Velký bratr za vaše peníze
Přinejmenším rok od prezidentské volby je zřejmé, že podstatná část společnosti žádá a oceňuje vládu tvrdé ruky. Více kontrolování, vyšetřování, sledování, shromažďování citlivých dat.
Členové kabinetu Bohuslava Sobotky se předhání, kdo společenské poptávce lépe nadběhne. Ministr vnitra Milan Chovanec a ministr financí Andrej Babiš chystají nový tým na daňové úniky, v němž by se měly propojit informace policistů, celníků, berních úředníků a Finančního analytického útvaru. Snaha zasáhnout proti velkým daňovým únikům je chvályhodná. Obírání státu o daně zdaleka není pro média přitažlivé jako dokola propíraní kmotři a veřejné zakázky. Společensky je ale ještě nebezpečnější.
Stát, který není schopný od podstatné části svých občanů dostat daně, je v úpadku. Posledními případy jsou Řecko nebo Itálie. Andrej Babiš zaslouží uznání, že jako první politik dokázal z daňových úniků udělat téma.
Bohužel i tady se silně projevuje jeho bytostný sklon koncentrovat moc, která má být oddělena. Operativci z Finančního a analytického útvaru mají přístup ke všem informacím z bankovních kont. Berní úředníci ke všem daňovým přiznáním. Policie ale potřebuje k nahlížení do daní a účtů souhlas žalobce a soudce. Jak se zaručí, že se z Chovancovy a Babišovy kobry nestane jednotka, která si bez kontroly může o každém, kdo se jí jen zdá podezřelý, může zjistit kompletní přehled o jeho daních a bankovních účtech?
Andrej Babiš navíc žádá centrální registr účtů přímo v centrální bance. Dnes prý policistům, finančním rozvědčíkům a berním úředníkům zabere příliš času, než prověří, u kterých bank mají podezřelí konta. Potíž není v samotném registru. Ten má řada zemí včetně Německa a Francie. Jiná věc je, kdo by měl mít k záznamům z registrů přístup. Může se nám stát, že si v represivních složkách vypěstujeme úzkou vrstvu s pravomocí získat si bez kontroly o každém téměř vše.
Takoví lidé se pak dostanou pod silný tlak byznysově mocenských skupin, aby přestoupili do jejich služeb. Kdo bude na majitele klíčů k centrálním skladům nejcitlivějších a nejvíce zneužitelných informací dohlížet?
V zemi, kde se z úniků policejních informací stala podstatná část běžného zpravodajství a elitní policisté ve velkém přestupují do služeb mocenských skupin, je vysoce riskantní koncentrovat citlivé informace.
V atmosféře posedlosti sledování a kontrolou navíc zapadá, že represe ještě nikdy nikomu prosperitu nepřinesla. Bohaté nejsou země, kde se nejvíce odposlouchává a dává nejvíc informací do centrálních registrů všeho možného, ale ty, kde si lidé věří. Zajímavá data z OECD ukazují, že ještě kolem roku 2008 jsme byli v důvěře na úrovni evropského průměru. Nemohli jsme se srovnávat se Skandinávci ani Švýcary. Byly jsme na tom ale podobně jako Němci a podstatně lépe než Slováci, Poláci a Maďaři (je zajímavé, proč se v represi inspirujeme zrovna na Slovensku, které je na tom podstatně hůř). Za měsíc přijdou nové statistiky, tak uvidíme, o kolik nejcennějšího sociálního kapitálu jsme přišli v éře protikorupční hysterie.
