1 úhel pohledu

Senát o zdanění náhrad církvím: rodí se naděje?

Témata: ,

Senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil 14. února Senátu PČR zamítnout komunistický návrh novely zákona č. 428/2012 Sb. O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Návrh spočívá stručně řečeno v dodatečném zdanění dosud neproplacené části finančních náhrad církvím. Totéž snad ještě výrazněji učinil necelý týden poté i ústavně-právní výbor Senátu.

Po loňské převolbě vzbuzoval obměněný Senát v mnoha lidech velké naděje. Ty částečně ochladly poté, co senátoři nejprve předsedou hladce zvolili Jaroslava Kuberu a hlavně pak stejně hladce schválili změnu názvu státního svátku 17. listopadu (úprava fakticky zamlžuje význam toho, co se u nás odehrálo v roce 1989). Zdá se, že v této nynější věci se však zatím situace v Senátu vyvíjí jinak.

Měl jsem příležitost zúčastnit se jako host jednání ústavně-právního výboru Senátu (Klub na obranu demokracie, v němž se angažuji, o to poprosil a bylo nám vyhověno). Jednání bylo velmi krátké a jednoznačné. A já bych chtěl zdůraznit zejména postoj senátorů za sociální demokracii, předsedy výboru Miroslava Antla a Radka Sušila. Oba uvedli, že zákon z roku 2012 ze zásadních důvodů nepodpořili. S nynějším komunistickým návrhem však nemohou souhlasit, protože je v rozporu s právním pořádkem ČR. A senátor Antl výslovně upozornil mj. na skutečnost, že byla uzavřena dvoustranná dohoda státu s církvemi a náboženskými společnostmi, jejíž porušení by znamenalo porušení právního pořádku ČR, a že jsou tam i navazující další smlouvy mezi státem a těmito církvemi a společnostmi, které se plní, a došlo by k narušení plnění těchto smluv.

Senátoři za ČSSD jsou ve složité situaci. Ve vášnivém pravolevém sporu o náhrady církvím strana zaujala tvrdě odmítavý postoj. Byla poražena poměrně těsně (i když ne tak, jak pak různí lidé zlomyslně šířili). V politice se velmi často stává, že podobné tvrdé spory jsou poznamenány nepsanou a poněkud zlomyslně zformulovanou zásadou „fiat iustitia, pereat mundus“ (nechť se děje spravedlnost, i kdyby měl vzít za své svět). V nynějším rozhodování o komunistickém návrhu jde o to, zda se prosadí jiná, zdánlivě formální zásada: „pacta sunt servanda“ (smlouvy je třeba dodržovat). Pravice to má v této věci jednoduché, hájí zároveň „to své“ („co bylo kdysi ukradeno, musí být vráceno“) i to formálně správné („co bylo před šesti lety slíbeno, musí být dodrženo“). Ti sociální demokraté, kteří komunistický návrh odmítli nebo odmítnou, musí své výhrady k realizaci toho prvního „překousnout“.

Jde o velmi zásadní věc: po vzniku ČR byl zásadní politický spor u nás podobně jako v ostatním demokratickém světě veden mezi demokratickou pravicí a demokratickou levicí. Problém byl v tom, že u nás přitom šlo o neustále se zostřující třídní boj, který nás nakonec dovedl tam, kde jsme teď. To, čeho se nedostávalo, bylo vědomí o společném zájmu, „zájmu vlasti“ (což nemyslím nijak nacionalisticky), který velmi často spočívá v uznávání zcela formálních pravidel, podle nichž má být zápas veden. To je i nynější případ. Na formalitách v demokracii moc a moc záleží. V řešení problémů, jako je zmíněný komunistický návrh, se rozhoduje o povaze a vlastně i o bytí a nebytí naší dnes už notně připochcíplé demokracie.

V tuto chvíli a v této věci není ještě vůbec nic rozhodnuto. Poslanecká sněmovna komunistický návrh schválila velkou většinou. Pozice Senátu je tu poměrně slabá, má jen právo veta, které nebude těžké v Poslanecké sněmovně přehlasovat. Přesto velmi záleží nejen na tom, zda, ale taky jak Senát komunistický návrh odmítne. Pak přijde na řadu Ústavní soud, který bude muset rozhodnout i o věci, jež má významný politický podtext. Mezi rokem 2013 a 2019 došlo u nás k  závažným politickým změnám, k posunu od polistopadové demokracie, jistě nedokonalé (demokracie je vždycky nedokonalá), k „Novým pořádkům“. Je nastolena otázka právní i politické kontinuity mezi tím, co bylo před rokem 2013 a čemu pan Babiš opovržlivě říká „Staré pořádky“, a dneškem. To je zcela zásadní věc. Ústavní soud bude nepochybně pod velkým tlakem a je otázka, jak mu dokáže odolat.

Chtěl bych vlastně jen upozornit na to, že jde o záležitost nesrovnatelně závažnější, než je např. případ „Čapí hnízdo“ (který nechci nijak bagatelizovat). Platí u nás ještě zákony, nebo je možné je měnit podle libosti při každé politické změně? A jaká je to politická změna, když umožňuje obracet zákony a zákonnost naruby?

Nejde přitom jen o zájmy nemnoha lidí, kteří ještě dnes věří v Boha (autor těchto řádků k nim patří). Právní nejistota, která takhle vzniká, se do budoucna dotýká případů všech právnických i fyzických osob v České republice. Měli bychom zodpovědně uvažovat, jak my všichni můžeme tento neblahý vývoj zákonnými prostředky ovlivnit.

A aby to nevypadalo jako prázdná výzva, uvádím to, co se teď pokoušíme dělat v Klubu na obranu demokracie: sbíráme už skoro dva měsíce podpisy pod výzvu „Zdanění finančních náhrad církvím boří právní jistoty v ČR“. K dnešnímu dni ji podepsalo 3478 lidí. Text výzvy s možností přidat se najdete zde. 

Echo Komplet

2 999 Kč

Získejte to nejlepší za méně jak 40% ceny! Díky tomuto balíčku si užijete unikátní web bez reklam EchoPrime, denní komentáře Echo24 a Týdeník Echo jak v digitální, tak v tištěné podobě

Více info

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.