komentář dne
Chystá se nová Státní plánovací komise
Ministr financí zřizuje ve svém úřadě nový superodbor pro řízení státní a polostátních firem. Měl by diktovat ekonomickou strategii společností, o nichž Andrej Babiš jako vykonavatel akcionářských práv státu rozhoduje. Chystá se cosi jako nová Státní plánovací komise. Nebo spíš Centrální státní podnikový holding zastřešující padesátku firem od ČEZ přes Letiště Praha po slovinskou papírnu VIPAP Krško. Pak je tady série dalších firem jako Lesy České republiky, spravovaných ostatními ministerstvy, do nichž Andreje Babiš nemůže sám, ale má ambici spravovat i jejich peníze.
Předseda ANO má pravdu, když nadává, že stát nemá jasno, co od svého majetku vlastně čeká. Že šéfové státních firem neměli zadání a velmi často spíš řídili nebo ovládali politiky.
Při nejlepší snaze stát nikdy nebude dobrý vlastník. K cizím nebo kolektivním penězům nikdy nemáte vztah jako ke svým vlastním. Teď navíc přibývá potřeba pečlivěji sledovat, kde se Andrej Babiš a jeho podnikatelští přátelé dostávají do konfliktu zájmů.
Privatizační tabu
Ministr financí svou frenetickou aktivitou připoutal pozornost k rozsáhlým podnikatelským aktivitám státu. V éře antikorupční hysterie je teď populární hlavně represe a kontrola. Korupci a klientelismus ale sníží hlavně omezení prostoru a příležitostí. Čím méně státních firem, tím méně veřejných zakázek, tím méně pokušení.
Proč stát dodnes vlastní desítky firem? Nedá se většina prodat a vyhnout se centrálnímu řízení? Prodat se dá všechno s výjimkou firem zajišťující veřejnou službu jako je Česká pošta nebo České dráhy. A dokonce i u nich stojí za úvahu, jestli by tuto službu při veřejné dotaci na ni lépe nedělal soukromník. Druhou skupinou společností, které by si měl stát podržet jsou strategické firmy.
Lesy České republiky nemusí být státní. Stačí chytrou regulací pojistit, aby lidé měli do privátních lesů volný přístup. Hlubší debatu si zaslouží čtveřice ČEZ, MERO, Čepro a Letiště Praha.
MERO a ČEPRO spravují strategické zásoby ropy, což byl vždy hlavní argument, proč je neprodávat. Letiště Praha se dá považovat za strategickou infrastrukturu citlivou na bezpečnost.
Dramatická debata o energetické bezpečnosti a budoucnosti jaderné energie automaticky startuje mentální blok proti privatizaci ČEZ. O tu se v roce 2002 neúspěšně pokoušela vláda Miloše Zemana. Další kabinety pak začaly budovat hybrid mezi národním šampionem a na západní koncern si hrající veřejně obchodovatelnou firmou. Ten hybrid zásadně přispěl k degeneraci české politiky a frustraci Andreje Babiše, z níž založil své protestní hnutí. ČEZ se jaksi automaticky začal považovat za neprivatizovatelný. I ti, kdo rozuměli energetice a geopolitice, a netrpěli žádným bytostným etatismem, při pohledu na vzestup Vladimira Putina tvrdili, že by privatizaci ČEZ bránili vlastním tělem.
I Němci a Britové mají soukromý atom
Jenže v čem je ČEZ tak strategický? Skutečně strategickou infrastrukturou je přenos, jenž je vyčleněn do státní společnosti ČEPS. Distributoři ovládají soukromé firmy. ČEZ kontroluje kolem 60 procent výroby elektřiny. Jenže dnes jsme velkým vývozcem a zároveň dovážíme. Pak je tady argument, že vlastní jaderné elektrárny. Země, jimž energetická bezpečnost rozhodně není lhostejná, žádné státní šampiony neprovozují. Velké německé firmy typu E.ON nebo RWE mají soukromé vlastníky. Privátní firmy provozují i v zemi s fóbií z atomu jaderné elektrárny. Majitelem nové atomové elektrárny, kterou se Britové chystají stavět v Somersetu je francouzsko-čínské konsorcium vedené Electricité de France.
Na prodej samozřejmě zrovna teď není ideální doba. Respektovaní západní vlastníci se z energetiky ve střední Evropě spíš stahují. Nákupní apetit mají jen Rusové a spol, což se zrovna nepotkává s našimi představami o energetické bezpečnosti. Není také ideální, aby státní majetek prodávala zrovna vláda, v níž se snoubí chuť utrácet s gigantickým konfliktem zájmů.
Přinejmenším se ale vyplatí odstartovat věcnou debatu, jestli by nám z dlouhodobého pohledu prodej ČEZ a spol neprospěl víc než centrálně řízený státní holding.
