„Přerozdělení majetku a příjmů v duchu socialismu.“ Co přinese vládní klima plán

Směřování k bezemisní budoucnosti v podobě evropského Green Dealu dostává reálné základy. Vláda schválila svůj plán, jak zelenou přestavbu, k níž jsme se zavázali, hodlá realizovat. A přiznává, že nákladná opatření se neobejdou bez většího daňového zatížení těch bohatších, aby méně majetní a střední třída nestrádali.

„Pokud se v kontextu velkých změn, kterou zelená transformace s jistotou je, bavíme o revizi daňového systému, pak nebude řeč o snížení daňového inkasa. Pro celý plán a související dokumenty je nosným tématem potřeba obrovských investic z veřejných i soukromých peněz. Na ty je potřeba samozřejmě nějakým způsobem vydělat. V soukromém sektoru je to vcelku jasné. Investice mají být hrazeny z příjmů z podnikání, kde je ale samozřejmě obrovský otazník, jak evropská ekonomika podobné změny zvládne. Jaký bude vliv na její konkurenceschopnost, růst a další klíčové faktory,“ řekl deníku Echo24 hlavní ekonom Roklen Pavel Peterka.

Co se týče veřejného sektoru a jeho roli ve financování zelených investic, lze očekávat obrovský tlak na veřejné finance. „Na vydané prostředky budou muset jednotlivé národní státy a do budoucna případně i federální rozpočty EU nějakým způsobem sehnat peníze. A jak to u veřejných rozpočtů bývá, tak zdrojem budou primárně daňové příjmy. Významná část investic a dotací bude hrazena dluhovým financováním, ale i dluhy, například v podobě státních dluhopisů, bude nutné splatit i s úroky,“ říká Peterka.

Veřejné rozpočty v celé Evropě navíc mají problém s trendem stárnutí populace a snižování podílu lidí v produktivním věku. Proto bude náročné udržet průběžné financování důchodových systémů a rozumně nastavit parametry. Kombinace takových faktorů pak nevyhnutelně vede k tlaku na větší výběr daní od domácností a firem.

„Pokud tedy dokument hovoří o revizi daňového systému za účelem omezení negativních dopadů změn plynoucích ze zelené transformace na nízkopříjmové dom ácnosti, pak se bavíme primárně o silnější redistribuci majetku a příjmů ve společnosti v duchu myšlenek socialismu. Tyto myšlenky jsou v Evropě zastoupeny, a to především v zemích, které nebyly socialismem respektive komunismem v minulosti příliš postiženy,“ domnívá se ekonom.

Formulaci z klimatického plánu o tom, že „úprava daně z příjmu a/nebo sociálních odvodů by dále mohla být vhodným nástrojem pro řešení sociálních dopadů nízkopříjmových domácností ale i nižší střední třídy“, si jako zavedení větší progrese vysvětluje i hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

„Moje interpretace těchto slov je taková, že jimi autoři pravděpodobně navrhují úpravu daní a/nebo odvodů do větší progrese, tedy menšího zatížení nízkopříjmových – kterým by tím mělo být umožněno se vyrovnat s náklady dekarbonizace – a naopak většího zatížení vysokopříjmových občanů. Celkový výběr daní či odvodů tedy může zůstat stejný jako dosud, pouze by došlo k jeho přenastavení v rámci jednotlivých příjmových skupin,“ uvedl Hradil pro Echo24.

Vláda bude muset směrem k veřejnosti opatření vhodně komunikovat a vysvětlovat, proč vůbec zelenou transformaci realizovat a jaký dopad to bude na životy běžných občanů mít.

„Můj osobní názor je takový, že pokud existuje nezpochybnitelná shoda nad tím, že je dekarbonizace jediným způsobem, jak lze odvrátit katastrofu biblických rozměrů, pak by celá komunikace těchto opatření měla stát na dvou pilířích. Zaprvé, je nutné srozumitelně vysvětlovat, jaké konkrétní škody se snažíme odvrátit. Tedy čím přesně bude život průměrného Čecha za dvacet let ohrožen, pokud nedojde ke změnám. Zadruhé, jelikož se jedná o globální fenomén, je nutné lidem ukázat, že Evropa nebude jediná, která se ve jménu ochrany klimatu sama omezí, zatímco zbytek planety pouze zaplní ekonomický prostor uvolněný Evropany a klimatické podmínky se ve výsledku nezmění vůbec, anebo jen zcela zanedbatelně,“ myslí si Hradil.

O tom, že významná část společnosti bude transformací takového rozsahu minimálně na krátkodobém horizontu postihnuta negativně, a tedy že komunikace takových změn bude velmi náročná, je přesvědčen i Peterka.

„Na vysokých nákladech transformace se totiž budeme muset podílet všichni. Samozřejmě vznikne i řada příležitostí a některá odvětví a jejich zaměstnanci budou z nových transformačních zakázek těžit. Komunikace bude muset zahrnout i očekávané navýšení zadlužení a s tím související růst daní. Jako klíčové proto vnímám vysvětlení přínosů dekarbonizace ekonomiky a zdůraznění rizik pro klima za předpokladu, že k žádným rozumným změnám nedojde. Nástrojem může být porovnání přínosů a nákladů zelené transformace na delším horizontu,“ tvrdí ekonom.