Osamělý prezident a jeho nástupce

KOMENTÁŘ

Osamělý prezident a jeho nástupce
Prezident Miloš Zeman ve videovzkazu. Foto: Velvyslanectví ČLR v Praze
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Čínská ambasáda zveřejnila video se zdravicí k novému roku, které jí a „svému příteli“ – prezidentu Si Ťin-pchingovi – zaslal Miloš Zeman. Vzbudilo to předvídatelné a ve značné míře oprávněné reakce, prezidentova slova skutečně působí poněkud servilně.

Především ale to video vskutku nevypadá jako projev státníka na vrcholu schopností, člověk by skoro řekl, že jeho zveřejněním čínský zastupitelský úřad svému oddanému spojenci neudělal zrovna nejlepší službu. S takovými přáteli nepřátel netřeba.

 

Nakonec to nejdůležitější poselství, které si z něj divák může odnést, není ani to, že čínský a český rok od sebe nejsou v kalendáři daleko, a blízké si proto jsou i ty dvě země (plus minus totéž by se z novoročního data dalo odvodit i o vztazích Číny a Paraguaye či jakékoli jiné země užívající gregoriánský kalendář), ale spíš že éra Miloše Zemana jako důležité a aktivní postavy zdejší politiky už končí, možná už dokonce skončila. Na Hradě a v Lánech se ještě snaží vyvíjet aktivitu jeden osamělý muž, lidi kolem něj nejsou zrovna profesionálové a sil již zjevně taky ubývá.

(ONLINE) OSLAVA ČÍNSKÉHO NOVÉHO ROKU: Blahopřání prezidenta ČR Miloše Zemana #Čína #čínskýnovýrok #oslava pic.twitter.com/v5PZgLpQxu

— Chinese Embassy in CZ (@ChineseEmbinCZ) January 31, 2022

Na internetu video jako obvykle vzbudilo pobavené, někdy také škodolibé reakce. Pokud ale teď někdo cítí potřebu připadat si jako vítěz nad Milošem Zemanem, mohl by si také vzpomenout, že současný prezident bude z úřadu odcházet neporažený, což víc než o jeho politické či strategické genialitě svědčí o schopnostech tábora jeho protivníků. Dvakrát se utkal s Milošem Zemanem, současný prezident byl v obou těch volbách k poražení, nepovedlo se to ani jednou.

A zatím se zdá, že ten, řekněme, spíš občanský, městský a středostavovský tábor má hezky nakročeno, aby si zkušenost porážky zopakoval. Čas od času člověk slyší, že zavedení přímé volby prezidenta zdejší politice a vztahu veřejnosti k ní vskutku neprospělo. Je to pravda, přímo volený prezident v českém ústavním systému působí neústrojně, je vybavený silným mandátem a malými pravomocemi, což ho může povzbuzovat ke snaze strhnout jich na sebe víc. Ale nedá se s tím nic dělat, snaha ji zrušit by vedla jenom k dalším komplikacím, a stejně by asi nebyla úspěšná.

Stejně může být pravda, že obsazení funkce hlavy státu z praktického hlediska není tolik důležité. Jenomže percepce veřejnosti, způsob, jímž na prezidenta pohlíží, a tradice úcty k tomu úřadu jim důležitost dodává, každý význam nemusí být praktický. Prezidentské volby budou za plus minus rok, pravděpodobně v nich bude kandidovat Andrej Babiš, jeho možné vítězství by přinejmenším změnilo politickou dynamiku v Česku, dodalo by energii babišovské opozici. Na druhé straně probíhají přípravy „osvědčeným“ způsobem. Momentálně se nacházíme ve fázi šikování se pošuků. A také rozvíjení hypotetických úvah o tom, jak by měl vypadat ideální kandidát nebo kandidátka a v čem všem ti lidé, o nichž se v souvislosti s kandidaturou mluví, ty ideální parametry nenaplňují, a jsou proto nepřijatelní.

Upřímně přiznávám, že v mých představách k naplnění ideálu stačí málo – šance porazit Andreje Babiše a nebýt přitom evidentně horší než on. Živě si představuji, jak se stoupenci různých variant ideálu mezi sebou budou v předvolební době slovně masakrovat a jinými způsoby ilustrovat pravdivost poučky, podle níž je perfektní nepřítelem dobrého. To zase budou nervy… A možná taky velké mrzení.

×

Podobné články