Zemanovská legenda utrpěla

KOMENTÁŘ

Zemanovská legenda utrpěla
Jmenování Petra Fialy premiérem. Foto: Kancelář prezidenta republiky
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

I komentátor, jehož z monotónnosti tuzemského politického provozu někdy bolí oči, bývá čas od času překvapen. Myslím, že nás v pondělí bylo takových víc. Petr Fiala totiž vpodvečer oznámil, že mu prezident Miloš Zeman ustoupil ve věci, kterou Hrad prezentoval jako zásadní. A prezident to prostřednictvím svého mluvčího potvrdil a učinil tak se stručností, jež se zdála kamuflovat vědomí porážky. A jinak než jako ústup se včerejší dohoda designovaného premiéra s hlavou státu ve věci jmenování vlády vykládat nedá.

Ještě minulý pátek dal v prohlášení najevo, že „odmítá“ jmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí. K ústavněprávní dimenzi sporu Hrad napsal: „Prezident republiky konstatuje, že Ústava ČR neukládá prezidentu republiky povinnost akceptovat každý návrh, který je mu předložen. Naopak, ústavodárcův výraz ‚návrh‘ implikuje, že tento návrh může být jak přijat, tak odmítnut, jinak by nebyl návrhem.“ To nedává moc prostoru k ústupkům, slova Petra Fialy o prezidentově státnickém přístupu, díky němuž se Zeman rozhodl nestát v cestě jmenování kabinetu, jehož je zemi třeba, se dají brát jako zdvořilostní „polštářek“, jenž měl snad zmírnit tvrdost dopadu prezidentovy reputace.

 

To překvapení (své i některých dalších) nad včerejšími událostmi si vysvětluji – alespoň tedy ve svém případě – přesvědčením, nebo spíš přijetím stereotypu, podle něhož Miloš Zeman nikdy neustupuje. K téhle vrstvě „zemanovské legendy“ ještě někteří lidé přidávají víru v jeho politicko-strategickou genialitu. Obojí došlo včera korekce, jistě, leckteří plodní analytici ze sociálních sítí za výsledkem včerejšího jednání vidí nějaký zákulisní kšeft. To, jak se říká, nemohu vyloučit.

Troufám si ale tvrdit, že usiloval-li by prezident od počátku o něco podobného, pokusil by se situaci nastavit tak, aby po uzavření toho hypotetického kšeftu nevypadal jako ten, kdo jednoznačně prohrál. To nejjednodušší vysvětlení zhusta bývá to pravdivé. A v tomhle případě zní takto: prezident přecenil svoje síly, pochopil, že proti kompetenční žalobě nemá moc šancí na úspěch a v případě prohry u Ústavního soudu ji bude muset buď potupně uznat, anebo neuposlechnout a hazardovat s funkcí.

Takhle ex post se to píše snadno, protože to taky působí jednoduše a logicky, stačilo tu jednoduchou logiku vnímat. Ne že bych to dokázal. Možná to Miloš Zeman jaksi zkoušel, blufoval, možná té legendě o Zemanovi taky sám podlehl, možná se mu ze známých důvodů nedostává sil všeho druhu. Ta zemanovská legenda o prezidentovi, na něhož jsou všichni krátcí, působila také jako sebenaplňující se proroctví. Teď je otřesena, těžko už nabude dřívější síly. Pro postavení Miloše Zemana na politické scéně a vůbec pro vnímání jeho osoby to může mít docela vážné důsledky.

×

Podobné články