My a Haag

KOMENTÁŘ

My a Haag
Hlavní vyšetřovatel ICC Karim Khan, Brit pákistánského původu. Foto: International Criminal Court (ICC)
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Česká republika zatím neodvolala svou bezpodmínečnou podporu Izraeli, kterou ústy premiéra (a pak i dalších politiků) vyhlásila v reakci na pogromistický útok Hamásu 7. října 2023. Český bianco šek tak zřejmě platí dál. Minulý týden byla ČR – opět – mezi skupinkou členských zemí, které zablokovaly aspoň symbolické gesto, jímž by EU dala Izraeli najevo, že apokalypsa v Gaze je už i na ni moc. Ten symbolický návrh se týkal vyloučení izraelských startupů z možnosti čerpat vědecké granty EU. Kromě České republiky gestíčko blokovaly Itálie, Maďarsko a Německo.

 

Tento text nevyjadřuje stanovisko redakce.

Proč my? Typickou reakcí v této souvislosti bývá nějaká variace věty: Většina světa je zblblá. Implicitně se tím říká, že zrovna u nás máme do poměrů na Blízkém východě nějaký speciální vhled. Pro ty, kdo v rámci jakési své vnitřní poctivosti podrobují vlastní utkvělé představy čas od času zkoušce zvenčí, tu máme příběh Mezinárodního trestního soudu (ICC) a jeho hlavního žalobce Karima Khana. Už jen možnost, že bychom se ocitli v malé skupince zemí, která do mezinárodního práva aktivně vnáší právo silnějšího, je důvod pro vážné zamyšlení.

Hlavní vyšetřovatel ICC Khan, Brit pákistánského původu, loni v listopadu vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho bývalého ministra obrany Galanta pro podezření, že při vojenských operacích v Gaze se dopouštějí válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tomu o několik měsíců předcházelo přijetí žaloby, načež se během těch několika měsíců podle různých zpráv stupňoval zákulisní tlak na Khana a jeho tým. Hned v květnu 2024 dostává jakýsi samoregulační mechanismus ICC notifikaci-stížnost na Khana, že se vůči jedné podřízené dopustil harašení a „sexuálních dotyků“. Tehdy ještě dotyčná nechtěla inspektorům ICC ani potvrdit, ani vyvrátit, že by byla Khanovou obětí, odmítla dokonce podat oficiální stížnost.

V říjnu, kdy už muselo být zřejmé, že Khan se zatykači neuhne, se přes anonymní twitterové účty dostává ven jak tvrzení o sexuálních prohřešcích Khana, tak jméno údajné oběti. Konečně letos v květnu Khan, který tvrzení odmítl a vyšetřovatelům se dal k dispozici, si v práci bere volno.

Minulý pátek vyšla ve francouzském listu Le Monde obsáhlá rekonstrukce tlaku na Khana a ICC. Článek obsahuje mimo jiné údaje o schůzce Khana s britsko-izraelským právníkem ICC Nicholasem Kaufmanem. Le Monde cituje ze záznamu pořízeného po schůzce, Kaufman při ní Khanovi údajně hrozil, že jestli zatykače na Netanjahua a Galanta nebudou staženy, Khan bude „zničen“ i s celým ICC. Kaufman francouzskému listu řekl, že chtěl jen Khanovi „pomoci najít cestu z jeho chyb“.

Jiný britský právník u Mezinárodního trestního soudu Andrew Cayley zase pro Le Monde popisuje, jak ho v prosinci 2024 holandští zpravodajci na schůzce varovali, že je v Haagu osobně ohrožen: „Řekli mi, že jako nepřítel Izraele si mám na sebe dávat pozor.“ Tady zmiňme překvapivou zprávu z minulého týdne: tři nizozemské tajné služby ve výroční zprávě zařadily Izrael do nevábné společnosti států (Turecko, Rusko, Írán), které se snaží ovlivňovat „politické a veřejné mínění“ v zemi. Jedním z důvodů, které zpráva cituje, jsou veřejné výhrůžky izraelského státu na adresu ICC.

K tomu připočtěme sankce, které před půl rokem Donald Trump uvalil na ty pracovníky ICC, kteří by vyšetřovali izraelskou kauzu. Hrozí jim zákaz vstupu do USA a také sankce finanční, tedy zřejmě zmrazení účtů, pokud byli tak neprozřetelní, aby si vedli účet u nějaké americké banky. To byl mimochodem důvod, proč zmiňovaný Cayley podle svých slov z týmu pro izraelsko-palestinský případ abdikoval. Rodina žije v USA, chce se s ní stýkat, chce jí posílat peníze.

ICC má 125 signatářských zemí, 79 z nich obratem mezinárodní trestní soudce proti Trumpově buzeraci podpořilo. Na obranu ICC se tehdy postavily i Německo, Francie nebo Británie. Nikoli ovšem – opět – Česká republika, jejíž politická reprezentace se přitom nedlouho předtím oháněla zatykačem na Vladimira Putina, který podepsal stejný žalobce Khan. Člověk může mít výhrady vůči mezinárodní justici, ale vypadá to divně, pokud ho přepadnou až ve chvíli, kdy se soudce křivě podívá na kamaráda.

U nás jediný nápad v souvislosti se zatykači na Netanjahua a Galanta, zněl: Vystupme z OSN. Autorem nápadu byla ministryně obrany Jana Černochová. Ani ona, ani žádný z jejích kolegů mezi českými politiky se nezamyslel nad lehkostí, s jakou jsme se mezinárodněpoliticky ocitli ve skupince třídních tyranů.

×

Podobné články