Politici rezignovali. Před volbami chybí program, rozhoduje spíš image

Takřka dva měsíce měsíce před sněmovními volbami velká část politických stran stále nemá hotové předvolební programy, případně zveřejňuje jen velmi obecné teze. Trend, který by byl v minulosti považován za politické selhání, dnes záměrně využívají i největší favorité. Zatímco vládní koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) svůj program představí až v polovině srpna, hnutí ANO ho plánuje zveřejnit až 4. září. Jiné strany mají sice priority připravené, ale ve zjednodušené podobě, případně jde jen o politické deklarace bez konkrétních kroků.

Když se na jaře roku 2021 v průzkumech zdálo, že jde za vítězstvím koalice PirSTAN, visel na jejích stránkách už velice podrobný program. Od taktiky, která bývala dříve běžnou, se ale ustupuje. Trend opožďování či zjednodušování programů ukazuje, jak se politika mění z věcné soutěže vizí na marketingový souboj emocí, hesel a především osobností.

„Prozraďte mi, jak se dá sestavit volební kalkulačka v situaci, kdy dva hlavní favorité voleb nemají volební program? To není volební kalkulačka, ale detektor výkřiků, hesel a emocí,“ tázal se nedávno bývalý ministr financí Miroslav Kalousek.

Hlavní strany sází na načasování kampaně

Premiér Petr Fiala obhajuje odklad zveřejnění programu snahou načasovat kampaň na období, kdy už voliči politiku více sledují. „Konkrétně budeme program představovat od poloviny srpna, v celku i po jednotlivých programových částech,“ uvedl. Mezi prioritami podle něj budou bezpečnost, investice, reforma penzí či pokračování digitalizace státu. Fiala zároveň avizuje snahu navázat na dosavadní spolupráci se Starosty a je otevřen i budoucí komunikaci s Piráty, kteří však vloni vládu opustili a dnes kritizují především ODS.

Opoziční hnutí ANO představí program až 4. září. Už nyní ale jeho předseda Andrej Babiš zveřejňuje dílčí sliby – například návrat školkovného, zvýšení důchodů seniorům nad 80 let o 500 až 2000 korun, obnovení 75% slevy na jízdném nebo vykoupení minoritních akcionářů energetického gigantu ČEZ. Program má stát na úsporách ve státní správě, Babiš mluví o propouštění stovek úředníků: „Kdybych byl premiér, tak hned první den propustím 300 lidí na úřadu vlády.“ Přesto připouští, že vyrovnaný rozpočet je nereálný: „My nebudeme slibovat, že bude vyrovnaný rozpočet, to není reálné, protože my potřebujeme investovat, do zdravotnictví, do lidí, do vnitřní bezpečnosti.“

Kdo už programy má?

Některé strany už své priority zveřejnily. Vládní hnutí Starostové a nezávislí (STAN) například prosazuje zavedení eura „v nejbližším možném termínu“, daň ze slazených nápojů, zřízení ministra pro inovace či legalizaci eutanazie. Předseda STAN Vít Rakušan přiznal, že právě eutanazie vyvolala při tvorbě programu největší diskusi: „Pro extrémní případ nepředstavitelného utrpení, které ani moderní medicína neumí zmírnit, jsme se rozhodli toto do našeho programu možná trochu odvážně zařadit.“

Opoziční Piráti slibují vyšší slevy na dani pro rodiny s dětmi, nižší DPH na základní potraviny a potřeby nebo kompenzační energetický kupon. Podle předsedy Zdeňka Hřiba jejich návrhy přinesou „úspory devíti desetinám českých rodin“. Program financují plánovanými úsporami a vyšším zdaněním alkoholu a tabáku, legalizací konopí a zrušením některých dotací velkým zemědělským firmám.

Hnutí Stačilo! zveřejnilo spíše politickou deklaraci, která zdůrazňuje „národní hrdost, sociální spravedlnost, odmítnutí diktátu klimatických aktivistů a požadavek referenda o členství v EU a NATO“. Hnutí SPD zůstalo u tradičních obecných tezí o „přímé demokracii, obraně tradičních hodnot a suverenity státu“. Motoristé sobě vsadili na podnikatelské prostředí – chtějí vyšší hranici pro registraci DPH, konec EET a zrušení minimálních odvodů u nízkopříjmových živnostníků.

Proč programy ztrácejí význam

Politologové se shodují, že pokles významu programů je dán tím, jak se proměnilo rozhodování voličů. „Voliči se v současnosti příliš nerozhodují podle konkrétních priorit, ale spíše podle vztahu k lídrovi. Volič bere lídra jako esenci programu a podle toho poměřuje vše, s čím přichází,“ uvedl politolog Jan Kubáček.

Podle Milana Školníka doba sociálních sítí a krátkých sdělení „nahrává marketingovým kampaním namísto věcných debat“. Michal Pink doplnil: „Co se týká volebního programu, tak to je něco, co každý zmiňuje, ale nikdo to nikdy nečetl.“ Část stran podle politologa Petra Justa ani žádný skutečný program nemá. „To, co často považují za program, jsou zpravidla jen nějaké izolované teze či výkřiky, případně nějaká klišovitá hesla,“ řekl.

Podle Josefa Mlejnka už strany vědí, že voliči programy stejně nečtou, a zaměřují se spíše na aktuální vyjádření v médiích a na sociálních sítích. Roman Chytilka doplňuje, že voliči dnes spíše reagují na „krátkodobá, konjunkturální témata, případně na své emocionální nebo identitární preference“, zatímco ideologicky ukotvené a strukturované programy ustupují do pozadí.

Politolog Milan Školník však upozorňuje, že propracované programy mají stále význam alespoň pro samotné strany: „Může jim to sloužit jako manuál, jak postupovat, ideologicky je to zakotví a vymezí mantinely, ve kterých se mohou pohybovat. Stále ale bude platit, že strana bez propracovaného programu je jako tělo bez duše.“