou fakt nemusím číst, s tím, co je cenné. Celkově Echo ale vnímám pozitivně.

Jan Jirák
vedoucí Katedry mediálních studií MUP

Z existence Echa plynou dvě významná poučení. Obě se týkají toho, jakou Echo provozuje žurnalistiku. I když se prezentuje jako převážně názorový a pravicově konzervativní projekt, je to do značné míry zpravodajsko-analytický titul a skutečně si dává pozor, aby nebyl prvoplánově předpojatý. To je v českém novinářském prostředí – kde je předpojatost v podstatě normální – světlá výjimka a Echu za to patří dík. S tím souvisí druhé poučení. Čeští čtenáři, ať jsou levicoví, nebo pravicoví, umí ocenit férový, kritický, věcný přístup, s úlevou vnímají absenci jalového aktivismu a halasného sekyrářství. Zájem o Echo to jasně dokládá.

Cyril Höschl
psychiatr, emeritní ředitel Národního ústavu duševního zdraví

Vinou profesionálního postižení se mi na otázku „K čemu je dobré Echo?“ jako první vybaví echokardiografie. To je ultrazvukové vyšetření srdce, jež umožňuje zobrazit jeho strukturu a funkci. Používá se k diagnostice široké škály srdečních chorob, včetně vrozené srdeční vady u dětí i dospělých. Echo je také název virtuální asistentky vyvinuté společností Amazon, jež se aktivuje hlasem a může se používat k přehrávání hudby, nastavování časovačů a alarmů či k ovládání chytré domácnosti. V akustice se echo odkazuje na odražený zvukový signál. Může být vnímáno jako nepříjemný dozvuk v místnosti, ale může být také využito k vylepšení akustiky v nějakém prostoru či k vytváření zvukových efektů v hudbě a filmu. V přeneseném smyslu se slovo echo používá k označení opakování myšlenky, zvuku nebo události. V psychiatrii se používá pojem echolalie, kterým se označuje porucha řeči spočívající v opakování slov po někom jiném (palilalie označuje opakování slov po sobě samém). Slovo „echo“ pochází z řeckého slova „ἠχώ“ (ēchō), jež znamená „ozvěna“ a je pravděpodobně onomatopoické, tzn. že napodobuje zvuk ozvěny. V řecké mytologii byla Échó nymfa, která byla potrestána tím, že mohla opakovat pouze slova, která slyšela od jiných. Ale echo (έχω) v řečtině znamená také „mám“ (πολύ καλά αχλάδια έχω = mám moc dobré hrušky). Echo je také název typu telekomunikační družice, která odráží rádiové signály zpět na Zemi.

Dále se mi, nevím proč, silně vtírá Píseň poutníka ze sbírky Devátá vlna Viktora Dyka:

V míjení těžkých roků
čím dál mi jasnější jest:
není ztracených kroků,
není ztracených cest.

Echo zpozdí se možná,
ozvěna nespěchá.
Víra veliká, zbožná
nebude bez echa.

Vrátí se v ztichlém kraji,
pronikne mlhami.
Ti, kdož nás popírají,
kdys půjdou za námi!

Odtud je už jenom krůček k nepochybně hlavnímu významu echa, kterým je označení jedné z našich nejkvalitnějších tiskovin, jež zaplňuje na trhu citelnou mezeru v uspokojování poptávky po inteligentní četbě nabízející nehysterické rozbory nosných témat současnosti.

Maciej Ruczaj
polský velvyslanec na Slovensku, bývalý ředitel Polského institutu v Praze

Mnoho let to byl můj oblíbený rituál – sobotní ráno, dobrá snídaně, káva a nové číslo Echa – jedné z posledních tradičních intelektuálních názorových revue, v nichž se sekce kultura nesmrskla na půl stránky a k některým textům se hodí slovník filozofických pojmů. Bohužel teď mám nějakou dobu k tištěnému Echu daleko, ale tím spíš vnímám jeho hodnotu. Echo je pro mne, vnějšího observátora českého intelektuálního dění, ztělesněním ducha českého undergroundu – s jeho pankáčským nutkáním jít proti proudu konformity, se zvídavostí vůči světu, s jeho tázáním, hledáním a láskou k ostré konfrontaci názorů, která je důležitější než potvrzování si vlastní kmenové identity. A zároveň s pevným ukotvením v základních hodnotách západní civilizace. Tento výčet působí v dnešním světě dost staromilecky, ale právě proto je důležité, že máme Echo…

