Nic má budoucnost. O novém typu nihilismu, který přinesla digitální doba

Na audiozáznamu je slyšet vystoupení začínajícího stand-up komika. Jeho pokusy o legraci v sále nemají žádný ohlas, až ke konci se pár lidí dá do smíchu, zní křečovitě a zní v něm agrese, jako kdyby se ti lidé smáli spíš osobě toho nešťastníka na pódiu než jeho vtipům. Je snadné představit si tu trapnost. Tím amatérským komikem měl být Joshua Jahn. Minulý týden v Dallasu začal střílet na budovu, v níž sídlí tamní rezidentura americké Imigrační a celní služby (ICE). Zavraždil dva lidi, shodou okolností to byli zadržení podezřelí z toho, že jsou v USA nelegálně. Na místě činu našli policisté nepoužitý zásobník, na jedné z kulek bylo napsáno Anti ICE.

Záznam jeho nepovedeného komického výstupu v tomhle kontextu získal nějakou jinou váhu. Zvlášť když si pozorní uživatelé sociálních sítí uvědomili, že se tahle epizoda vrahova života podobá scéně z populárního filmu Joker (2019), portrétu osamělého a duševně nevyrovnaného muže, který v životě nenachází žádný smysl. Taky sní o dráze komika, taky mu to spektakulárně nevyjde. V závěru filmu rozpoutá krvavou nihilistickou revoltu.

Události jako Jahnovo vraždění, atentát na Charlieho Kirka, početné střelby ve školách a další podobné zločiny vždycky a taky logicky ve veřejnosti vyvolají potřebu znát odpovědi, vysvětlení, proč se to stalo, co vraha motivovalo. V době, kdy je o životech pachatelů známo jen pár kusých informací, může každá z nich získat osudovou váhu. Třeba by dnes mohli ti zavraždění žít, kdyby se tenkrát Jahnovi publikum smálo. A třeba vrah na tu trapnou epizodu už dávno zapomněl…

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.