Třídní nenávistí proti koruně
Prezident si posteskl, že intervence České národní banky, která oslabila korunu, prý oddálila přijetí eura. A on osobně by ho tady chtěl mít co nejdřív. Svou teorii nepodložil žádnými argumenty, a tak můžeme jen spekulovat, jak k této originální tezi dospěl. Bohužel je to přesně naopak, jak si už před více než dvěma měsíci všiml prezidentův přítel, expremiér a čerstvá posila bankovní rady Jiří Rusnok se slovy: „Jsem ČNB vděčný, že zbourala mýtus velké silné koruny."
Stalo se. Jistě to nebyl záměr centrální banky, která dlouhodobě pečlivě vysvětluje, proč je pro nás vlastní měna předností. Oslabení koruny a faktické zafixování se velmi hodí zastáncům rychlého úprku k euru. Dává jim do rukou hned dva argumenty. Velká většina společnosti (skoro 80 procent podle posledních průzkumů před intervencí) dávala přednost koruně před eurem. Jakékoliv vládě se těžko prosazuje rozhodnutí, které jde proti zájmům čtyř z pěti obyvatel, byť má podporu velké části médií a byznysu. Lidé odmítali euro hlavně proto, že korunu považovali za stabilní a trvale posilující měnu (což vnímali spíš podprahově). Centrální banka jako její strážce proto patřila až do zásahu mezi nejdůvěryhodnější instituce.
Listopadovým znehodnocením koruny přišel zlom. Ve společnosti se za značného přispění velké části politických i ekonomických elit rozšířil příběh, jak zlí bankéři lidem zdražili všechno od potravin po dovolené. Atmosféru doby nejlépe dokládá pohled na titulní strany nejčtenějšího bulvárního deníku Blesk, kde se guvernér Miroslav Singer se speciálním logem „muž, který vám zdražil úplně všechno“ objevuje častěji než Iveta Bartošová. Není potřeba si lámat hlavu, co asi provedl novým majitelům Blesku Danielu Křetínskému a Patriku Tkáčovi, že po něm tak jdou. Vysvětlení je prosté: třídní nenávist vůči finančně zajištěným bankéřům prostě prodává. Guvernér s ročním platem 4,5 milionu korun je vděčným terčem lidového hněvu. S nenávistí k těm, kdo zdražili úplně všechno, klesá víra ve stabilní silnou korunu.
Fanoušci rychlého přijetí eura, vedení z velké části pocity a symboly, nikoliv tvrdými ekonomickými argumenty, si při racionalizaci touhy po cestě do tvrdého jádra integrace nenechají ujít ani další příležitost. Aspoň na rok se stáváme zemí s fakticky pevným kursem koruny k euru. Ve stejné době po letech recese ožije ekonomika. Takže se dá čekat ofenzíva. Vidíte, můžeme prosperovat s měnou navázanou na euro. Tak proč ho rovnou nepřijmout? Při současném rozložení sil, kdy se k zastáncům eura počítají všechny parlamentní strany s výjimkou oslabené ODS a komunistů, a Miloš Zeman se prezentuje jako entuziastický eurofil, aniž by sledoval, co se v eurozóně děje, se bohužel nedá čekat moc osvěžující debata, jestli se nám euro vyplatí víc než koruna.
