Soudce Sovák potřebuje obhájce v justici, aneb šance na ukázku dobrého stavu soudnictví

ÚHEL POHLEDU

Soudce Sovák potřebuje obhájce v justici, aneb šance na ukázku dobrého stavu soudnictví
Úhel pohledu

Václav Vlk

Kauza soudce Sováka směřuje neomylně k blamáži. Každá informace přinášená médii poukazuje na absurdnost věci, popírá předchozí, a to o nejen v očích profesionálů. Třeba hlavní policejní informátor, který smrtelně vážně tvrdí, že je duševně nemocný? Důvěryhodný zdroj informací? Začalo to kdysi obdobně na úřadu vlády a skončí to stejnou blamáží. Tentokrát ale nešlapu po státním zastupitelství, to dělá řezničinu z materiálu, co jí dává policie.

Důvěryhodnost soudnictví zde pohřbívají soudy samé. Rozhodnutí o vazbě? Na 70letého pána, který už z podstaty věci maximálně mohl vykládat nesmysly, ale nemohl nikdy nic ovlivnit? Rozhodnutí o prohlídkách, odposleších. Vyhovění jen proto že „se bojíme veřejnosti” a všichni, na koho policie ukáže, se musí “prověřit”? Teď mohou jíst vlastní polévku, když dlouhodobě vaří, když tolerují odvolací soudy nižším soudům tyto excesy, obecně soudy hlavně hledí na všechny jako na pachatele, nedívají se na ohrožování svobody a ochrany soukromí, protože jak by mohlo jít o princip, když jde o nějakého „lumpa”.

Nejvyšší soud se pak bohužel často jeví jako ochránce této cesty. Právě na začátku trestního procesu, kdy je obhajoba nejslabší nebo žádná, by měli zvednout prst a mnohem více říkat ne. Pak by do vazby neputoval 70letý pán, u kterého se nenašla ani koruna z údajných úplatků, protože ji sbalil prostředník, který si z něj dělal opičku na provázku.

Hned druhý rys je nesoudnost pana soudce. Dvakrát udělal, co soudce nesmí, a i ve variantě co popisuji a vidím jako reálnou, to udělal zas. A dotáhl nedůvěryhodnost do konce. Už tehdy měl skončit, v klidu učit a dožil by svou kariéru jako odborník. Teď ji dožije jako trápená figura, které to zničí zdraví a pověst definitivně.

Hlavní ale je něco jiného. Soudce Sovák nic z toho, co se tvrdí, nemohl zařídit. Systémově je to prakticky vyloučené. Proč teď soudci mohutně nevystoupí a neřeknou: Je to hloupost, podívejte jak to funguje. Takhle se rozděluje, co bude dělat a kdo, takhle se zabezpečuje transparentnost, takhle zabraňuje tomu a tomu. Soudci by potřebovali advokáta, který by je obhájil. Když se tak nestane, dojde k drastickému pošramocení pověsti justice. A to celé, včetně státních zástupců a všech dalších.

Opravdu to chceme? Když jsem četl rozhovory předsedy Vrchního soudu v Praze, cítil jsem hluboké a nevyřčené “rozčílení”. Jsem si jist právě pro to o čem píšu. Teď to chce sebrat odvahu a udělat co děláme my obhájci každý den. Vstoupit na obhajobu “zločince”. Protože jde o principy a spravedlnost.