Návnada jménem Filip Turek

Semifinálové rozběhy v závodu o vznik nové vlády jsou za námi a blíží se finále. Prezident Petr Pavel dosáhl, čeho chtěl, když donutil Andreje Babiše, aby před svým jmenováním předsedou vlády veřejně oznámil, jak bude řešit svůj potenciální konflikt zájmů, do kterého by se jako premiér dostal. Hrad by si mohl připsat politické body i za to, že Motoristy dotlačil k rošádě, když na post ministra zahraničí místo mediálně kontroverzního Filipa Turka nakonec navrhli svého předsedu Petra Macinku, zatímco Turek je nominantem na ministerstvo životního prostředí.

Ze sestavování vlády se stal politický šachový turnaj. U hlavního stolu je zřejmě dohráno, Andrej Babiš bude jmenován premiérem. Partie na vedlejších stolech ale ještě pokračují a je otázka, kdo vyhraje tam, resp. zda to třeba nebude jen Pyrrhovo vítězství.

Postup do finálového kola zajistil minulý čtvrtek Andrej Babiš, když veřejně přislíbil, že větší část svého podnikání, tedy tu zastřešenou v holdingu Agrofert, převede do tzv. slepých fondů, zřejmě v zahraničí, a nebude na ni mít výkonný vliv. Hrad oznámení vítěze voleb uznal jako přijatelné řešení a prakticky okamžitě po vystoupení Andreje Babiše oznámil, že ho bude jmenovat premiérem.

Rozhodnutí Andreje Babiše přijala za dostatečné i část budoucí opozice, a to i s vědomím, že budoucí premiér zůstává majitelem jiných společností mimo Agrofert. Potenciální konflikt zájmů u Andreje Babiše nelze z principu vyloučit nikdy, což část veřejnosti a politiky nikdy nepřijme. Je to jakási kvadratura kruhu, ale Andrej Babiš požadavkům zákona formálně dostojí a nezbývá nic jiného než ho kontrolovat – jako každého politika. A to je role nezávislých médií a opozice. Andrej Babiš přesvědčivě vyhrál volby a voliči i s vědomím, že je obchodně i kapitálově vlivný, chtěli, aby byl premiérem. On to chtěl taky, takže přichází logické a očekávané vyústění. Andrej Babiš povede novou vládu v koalici s SPD a Motoristy.

V zásadě poslední otevřenou, mimořádně sledovanou, ale ve skutečnosti hodně přeceňovanou partií politického turnaje o podobu nové vlády je osoba Filipa Turka. Jistě, určitě je životně důležitá pro jejího hlavního aktéra, jenž nepochybně vytáhl Motoristy do sněmovny, a tím pádem do hlavní soutěže a sám kvůli tomu musel obětoval lukrativní post europoslance, který je minimálně z finančního hlediska zajímavější než poslanecký mandát doma. A i samotní Motoristé vědí, že svou „ikonu“ i přes její kontroverzní pověst těžko nahradí. Politika je ale nelítostná. Pověst Filipa Turka utrpěla ošklivé šrámy a on sám nedokázal udělat nic, aby je zacelil. Zda to bylo vůbec možné, je otázka jiná.

Trampoty Filipa Turka s jeho cukající pravicí především ale přehlušují mnohem podstatnější věci. Opravdu si Hrad a jemu nakloněná opozice myslí, že je lepší, aby v Černínském paláci usedl žák Václava Klause než sice nepochybně neotesaný, ale zároveň tvárnější Filip Turek? Skutečně se domnívají, že právě jeho osoba je to největší riziko, které nová vláda pro jejich ideologii a politiku představuje? Turek je totiž nakonec jen vějička, návnada, aby se rybička chytila na udičku…