Když herci mají „špatnou“ barvu

KOMENTÁŘ

Když herci mají „špatnou“ barvu
režisér Christopher Nolan Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Když herci mají „špatnou“ barvu

KOMENTÁŘ

Význam filmu upadá a budoucnost toho odvětví není zrovna růžová, říkají různí škarohlídi a podepírají to svoje tvrzení často přesvědčivými argumenty. Je to vidě ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Význam filmu upadá a budoucnost toho odvětví není zrovna růžová, říkají různí škarohlídi a podepírají to svoje tvrzení často přesvědčivými argumenty. Je to vidět i na způsobu, jímž se o filmu (ne)diskutuje, je velice vzácné, když nějaké kinematografické dílo inspiruje skutečně vážnou debatu i mimo profesně zainteresované a fanouškovské kruhy, probudí v lidech chuť mluvit o tom, co viděli a co to pro ně znamenalo, čím a jak byli osloveni. Poslední dny v tom ohledu přinesly změnu. O film se zase vedou vášnivé spory, konkrétně o jednu jeho složku – casting. A jsou to spory v něčem symetrické, výrazně se v nich „vyznamenává“ jak pokrokářská levice, tak nová pravice, oba tábory dokládají svou elementární spřízněnost.

 

Zanedlouho bude mít premiéru nová adaptace klasického románu Emily Brontëové Bouřlivé výšiny. Hlavní mužskou roli, Heathcliffa, v ní režisérka Emerald Fennellová svěřila populárnímu australskému herci Jacobovi Elordimu. Tím se podle pokrokového publika dopustila tzv. whitewashingu, protože Heathcliff – na rozdíl od Elordiho – přece není běloch. Je to ovšem složitější, autorka předlohy protagonistu sice skutečně popisuje jako „tmavého“, zároveň ale dost neurčitým způsobem, podobného třeba Španělovi. Do takového vymezení se Elordi vejde.

Ale hlavně. Postava a její pojetí se přece zdaleka nevyčerpává správnou pigmentací, ta může být nakonec důležitá ze všeho nejméně. Dramatické umění nespočívá v otrockém naplňování předem daných charakteristik. Elordi je, myslím, velmi dobrý herec, ne jenom nosič kůže. Bouřlivé výšiny jsou v každém případě už natočeny, na obsazení filmu se nic měnit nebude. Jinak to dopadlo s filmem Deep Cuts, do nějž byla do vedlejší role obsazena výborná herečka Odessa A’Zion. Všímaví fanoušci ovšem promptně zaregistrovali, že je pro ni původem nevhodná či ne dost vhodná. Postava, již měla hrát, je v předloze mexického původu a židovského vyznání, Odessa A’Zion ovšem splňuje jen „podmínku“ židovství. Pod palbou kritiky angažovaných fanoušků se role vzdala. Docela rád bych věděl, jestli by stejně dopadla i Mexičanka-nežidovka. Ale klást si tu otázku by vlastně znamenalo přistoupit na logiku internetových sudičů, tak toho raději nechám, symetrická stupidita může působit dojmem férovostí, zůstává ale především stupiditou.

Daleko větší vlny rozpoutal velkofilm režisérské superstar Christophera Nolana Odyssea podle Homérovy epické básně, má mít premiéru letos v létě. Obsazená do něj byla i známá herečka zčásti afrického původu Lupita Nyong’o, není jasné v jaké roli. Na internetu se ale rozšířilo, že má hrát Helenu Trojskou a strhlo se peklo. Nejkrásnější ženu Homérova světa má hrát… černoška. Z Nolana se v očích rozohněných pravičáků stal zrádce západní civilizace či něco na ten způsob, Elon Musk režiséra na svojí síti hystericky obvinil, že „ztratil integritu“. Nepatřím sice do početného Nolanova fanklubu, ale se soudem bych přece jenom počkal na ten film. Jistě, inkluzivní casting se někdy používá hodně na efekt a jaksi demonstrativně, ale Lupita Nyong’o je velmi výrazná herečka, být filmový režisér a mít příležitost ji obsadit, udělám to bez váhání, klidně i do role Zlatovlásky. Navíc Helena je bájná postava napůl božského původu, její krása je popsána jako jistým způsobem nadlidská, ojedinělá, což se ve filmu dá vyjádřit různými způsoby. Nemluvě o tom, že se neví, koho Lupita Nyong’o v Odysseji hraje. Zapálené obránce západní civilizace také podezírám z toho, že si pletou Odysseu s Iliadou, v níž je Helena daleko významnější postavou. Lidé zděšení tím, že by v adaptaci Homéra mohla hrát černoška, jsou zjevně přesvědčeni, že takové obsazování je novota, která přišla s nástupem novodobého pokrokářství. Často přitom – podobně jako já – vyrůstali na filmech, v nichž náčelníka Apačů hrál Francouz a „indiánský“ komparz sestával z Chorvatů (s rolemi indiánských postav to často bylo podobné i v hollywoodských snímcích, ne jen v německých adaptacích knih Karla Maye).

V kritikách národnostně nebo rasově neodpovídajícího castingu často zaznívá slovo reprezentace. Z toho jako kdyby vyplývalo, že úkolem herce ve filmu je především reprezentovat nějakou skupinovou identitu, nikoli reprezentovat postavu jako individualitu s nějakou hloubkou, rozpory, osudem a údělem. Reprezentovat lidství v nějaké specifické podobě a situaci. Nemůžu si pomoct. Lidi, kteří obsesivně řeší národnost či rasu toho či onoho herce, podezírám z toho, že registrovat barvu kůže je limit jejich vnímavosti, pod kůži už nahlédnout nedokážou.

 

×

Podobné články