Hofer odjel za Zemanem, aby ukázal, že nebude v izolaci
HOFEROVA PRAŽSKÁ NÁVŠTĚVA
NOVÉ
Zářijová návštěva Norberta Hofera u české hlavy státu Miloše Zemana byla součástí širší snahy prezidentského kandidáta pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) ukázat voličům, že v případě jeho vítězství nebude Rakousko v mezinárodní izolaci. Řekli to rozhovoru politologové z Vídeňské univerzity. Sporná témata ve vzájemných vztazích, jakými jsou třeba Benešovy dekrety nebo jaderná energetika, podle nich v kampani Hofer záměrně potlačil. Oslovení odborníci ale nevyloučili, že by se spory po volbách v případě Hoferovy výhry mohly opět vynořit.
„Chce ukázat, že umí být kosmopolita, státník,“ řekl o Hoferovi politolog Thomas Meyer. „Snaží se rozptýlit obavy, že se Rakousko v případě zvolení prezidenta z FPÖ dostane do izolace,“ dodal. V paměti mnoha Rakušanů totiž podle něj zůstává vzpomínka na rok 2000, kdy tehdejší členské země Evropské unie uvalily sankce na Rakousko kvůli účasti FPÖ ve vládě kancléře Wolfganga Schüssela. Jako jedna ze čtyř nečlenských zemí EU se k nim tehdy připojilo i Česko, kterému vládl kabinet v čele s premiérem Milošem Zemanem.
Zda návštěva u Zemana v Praze, ale také v Bělehradě, kde se v listopadu setkal se srbským prezidentem Tomislavem Nikoličem, může Hoferovi pomoci získat dodatečné hlasy, Meyer odhadnout nedokázal. „Každopádně obrázky, na nichž stojí v reprezentativním paláci se státními vlajkami a potřásá jinému státníkovi rukou, jsou (pro něj) dobré,“ upozornil.
Podle Meyera potlačila FPÖ a její kandidát Hofer v prezidentské kampani témata, která by mohla vyvolat odpor zemí střední a východní Evropy, s nimiž chce uzavřít nové partnerství. Téměř vůbec se tak neobjevila tradičně třaskavá témata česko-rakouských vztahů, jakými jsou takzvané Benešovy dekrety nebo české jaderné elektrárny Temelín a Dukovany.
Podle Meyera se v Rakousku krátce diskutovalo pouze o Hoferově výroku o Temelínu, který zazněl během jeho návštěvy v Praze a který řada lidí v Rakousku vnímala jako odklon od jednotné protijaderné politiky země. Hofer to ale později označil za nedorozumění. Meyer se domnívá, že tato „česká stopa“ byla v kampani podružná a většina voličů ji ani nezaznamenala.
Na rozdíl od Van der Bellena, který mezi nejdůležitější partnerské země Rakouska řadí země západní Evropy, především Německo či Itálii, Hofer tvrdí, že nejsilnější spojenci Rakouska jsou země takzvané visegrádské čtyřky (Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko). Hlavním důvodem Hoferova příklonu k zemím Visegrádu je podle Meyera to, že v nich vidí spojence pro prosazování svého programu: oslabování moci EU, restriktivní politiky vůči migrantům a konce sankcí vůči Rusku.
Kromě důkazu, že Rakousko nebude v případě jeho vítězství v mezinárodní izolaci, chtěl Hofer podle dalšího politologa vídeňské univerzity Martina Dolezala svými cestami získat voliče z řad imigrantů. Netýkalo se to podle něj ani tak návštěvy Prahy jako návštěvy Bělehradu. V Rakousku žije totiž asi 200.000 občanů srbského původu. Jejich hlasy se snažil získat nejen setkáním s Nikoličem, ale i nedávnou schůzkou s nejvyšším představitelem ortodoxní církve v Rakousku.
Ačkoli ani podle Dolezala nehrála sporná témata česko-rakouských vztahů v prezidentské kampani žádnou roli, nevylučuje, že se opět vynoří po volbách. „Je ale příznačné, že se o nich nehovoří v současnosti,“ uvedl a upozornil, že FPÖ byla v debatách o Benešových dekretech i Temelínu vždy nejradikálnější stranou a silně před lety vystupovala také proti členství Česka v EU. „Neřekl bych, že (FPÖ) změnila svůj názor, spíš se snaží být v současnosti zdrženlivá, protože (opak) by byl kontraproduktivní,“ dodal Dolezal.
Příležitost hovořit o sporných tématech vzájemných vztahů s Českem by mohl mít Hofer v případě svého vítězství brzy. Rakouskému tisku totiž řekl, že by jeho první návštěva vedla do Prahy. Následovala by Moskva a Peking.
