Na nejtvrdší sankce nedošlo. Ekonomickou izolaci Putina blokuje Německo
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Ačkoliv je Francie oficiálně sekulární stát, na otevření rekonstruované Notre Dame nesměl prezident Emmanuel Macron chybět. Nechyběla ani řada dalších lidí, vče ...
Všichni západní politici se shodují, že Rusko brutálně, agresivně napadlo suverénní zemi. Co je horší, z jejich slov zní pochybnost, že to tažení tím nekončí. Veřejný prostor je plný pochybností, co přijde dál. Co rozjeté Rusko předvede zítra, za týden, za měsíc za půl roku? Kdo se může cítit v bezpečí a kdo je Putinem ohrožený?
Jasné jsou dvě věci. Do chvíle, než by Rusko napadlo některou z členských zemí NATO, žádná ze západních armád nepůjde do války. Vladimir Putin ví, že s ním nikdo nepřijde bojovat. Že má pro své agresivní výpady volné pole působnosti na Balkáně, a v drtivé většině postsovětského prostoru. Nikdo z těch zemí nemá armádu, která by byla schopná čelit Rusům, když se ji rozhodnou obsadit.
Zní to děsivě. Ale tohle je realita Evropy 2022. Doby, v níž představivost selhává. To, co se odehrálo 24. 2. 2022 nedokázal před měsícem nikdo odhadnout. Putinova rychlost, agresivita a bezskrupulóznost šokuje i ty, kdo byli donedávna jeho obhájci. Miloše Zemana, Václava Klause, Viktora Orbána. Paralely s rokem 1938 a neschopnosti brzdit nástup Hitlera poprvé po mnoha desetiletích najednou nezní přehnaně. Před rokem by tohle všechno působilo jako hodně vyhrocená dystopie pro fanoušky konspiračních teorií.
Západ ví, že jestli něco může Putina zastavit, je to použití ekonomických zbraní. Ví, že je má v ruce. Globální obchod a finance, bez nichž neumí fungovat ani Rusko, jsou západní provenience.
Američané i Evropská unie včera večer přijali novou dávku sankcí. Tvrdí o nich, že jsou nejtvrdší v historii. Zmrazí peníze ruských bank, zavedou kontrolu exportu, ztíží přístup k zahraničním investicím, zakážou dovoz vyspělých technologií. Plus se na osobní sankční seznamy přidají další osoby blízké Kremlu.
Na ty skutečně tvrdé sankce ale stále nedošlo. Nikdo zatím nezasáhl proti nejmocnějším ruským firmám. Plynařskému Gazpromu a ropné Rosněfti, které jsou páteří Putinovy ekonomiky.
Tabu ale hlavně zůstává to, čemu už se říká „matka všech sankcí“, vyřazení Ruska z mezinárodního platebního systému SWIFT. To znamená, že Moskva by byla zcela odříznuta od mezinárodních plateb. Jestli se Putin něčeho bojí, je to právě toto. Různí Kremlu blízcí to opakovaně přiznávají.
Západ k vyřazení ze SWIFT stále nesebral odvahu.
Dost pravděpodobně je to možná to jediné, co by Putina mohlo od pokračování v agresi odradit. Prakticky to totiž znamená úplnou ekonomickou izolaci Ruska. Nemohlo by dostat zaplacené za nic, co do zahraničí prodá. Především za plyn a ropu, s nimiž stojí a padá ruská ekonomika. Evropa se bála, že Moskva po sankcích může zavřít kohouty. Vladimir Putin ale naopak opakuje, že plyn dál bude dodávat bez ohledu na západní sankce. Je to přirozené. Pro něj je to výhodné. Drží Západ v hrsti a ještě kasíruje peníze.