Znásilňování a porno. Šokující zpráva o britských věznicích
Sexuální násilí
NOVÉ
Průměrný britský vězeň měl v době výkonu trestu jednoho až třicet pět sexuálních partnerů a ten, kdo se zadlužil, riskoval znásilnění. Tyto šokující poznatky vyplynuly z nově zveřejněného výzkumu o poměrech v britských věznicích.
Organizace Howard League for Penal Reform, která se dlouhodobě zasazuje o zlepšení poměrů v britských nápravných zařízeních, představila výsledky svého dva roky trvajícího výzkumu. Zaměřovala se v něm na sexuální život za mřížemi a jeho dopady na celkový život ve věznicích. O zveřejnění výsledků výzkumu informoval britský Independent.
Doktorka Alisa Stevensová, která vyučuje kriminologii na univerzitě v Southamptonu, v průběhu minulého léta vyzpovídala celkem 26 bývalých vězňů – z toho 24 mužů a 2 ženy. Osmnáct respondentů se přitom identifikovalo jako heterosexuálové, čtyři jako homosexuálové a zbylí čtyři jako bisexuálové. Odsouzeni byli za nejrůznější delikty.
Ze vzpomínek bývalých vězňů tak vyvstává unikátní obraz o fungování sexuálního života za mřížemi. Jeden z dotazovaných mužů řekl, že ve vězení měl dobrovolný sex s homosexuálními a bisexuálními spoluvězni. Po propuštění na svobodu přitom začal znovu navazovat výhradně heterosexuální vztahy. „Jsem úplně normální; tehdy se akorát dostavily v určitém místě a čase mé sexuální potřeby a nemohl jsem zrovna mít (heterosexuální) sex,“ řekl.
Nejvíce aktů se podle výzkumu odehrávalo v cele jednoho z ‚partnerů‘ nebo ve společných sprchách. Někdy spolu ‚partneři‘ sdíleli celu a své aktivity pak provozovali v noci. Na otázku, s kolika vězni jste spal/a, respondenti odpovídali počtem od jednoho do třiceti pěti.
Tři muži byli znásilněni
Ne všichni se však pro navazování intimních styků rozhodli dobrovolně. Z výpovědí propuštěných trestanců dále vyplývá, že vězni, kteří se zadlužili u ostatních – například kvůli prohře v kartách nebo drogové závislosti – byli někdy donuceni svým věřitelům nabídnout sexuální protislužbu. Obzvláště zranitelní byli ti, kteří postrádali finanční zdroje „zvenku“ a také lidé „společensky izolovaní“.
Tři respondenti mužského pohlaví uvedli, že byli ve věznicích znásilněni. „Stručně – to, co se stalo, zničilo můj život,“ řekl jeden z nich. „Dlouho jsem o tom chtěl mluvit, ale nebyly k tomu prostředky. Protože nikdo nechce vědět, nikdo nechce slyšet o tomto příšerném, ohavném zneužívání,“ dodal. Třem dalším vězňům potom bylo znásilněním vyhrožováno.
Asi nejvíce znepokojující je pak výpověď muže, který byl ve své cele znásilněn celkem pětkrát a následně musel být lékařsky ošetřen. Zdržel se však oficiální stížnosti, protože nechtěl být mezi spoluvězni za „práskače“. Do propuštění mu zbývala ještě dlouhá doba a hrozilo, že by se s ním táhl punc udavače To by jen zvýšilo pravděpodobnost dalšího znásilnění. Obavy z pohlavního zneužití umocňuje fakt, že mezi vězni jsou rozšířeny pohlavně přenosné nemoci.
Porno na lepší usínání
Přístup dozorců a dalšího personálu se podle výpovědí respondentů liší podle věznice. Jeden muž uvedl, že při příchodu dostal na recepci přiděleno šest kondomů a lahev lubrikačního gelu. Jiný muž byl svědkem události, kdy dozorce nastěhoval mladého muže, který si byl „nejistý“ ohledně své sexuality, do cely k muži, který se naopak otevřeně hlásil k homosexualitě. Prý mu tak chtěl pomoci „zařadit se“.
Rozšířené je také to, že dozorci dávají trestancům pornografické magazíny. Jeden muž uvedl, že během své první noci ve vězení, kdy byl velmi nervozní a vystrašený, poprosil nočního dozorce o Bibli. Dozorce se po chvíli vrátil a omluvným hlasem řekl, že se mu nikde nepodařilo sehnat Bibli, ale má aspoň nějaké pornografické časopisy „na lepší usínání“.
Frances Crook, výkonná ředitelka organizace Howard League for Penal Reform, řekla, že zjištění o četných sexuálních aktivitách za mřížemi musí být považovány za „urgentní“ problémy a musí z nich být vyvozeny důsledky. Původně se chtěli ptát přímo vězňů ve výkonu trestu, ale to bylo znemožněno britským ministerstvem spravedlnosti. Proto se nakonec rozhodli pro vězně bývalé.
