Na Válkovou se donáší přímo Babišovi
Střet mezi hnutím ANO a sociální demokracií na ministerstvu spravedlnosti se změnil ve frašku, v níž už se běžný pozorovatel musel utopit.
Dost živě ale odhaluje, jak současná atmosféra antikorupční hysterie ohýbá lidské charaktery. Ztrácí se elementární slušnost a důvěra, bez nichž se nedá normálně pracovat. Známý americký politolog Francis Fukuyama ve své knize Důvěra velmi pečlivě rozebírá, proč země, kde se této hodnoty nedostává, neprosperují, ale upadají. Francouzským ekonomům Yannovi Alganovi a Pierre Cahucovi ve studii Společnost nedůvěry vyšly jako dvě země s nejnižší důvěrou ve společnosti Francie a Česká republika. V takových společnostech se nejhůř dělají reformy, protože lidé se bojí, že je někdo podvede nebo zneužije. Studii sepsali v roce 2005. Od té doby u nás společenské důvěry ještě podstatně ubylo. Teď nedůvěra kulminuje.
Případ ministryně Válkové je zatím vrcholem. Ve svatém antikorupčním zápalu se stává pravidlem, že i lidé, kteří se dosud těšili dobré pověsti, neváhají své přímé nadřízené udávat za zády jejich nadřízeným. Někdejší disidentka Hana Marvanová běhala za zády své šéfové Heleny Válkové za Andrejem Babišem a stěžovala si, že ministryně dost tvrdě nečelí tlakům.
Stínový ministr spravedlnosti za sociální demokracii Jan Chvojka přiznal, že stejně se choval i jejich náměstek Pavel Štern. Ještě než se Válkovou vypravil udat na protikorupční policii a do Babišových Lidových novin, běžel si na ni několikrát stěžovat přímo Andreji Babišovi. To potvrdil před kamerami i šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek. Podle vysoce postaveného zdroje ze sociální demokracie prý Šterna poslal na protikorupční policii právě Babiš.
Kam jsme se to dostali? Když mám problém s nadřízeným, je přece normální jít s ním do čelního střetu. A když v něm prohraji, tak se prostě seberu a jdu. Nemůžu dělat s někým, v koho nemám důvěru.
Paní Marvanová i pan Štern by jistě namítli, že tady nešlo o ně, ale o jakési tlaky a podivné chování ministryně. Konkrétní důkazy ani jeden nenabídl. Jen se snaží vytvořit chaotickou pěnu, z níž mají vyjít s pověstí hrdinných whistleblowerů. Tohle slovo začíná pomalu ale jistě splývat se slovem udavač.
Zajímavé je, že chodí donášet přímo k Babišovi. Nejspíš v něm správně cítí toho, kdo skutečně rozhoduje, a Helenu Válkovou považují jen za loutku. Tak si nakonec Andrej Babiš fungování ministerstev svěřených svému hnutí představoval. Chtěl je řídit jako politický holding, kdy pro každý obor (spravedlnost, finance, právo, evropské a mezinárodní vztah) bude mít svého holdingového šéfa, který bude dodávat pokyny jeho ministrům, plnícím roli tváří a maskotů typu populární herec nebo důstojná profesorka trestního práva. Tento model neplatí pro ministra životního prostředí Richard Brabce (dlouholetého Babišova manažera) a Věru Jourovou, která zákoutí veřejných i evropských peněz rozumí lépe než Babiš a jeho holdingoví šéfové.
Andrej Babiš si v úterý postěžoval. „Je možné, že paní ministryně Válková nekomunikuje ideálně, nicméně jsem ještě neslyšel, aby náměstek udával svého ministra. To jsme tu po Listopadu ještě nezažili.“ Freudovská slova agenta Státní bezpečnosti. Zapoměl ale už dodat, že nejdřív se na paní ministryni chodí práskat k němu.
Začínáme si zakládat na slušnou společenskou psychózu. Za hrdinství je považováno vidět korupci za každým rohem a stát se tím slavným, kdo na ni ukáže. Se šířícími se odposlechy podléhá stále víc lidí, kteří mají nějakou moc a postavení, stihomamu, že je někdo sleduje a poslouchá. V zemi s takhle narušenými vztahy se nemůže žít dobře.
