Proč se bičujeme, že je na Slovensku líp

Past, v níž jsme uvízli, před časem nejtrefněji popsal šéf České spořitelny Pavel Kysilka. Zdravé tělo, nemocná hlava. Podle všech možných tvrdých i měkkých měřítek se máme dobře, ale masochisticky se bičujeme debatami, jak je zle. Nihilistické bičování má různé podoby. Nejrozšířenější je antikorupčníhysterie a příběh o rozkradené, vytunelované zemi. Další oblíbenou verzí, je srovnávání, jak se tady zdražuje, přibývá chudých a upadáme. Srovnávacím zrcadlem je velmi často sousední Slovensko. Jedním z populárních vysvětlení, proč se tam žije lépe je, že na rozdíl od nás mají euro.

Slovenská ekonomika skutečně posledních deset let (zdaleka nejen po vstupu do eurozóny) roste o dost rychleji než česká. To je ale jediné, v čem jsou na tom Slováci lépe. A hlubší pohled na data ukazuje, že tam hospodářství stoupá rychleji hlavně proto, že do něho vláda na dluh tlačí víc peněz. Deficity veřejných financí jsou roky podstatě vyšší. Stejně jako procento lidí žijících v chudobě. Nezaměstnanost je víc než dvojnásobná (podle srovnatelných statistik Eurostatu). Víc lidí bez práce než Slovensko má v Evropské unii jen krizí zasažený jih eurozóny. Být na tom jako Slováci, není tady dnes 625 tisíc ale 1,250 milionu lidí bez práce. Přímé zahraniční investice na Slovensku se společnou měnou nestoupají, ale klesají. Pro nic z toho nemusí být členství v eurozóně vysvětlením.

Podstatné začíná být právě teď. Na Slovensku začaly poprvé v historii padat ceny. Zatím se za rok snížily o 0.1 procenta, ale nikdo netuší, jak dlouho to může trvat. Lidé jsou sice podobně jako u nás přesvědčeni, že se zdražuje, i když ceny klesají, ten pocit se ale může otočit. Slovensko není výjimkou. Do deflace spadla velká část eurozóny včetně Německa, Francie, Itálie, Belgie, Španělska, Finska.

Deflace je pro společnost jeden z nejnebezpečnější stavů. Je to úpadek a hniloba. Lidé odkládají nákupy ve víře, že zítra bude levněji. Firmy ze stejného důvodu vyčkávají s investicemi. Když nejsou zakázky a obchody přichází snižování platů. Pak propouštění. A to celé pořád dokola. Když něco zdraží, je to nepříjemné. Když vám ale sníží plat, je to psychologicky mnohem horší.

O těch pocitech moc nevíme, protože je Evropa už dlouho nezažila. Vytahovat zemi z takové pasti je velmi složité a nepopulární, jak jsme poznali, když začátkem listopadu Česká národní banka právě v obavách z deflace oslabila korunu.

Nesrovnatelně těžší je to v tak nesourodém spolku, jakým je eurozóna. Zvlášť, když Němci mají v genech chronický strach z inflace. Už se zapomnělo, že Hitlera nepřivedla k moci astronomická hyperinflace roku 1923, ale deflace o deset let později. Slovensko je v pasti, z níž si bez vlastní měny nemůže pomoc. O tom se ale v naší současné atmosféře nihilismu, z něhož hledáme únik do hlavního proudu evropské integrace a k euru, vůbec nemluví.​