Taky to rádio v hospodě můžete vypnout

KOMENTÁŘ

Taky to rádio v hospodě můžete vypnout
Máloco dovede zničit atmosféru hospody tak důkladně jako špatně zvolená hudba. Respektive naprosto lhostejně zvolená hudba, píše Ondřej Štindl. Foto: Shutterstock
2
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Zkusím dnes být trochu pozitivní, nepomlouvat jenom pořád a přijít s praktickým řešením diskutovaného problému, nepěstovat negativistickou, ba nihilistickou paušální kritiku a přijít místo toho s kritikou konstruktivní. Konstruktivní kritika! Zjištění, že tenhle výraz tolik oblíbený mezi bolševickými byrokraty se po desetiletích dočká „revivalu“, opětovného neironického užívání, je jeden z mnoha drobných důvodů, jimiž mne dnešek přivádí k úžasu. No nic.

Jde o hudbu. Podražila totiž. Ze zpráv se mi doneslo, že pověstná OSA zvedla o něco málo přes deset procent poplatky za pouštění hudby v restauracích a barech. Majitelé těchto restaurací a barů tomu jsou velice neradi, někteří z nich to dokonce označují za ohrožující pro svou živnost. A právě k nim směřuje moje doporučení. Nezní ani „svolejte demonstraci před sídlo OSA“, ani „vylobbujte v parlamentu zrušení ochranného svazu“, ani „zablokujte centrum Prahy... něčím“.

 

Je daleko jednodušší: Přestaňte v hospodách pouštět to rádio!! Ušetříte a uděláte mi velkou radost. Máloco totiž dovede zničit atmosféru hospody tak důkladně jako špatně zvolená hudba. Respektive naprosto lhostejně zvolená hudba. Co vlastně všichni (nebo alespoň velice mnozí) provozovatelé restaurací mají proti tichu, respektive až hypnotickému souzvuku lidských hlasů, cinkotu sklenic, v teplejších měsících třeba i zpěvu ptáků za okny? Kdo z nich si upřímně myslí, že je tenhle sound potřeba vylepšovat... já nevím... pár fláky Marka Ztraceného, prokládanými entuziasticky hlášeným dopravním zpravodajstvím? Proč musí v každé druhé hospodě takzvaně vytvářet atmosféru vysílání stanice orientované na ten nejotravnější průměr?

Nepovažuji se za radikála, puristu, který je z principu proti tomu, aby kdekoliv hrálo cokoliv (i takoví se najdou). Například jukebox má určité demokratické kouzlo. Člověk se snadno smíří s příšernou písničkou, pokud ví, že sdílí místnost s někým, komu udělala radost. A navíc, kombinace různých vkusů mezi návštěvníky hospody může vést k pozoruhodným i bizarním kombinacím a v pozdějších hodinách třeba i k nečekaným erupcím bratrství a sesterství.

Jistě se nedá nic namítat proti tomu, když v hospodě hraje hudba jaksi odpovídající jejímu stylu a klientele. Nebudu z těch malicherných, kdo si budou stěžovat, že v metalácké putyce řve metal. A v zásadě i snesu, pokud hudbu vybírá obsluha a činí tak s alespoň minimální pečlivostí. Ale co snášet omítám a proti čemu bych bojoval, věděl-li bych jak, je outsourcování výběru hudby na software ve studiu nějaké rozhlasové stanice, jejímž estetickým ideálem je bezbarvá a veskrze nijaká bezduchost. „Hudba, která vám vyrve páteř,“ definoval tento žánr můj oblíbený autor Justin Smith. Já si totiž nechci nechat vyrvat páteř. A zvlášť zavrženíhodné jsou všelijaké ty předpřipravené výběry rádoby elegantních zvuků, na něž lze narazit v tzv. lepších restauracích, často se jedná o podivné tracky sestavené do mnohahodinových playlistů předpřipravených na Spotify, simulakrum hudby, jež by člověku mělo zkrátit čekání na simulakrum jídla. Jestli si OSA za podobnou produkci přirazila deset procent, je to málo.

×

Podobné články