Střední Evropa si volí východní styl politiky. Orbán není sám

Střední Evropa se po více než dvaceti letech od roku 1989 mentálně začíná odklánět od liberální demokracie západního stylu, stojící na dělbě moci a sytému pojistek a vyvažování. V kursu je naopak koncentrace moci, autorita a tvrdá ruka. Posun k východnímu stylu politiky vidíme u nás, na Slovensku i v Maďarsku. Má různé projevy. Pozoruhodné je, jak jsou proti některým západní obránci demokracie schopni mobilizovat a jiné tiše přehlíží.

Viktor Orbán, jemuž evropské liberální elity měří nejpřísnějším metrem, včera s velkou převahou vyhrál v Maďarsku volby. Podle odhadů získala jeho konzervativní strana Fidesz 48 procent, což by jí stejně jako před čtyřmi lety mělo stačit na ústavní většinu. Orbán by měl mít 133 ze 199 křesel. Levicová opozice 40, radikální Jobbik 21 a ekologická strana pět křesel.

Orbánova politika, do níž se Brusel a evropská levice roky trefují, Maďarům vyhovuje. Maďarský premiér za čtyři roky vládnutí skutečně koncentroval moc a oslabil pojistky proti jejímu zneužití. Ty zásahy ale byly na Západě často démonizovány. Omezil moc Ústavního soudu. Ale i ústavní právník Zdeněk Kühn, který rozhodně není žádným Orbánovým fanouškem, došel v důkladné analýze změn k závěru, že to není omezení zas tak vážné. U okleštění nezávislosti centrální banky musel Orbán pod tlakem zacouvat. Svobodné debatě samozřejmě neprospívá, že Fidesz převzal kontrolu nad veřejnoprávními médii a vládní většinou nominovaná komise dohlíží na soukromá.

Největším Orbánovým úletem je dost brutální znárodnění úspor v soukromých penzijních fondech. K tomuto agresivnímu kroku ho ale do značné míry zatlačil Brusel svým velmi selektivním přístupem. Kvůli nadměrnému schodku rozpočtu se snažil Budapešť odstřihnout od evropských fondů, aniž by stejně razantně postupoval proti zemím se schodky podstatně vyššími od Řecka po Španělsko. V Maďarsku byly dotace zneužity k prosazení politiky Evropské unie.

Viktor Orbán se musel naučit manévrovat v omezeném prostoru. A tak celkem brutálně hledal peníze do rozpočtu, kde se dalo. Zavedl nejvyšší sektorové daně v Evropě pro banky, telekomunikační i energetické firmy (inspiroval k nim slovenského premiéra Fica i naše sociální demokraty). Zahraniční investice se propadaly každý rok v průměru o pět procent.

Ekonomická katastrofa, kterou mnozí očekávali, se ale nekoná. Zemi převzal v roce 2010 od levice na hraně bankrotu, který odvracela záchranná půjčka Mezinárodního měnového fondu. Rozpočtový schodek 4,8 procenta dokázal snížit na 2,2 procenta HDP.

Maďaři ho volí, protože v orbánovském Maďarsku se jim nežije hůř než za socialistů. Ekonomika loni rostla o 2,7 procenta, což je nejrychlejší vzestup za posledních sedm let. Pomohly k němu hlavně veřejné investice, které Orbán i při krocení schodku zvedl o 34 procent. Před volbami dokázal srazit ceny energií pro domácnosti o pětinu. Nezaměstnanost klesla na 8,3 procenta a je podstatně nižší než na Slovensku (13,9 procenta) a v Polsku (9,7 procenta), které jsou často vydávány za následováníhodné příklady prosperity.

Viktor Orbán se obrací na Východ. Před pěti dny podepsal s Moskvou smlouvu na úvěru 10 miliard dolarů na dostavbu dalších dvou bloků jaderné elektrárny v Paksi. Staví je Rosatom, ucházející se i o dostavbu Temelína. Úzké vazby na Rusko ale nejsou žádnou obránovskou novinkou, velmi pečlivě si jich vždy hleděli jeho vládní předchůdci z postkomunistické levice. Ostrakizace z Bruselu ale samozřejmě k ruskému posunu přispívá.

Maďarsko koncentruje politickou moc v rukách jedné strany, stále se ale ještě na rozdíl od nás nepropracovalo k ukrajinskému stylu politiky, kdy se v jedněch rukách koncentruje politika, byznys i média. Překvapivě to nedráždí ani Brusel, ani ty, kdo se v naší veřejné debatě rádi profilují na kritice Viktora Orbána.