Podle průzkumu veřejného mínění v roce 2013 souhlasilo s tvrzením, že „Stalin byl moudrý vůdce, který dovedl Sovětský svaz k moci a prosperitě“, 46,8 procenta ...
Ministr Boris Šťastný se ocitl ve složité situaci. „Cítím se být trochu ve střetu zájmů,“ řekl iDNES. A jak se v ní ministr vlády jinak celkem odolné vůči takovým ohledům ocitl? Chtěli po něm vyjádření k reportáži o tom, jak ministr Oto Klempíř udával, již připravil pořad Reportéři ČT ve spolupráci s Pamětí národa. Ministr se k ní vyjádřil už předtím. „Co vedlo veřejnoprávní Českou televizi k tomu, že ve svém pořadu Reportéři ČT natočila žádná nová fakta nepřinášející reportáž o vynucené roční spolupráci ministra kultury Oto Klempíře s STB, ke které se sám před lety přiznal a za kterou se omluvil?“ otázal se na síti X. „Proč jménem této televize připravovala reportáž a vystupující obstarávala zástupkyně neziskovky Post Bellum (Paměť národa), navázaná na stamilionové dotace z veřejných peněz?“
Střet zájmů je zlá věc. Protože ministr by teď rád Post Bellum sebral peníze, jenže co kdyby to byl konflikt zájmů? Nebo jak jinak máme jeho postesknutí chápat?
Nicméně na některé ministrovy otázky můžeme odpovědět.
Televizi vedlo k natočení reportáže to, že minulost ministra nové vlády je eminentně vhodné a nepřekvapivé téma pro zpravodajské médium. I přestože o tom Klempíř už mluvil v jednom rozhovoru před sedmi lety. Můžeme jistě mít své názory na nezaujatost a vyváženost tohoto zájmu. Komunikační strategie Motoristů momentálně je, že je víc zajímá komunistická minulost prezidenta Pavla. Taky nevysvětlují, proč zrovna teď a proč zrovna on, a ne, já nevím, třeba předseda vlády.
Faktem je, že minulostí všech tří se média zabývala, u dvou z nich mnohokrát. Netroufli bychom si jít do boje za to, že Česká televize byla k Petru Pavlovi vždy kritická, ale pokud bychom posuzovali obě veřejnoprávní média dohromady – a proč ne, když je někteří chtějí sloučit –, tak si vzpomínáme na podcast před prezidentskými volbami na Českém rozhlase, kde byl Petr Pavel dotazován na svou minulost takovým způsobem, že se zasekl a prakticky nebyl schopen odpovídat. Vydalo to za mnohé jiné tištěné rozhovory a byla to služba veřejnosti.
A proč se Reportéři ČT obrátili se spoluprací na Post Bellum? Protože má v bádání v archivech kvalifikaci. Měla instituce spolupráci odmítnout, aby to nevypadalo, že se nechali využít k politickému boji? Třeba. Ale to by taky nevyznívalo moc dobře, ne? Jako že je možné se zabývat archivními materiály o naprosto komkoli, kromě členů současné vlády? Třeba by je mohl nechat ministr Šťastný zaplombovat?
Nejsme si jisti, jestli s tím navázáním na veřejné peníze nechce Šťastný vytvořit dojem, který úplně neodpovídá realitě. Podle poslední výroční zprávy Post Bellum získalo v roce 2024 finanční dary od fyzických osob 52 milionů, od firem 15 milionů, od nadací 15 milionů, nefinanční dary od fyzických i právnických osob za 20 milionů. K tomu nějaké drobné od samospráv a ambasád, celkem to dělá 103 miliony.
Ve stejné době obdrželo Post Bellum dotace od ministerstev 16 milionů (nejvíce od ministerstev zahraničních věcí, místního rozvoje, práce a školství). Dalších 16 milionů na dotacích získalo od samospráv, ale na většinu z nich asi Šťastný nebude mít vliv.
Čili Post Bellum není žádná „sorosovská neziskovka“, která se snaží za peníze státu, USAID, EU a podobných lobbovat politiku. Je to organizace s velmi širokou autentickou dárcovskou základnou – jen od individuálních drobných dárců pod 50 000 korun nasbírala 27 milionů. Takže kdyby na to přišlo, tak Šťastného sekyru přežije. A dokonce může učinit pragmatickou úvahu: ztrátou důvěry dárců by asi přišla o víc peněz než ztrátou důvěry vlády. Citlivá situace!
K samotnému Klempířovi a reportáži se zde nechceme moc vyjadřovat kromě toho, že v rozporu se Šťastného tvrzením přinesla nová fakta, a to zejména rozhovor s člověkem, kterého Klempíř svým donášením poškodil. Jak každý, kdo nad tím chvíli nepředpojatě přemýšlel, ví, věc je složitá a soudit těžké. Klempíř nepochybně některým lidem uškodil, ale spolupráci dokázal sám ukončit, což nebylo běžné, a po letech o ní promluvit když ne úplně otevřeně, tak otevřeněji než mnozí jiní.
Řekněme ale něco jiného. Proč se Šťastný ocitl v citlivé situaci? Protože jeho strana nominovala na ministra agenta StB, což už se – pomineme-li sui generis případ Andreje Babiše – hodně dlouho nestalo. V dějinách České republiky v podstatě nikdy. Protože tu byl a je lustrační zákon, byť se už nevztahuje na ministry. Historie ukazuje, jak byl užitečný, protože byl přijat mimo jiné i s ohledem na právě takové situace, jaké nyní s Klempířem zažíváme. Zákonodárci neusilovali o mstu ani odstranění konkurence z politiky, naopak si byli vědomi, jak těžké ty osudy byly a že politika není vhodným fórem k tomu, aby se to vydiskutovávalo na živém materiálu – ani k řešení typu „počkejme si na jeho práci“. Bylo to dobré řešení, ale asi pro dobu, v níž se soudilo, že pro politiku je nezbytná důvěra.
00:01