Karel Drbal
imunolog, Přírodovědecká fakulta UK

Stal jsem se pravidelným čtenářem Echa teprve začátkem roku 2020, tedy přesně na počátku doby, která rozhodně nepřála diskusi a pestrosti názorů. Informační toky na celém světě vyschly a v některých nezůstalo nic než bahno na dně. Dovolím si tvrdit, že v tu chvíli bylo právě Echo jediným zdrojem ne(auto)cenzurovaných informací v našem mainstreamovém mediálním světě. I jeden hlas však mnohdy stačí. Sleduji, jak se Echo za ty poslední roky proměnilo – obsahově, vlastnicky, změnou personálu. To vše hovoří jasnou řečí. Echo chce být silným hlasem. Nicméně, řekl bych, že by se mělo více držet svého kopyta – a tím myslím původní názory a komentáře. Bez balastu přejímaných informací, které si může člověk přečíst na každém druhém webu. Když o to bude stát. Prostě není třeba zaplevelit tento vzácný prostor. Mám v Echu své oblíbence, které si nikdy nenechám ujít. Jsou nezaměnitelní. Věřím, že v Echu vyrostou i další skvělí autoři, každý svůj. Výchova nové generace je v Echu vidět, ale to chvíli trvá. Je to nakonec ta nejdůležitější část každé profese, vychovat si nástupce. Tak ať se vám to daří a v českém mediálním rybníku je živo!

Tomáš Němeček
právník a novinář

Echo je dobré k tříbení nesouhlasu. V první, politicko-společenské půlce časopisu najde člověk tolik textů, s nimiž je vyloženě radost nesouhlasit, že si pak o to víc užije druhou, kulturní polovinu, u níž nastává prosté čtenářské potěšení z dobře vyjádřených myšlenek… Ale vážně: není nic smutnějšího, než když prolistuji nějaký magazín až do konce a nic mě neupoutá, texty jsou vesměs krotké, předvídatelné a mají bezpečné názory po srsti. To se mi u Echa nestalo zatím nikdy.

David Gaydečka
organizátor hudebních festivalů

Echo je samozřejmě důležité míti na internetu, tištěné i v audio verzi. Nejdůležitější je ale míti Echo i naživo. Stalo se to již tradicí, že se každoročně těšíme na nehudební program, který pomohlo Echo rozjet na srpnovém festivalu Krásný ztráty Live na statku ve Všeticích. Na odezvě mezi účinkujícími a publikem tam stojí nejen koncerty na hudebních scénách, ale i různé diskuse, live natáčení podcastů, které ve spolupráci s osobnostmi z Echa připravujeme již několikátým rokem. To echo, ta vzájemná odezva při setkávání lidí různých názorů, to je dnes to nejcennější.

Tomáš Jirsa
senátor, starosta Hluboké

Oceňuji, že krátce poté, co Andrej Babiš koupil Lidové noviny a Mladou frontu DNES, část redaktorů LN dobrovolně odešla a založila Echo24.cz a Týdeník Echo. Tehdy jsem cítil jako povinnost si Týdeník Echo předplatit a z povinnosti se během deseti let stala závislost. Vážím si toho, že si redakce udržuje nezávislost a nadhled a autoři dokáží psát čtivé texty na opravdu vysoké úrovni. Takže i já, trubka, porozumím filozofickým článkům Terezy Matějčkové. A přesně k tomu je Echo dobré.

Milan Cimirot
manažer médií

Echo je pro mě místo, kde najdu více než jinde. Také se dozvím souvislosti nebo názor na konkrétní událost, a ne jen samotná fakta. Souvislosti dnes možná bývají důležitější pro pochopení události více než kdy dříve. Echo je také místo, kde mě oblíbený komentátor nebo oblíbený šéfredaktor nasere při přečtení článku, až mě to někdy drží i dva dny. Pak se k tomu vrátím, přečtu to bez emoci a mnohdy teprve po týdnu a získání dalších informací pochopím, co se mi texty snažily říct. Je to důležité zejména dnes: nepropadnout první zprávě, nevidět to jen tím “prvním” pohledem. Pravda někdy může být na všech stranách a všechny strany někdy můžou lhát. Každý má nějaký zájem, proto je těžké uvěřit, že novináři (ano novináři, ne redaktoři) v Echu žádný konkrétní zájem nehájí. A nebo pokud ho jeden hájí, ten druhý ho napadá. To je výjimečné a Tobě se to podařilo, Dalibore. Velka úcta k Tobě a všem kolegům v Echu.

Všechny odpovědi v anketě si můžete přečíst ve speciálu 10 let Echa. Celá příloha o 64 stránkách bude zdarma součástí nového vydání Týdeníku Echo, které bude na stáncích ve čtvrtek 21. března (od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu). Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy