Orgie odposlechů. Proč se neprověřuje, kdo je vynáší?

Médii blízkými orgánům činným v trestní řízení se hrne další vlna odposlechů v případu Nagyová. Původní jméno současné manželky Petra Nečase je synonymum pro koláž příběhů, kterou olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan dnes vyšetřuje jako sabotáž.

Tento čin znamená vážné ohrožení země, institucí a společenského systému. Podle paragrafu 97 trestního zákona se ho dopouští ten, kdo „v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu státního orgánu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu,“

Pachatelům hrozí až deset let, pokud by páchali v organizované skupině, z čehož vrchní státní zástupci Nagyovou a spol. podezírají, stoupá trest na dvanáct let. U tohoto závažného trestného činu se dají nasadit odposlechy na široký okruh lidí. Stačí, aby někde v pavouku byl někdo, s kým si jednou zavoláte, a jste napíchnutí taky.

To obvinění je vážné. I kdyby to bylo zločinné spolčení, dá se kvalifikovat jinak než sabotáž. Z uniklých materiálů zatím nic nenasvědčuje, že by Ištvanovi vyšetřovatelé měli důkazy, že Nagyová a spol. ohrozili podstatu státu.

Stavidla nahrávání a odposlouchávání jsou ale naplno otevřena. Přinejmenším dvěma redakcemi (MF DNES a Aktuálně.cz) putují podstatné části spisu, plného odposlechů, kde se proplétá práce se soukromím. Jistě, Petr Nečas se svou tehdejší šéfovou kabinetu chodil, takže jedno od druhého nejde oddělit. Soukromí se prolétalo s veřejnou službou. Případ Nagyová ukazuje, jak symbióza vyšetřovatelů a médií může společensky zlikvidovat řadu lidí, i když se jim nakonec nic nepodaří prokázat. Co se z bohaté práce vrchních žalobců z Olomouce zveřejní, je teď už jen věcí vkusu a etické úrovně novinářů.

Zásadní je, jak se spis s odposlechy dostal ven. Mediálními kruhy se šíří historky (živené těmi, kdo spisy publikují), že je vynesli advokáti. Spis s odposlechy se totiž v médiích zpravidla objeví den nebo nejdéle několik dní poté, co ho Ištvánovi lidí uvolnili advokátům vyšetřovaných. Přesně tak se minulý pátek ocitly v MF DNES a na Aktuálně.cz detaily ze spletence Nagyová.

Odkaz na advokáty je na první pohled logický. Je to totiž jediná legální cesta spisu do médií. Advokát může v zájmu svého klienta nechat uniknout, co chce. Pokud by naopak spis pustili žalobci nebo vyšetřovatelé, zneužívají svoji pravomoc. A dopouští se tím trestného činu.

Odvolávání se na advokáty je ale velmi alibistické. Stačí se zamyslet nad motivací. Proč by to dělali, když to silně poškozuje jejich klienty? Co by tím získali? Odpověď, že by si zajistili dobré vztahy s novináři, kterým to dodají, je velmi naivní. Tuto teorii provázela spekulace, že spis dodává médiím právní kancelář MSB Legal, zastupující Iva Rittiga.

To bylo ve chvíli, kdy se distribuovaly hovory Romana Janouška a Libora Grygárka. Rittigovi advokáti to měli dávat proto, aby se pozornost vyhnula jejich klientovi. Na toho došlo v pátek. Takže teď to pro změnu dodali advokáti Janouška? Absurdní teorie.

Proč ještě únik nikdo nevyšetřuje? Nejde jen o Generální inspekci bezpečnostních sborů, která prověřuje policisty (podle čerstvé zprávy prověřuje únik odposlechů v kauze dopravní nehody Romana Janouška). Orgány činné v trestním řízení mají povinnost vyšetřovat trestné činy. Začal už někdo v Olomouci, kde sídlí žalobci, nebo v Praze, kde úřaduje ǓOOZ a jsou tam publikující redakce, prověřovat, jestli spis nepochází, byť třeba přes sofistikovanou síť donašečů a přenašečů, z olomouckého vrchního státního zastupitelství? Proč si Nejvyšší státní zástupce neprověří, jestli mu ze soustavy, za níž je zodpovědný, neunikají informace? Proč ho o to nepožádá ministryně spravedlnosti Helena Válková nebo její agilní náměstkyně Hana Marvanová? Nevyšetřuje se kvůli profesní solidaritě? Nebo proto, že se ostatní policisté a státní zástupci bojí mediálního lynče za to, že brání vyšetřování korupce v nejvyšších patrech politiky?

Novináři mají tu výhodu a moc, že jsou v únicích beztrestní a můžou tajit své zdroje. Spis si můžou vzít od kohokoliv, potíž může mít ten, kdo ho dává.

Kauza Nagyová je odstrašujícím případem, jak každému, kdo se pustí do veřejného života, hrozí ještě dávno předtím, než bude případně spravedlivě odsouzen za něco, co spáchal, společenská poprava. Ani když se pak ukáže, že je úplně nevinný, už se nic nezmění. Reputaci a důstojnost vám nikdo nevrátí. Tím se bohužel značně omezuje okruh lidí ochotných se do politiky pustit.

Dá se proti tomu bránit? Velmi těžko. Ti, které uniklé informace poškozují můžou požádat soud o předběžné opatření, aby zakázal novinám odposlechy a spol. publikovat. I kdyby soudce vyhověl, je to na chvíli. Pak přijde civilní proces o ochraně osobnosti. V něm se bude vážit mezi veřejným zájmem a zásahem do osobních práv.

Novináři se budou hájit, že informace, jak to fungovalo v nejvyšších patrech politiky jsou veřejným zájmem. A i kdyby začali tisknout intimní hovory mezi Petrem Nečasem a jeho současnou ženou, vysvětlí, že to byl vztah mezi premiérem a podřízenou, která ovlivňovala řízení státu. Takže veřejný zájem. Řada soudců na tento výklad může přistoupit. Dá se tak usuzovat z našich i jiných evropských rozsudků na ochranu osobnosti. Specifická je snad jen Francie, kde soudy soukromí politiků velmi pečlivě hájí.

To ukazuje, jak obrovskou mají žalobci moc nad lidmi. Stačí jen z indicií dát dohromady právní konstrukci. Pak ji šikovně (aniž by budili podezření, že unikla od nich) dostat do médií, a z člověka, kterého později soud osvobodí jako nevinného, je společenská troska.

Pokud chceme věřit, že stále žijeme ve vysoce civilizovaném právním státě, potřebujeme potvrzenou jistotu, že spisy a odposlechy neunikají z policie a od žalobců.

Pokud Jana Nagyová a její komplicové skutečně rozkládali systém , ať jim to na základě důkazů prokáže soud, a spravedlivě je potrestá.