Soumrak seznamovacích aplikací?

KOMENTÁŘ

Soumrak seznamovacích aplikací?
Firmám, které provozují internetové seznamovací aplikace, se přestává ekonomicky dařit. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Firmám, které provozují internetové seznamovací aplikace, se přestává ekonomicky dařit. Počet předplatitelů Tinderu mírně klesá, společnost Bumble, která provozuje stejnojmennou aplikaci, propustila třetinu zaměstnanců. Optimistická (z mého pohledu) interpretace je, že tenhle způsob seznamování narazil na svůj limit, protože čím dál víc lidí zjišťuje, že účast v něm jim moc nepřináší a strašně je vyčerpává.

Seznamovací aplikace fungují na principu předplatného, základní verzi má uživatel zadarmo, když si připlatí, získá navíc nějaká privilegia a „vychytávky“.

 

Je možné, že se seznamovací aplikace jaksi svezly s obecně se šířící únavou z digitálních předplatných – on-line médií i jednotlivých autorů na publikačních platformách, streamovacích služeb a podobně. Nemalá část veřejnosti zjišťuje, že o svých předplatných ztrácí přehled, případně že nemá čas nějak obsáhnout vše, co si předplácí, že se všechny ty nevelké částky nějak nasčítaly.

U seznamovacích aplikací může ale hrát roli i jistý způsob vyhoření, pocit, že člověku před očima vyskakují tváře jak na běžícím pásu a ze seznamování se vůbec stalo něco na způsob rachoty v továrně, která unavuje a těžko se v ní hledá smysl.

Jistě netvrdím, že takovou skutečnost s nimi udělal každý, že neexistují pevné vztahy, které vznikly díky nim. Ale v samotném jejich principu existují neodstranitelné paradoxy. Pokud seznamovací aplikace žijí z předplatných, implicitně to znamená, že jejich ideální uživatel je člověk, který pořád někoho hledá, a stejně nikoho nenajde (proč by si pak subskripci dál platil). Respektive nakrátko najít může, ale pak je z hlediska aplikace potřeba, aby rychle začal hledat někoho jiného.

Aplikace ho k tomu může ponoukat už samotnou svou existencí. Kvůli ní člověk ví, že má krabičku plnou konkrétních alternativ, pokud se mu partner či partnerka v nějakém ohledu nezdá, vidí „prostor pro zlepšení“. Ty alternativy nejsou hypotetické, jsou to lidé s konkrétními jmény, uživateli může být někdy známa i jejich momentální poloha. Aplikace tak povzbuzuje jakousi těkavost, tlačí uživatele na nekončící cestu, během níž bude honit svůj partnerský ideál jak kapitán Achab Moby Dicka. A možná i podobně dopadne.

Čímž se  dostáváme k dalšímu paradoxu on-line randění. Do aplikace člověk zadává nějaké žádoucí charakteristiky svého protějšku (velkou část potenciálních zájemců nebo zájemkyň tak může vyfiltrovat). Utvrzuje se tak v domněnce, že ten nejlepší partner nebo partnerka pro něj musí pasovat do mustru, který si předem vytvořil. Že každý sám nejlíp ví, koho přesně potřebuje, a teď je tu vykonstruovanou představu jen nutno co nejpřesněji trefit.

Troufnu si tvrdit, že skutečnost může být naprosto jiná, že trvalé a silné partnerské pouto může vzniknout mezi lidmi, kteří vůbec neodpovídali svým představám ideálního protějšku. A naopak – zdánlivě ideální dvojice se mohou rychle rozpadnout. Seznamovací aplikace nabízejí rozšíření „nabídky“ a jakousi její racionalizaci. Pro někoho třeba ano. Zdá se ale, že roste počet lidí, pro něž se slibované rozšíření možností volby a svobody volby stalo formou ubíjející a nikam nevedoucí rutiny, jinými slovy zotročení.

 

×

Podobné články