AI pomáhá měnit péči v hospici na Semilsku: Sestry mohou být víc s pacienty než s papíry

Psaní dokumentace dlouho do noci, únava, stres. Tak vypadá realita mnoha zdravotních sester v mobilních hospicích. V Semilech se to ale rozhodli s pomocí umělé inteligence změnit. Projekt tří absolventek kurzu Czechitas ukazuje, že technologie může sestrám vrátit to nejcennější: čas na přítomnost u pacienta. A že i nenápadná inovace může znamenat důstojnější poslední chvíle života.

Večer v malém městě na severu Čech. Sestra otevírá notebook a snaží se celý den návštěv u pacientů převést na přesné věty. Každý lék, každá reakce, každá změna. Čas běží, únava roste, a přesto musí všechno sedět. Tak vypadá realita mnoha sester v mobilních hospicích: mezi péčí a papírováním se často bojuje o každou minutu.

Mobilní hospic dává lidem možnost zůstat doma, v místě, kde strávili život mezi svými nejbližšími, kde znají každý stín na zdi a kde chtějí i naposledy vydechnout. Sestry přijíždějí za pacienty i jejich rodinami, tlumí bolest, pomáhají zvládat strach a únavu posledních dní. Jenže vedle náročné péče stojí ještě jedna tíha: administrativa. Bez ní to nejde, ale když se rozroste, bere sílu i čas, který by mohl patřit rozhovoru, doteku, tichu.

V Semilech se tým tří účastnic kurzu „Manažerka AI transformace“ pořádaným neziskovou organizací Czechitas rozhodl tento problém vyřešit. Konzultantka v oblasti AI Lada Zikmundová, Alice Šikošová z Charity Česká republika a Martina Kocourková ze společnosti Merit Group v praktickém projektu v kurzu propojily tým hospice, technologického partnera a zkušenosti dalších organizací. Cíl byl prostý i ambiciózní zároveň: uvolnit zdravotníkům ruce od papírů, aby mohli být víc s lidmi.

„Nechtěly jsme vymýšlet AI pro AI. Chtěly jsme vrátit sestrám čas, aby mohly být s lidmi a ukázat, že technologie má smysl právě tehdy, když může pomáhat lidem,“ uvedla Martina Kocourková, spoluautorka projektu.

Podporu iniciativě vyjádřila i samotná organizace Czechitas: „V kurzu Manažerka AI transformace učíme ženy, jak uplatnit nástroje AI v praxi. Věříme, že když ženy, které se kurzu účastní, porozumí AI do hloubky, získají znalosti v oblasti change managementu a navrhování procesů, mají sílu přinést reálnou změnu do mnohých oborů. Krásným příkladem je i snížení administrativní zátěže sester v hospicu v Semilech,“ řekla Lucie Mairychová, ředitelka Czechitas.

Analýza práce sester odhalila, že nejvíc energie pohlcuje zpracování dokumentace. Řešením se stal český nástroj Auris One vyvinutý pro lékaře pracující v prostředí paliativní péče i dalších oborech medicíny. Jak se ukázalo, využitelný je i pro sestry. Průběh návštěvy u klienta se zaznamenává do telefonu či tabletu a systém ho během chvíle zpracuje. Krátká kontrola, drobné doplnění a hotovo. Žádné noční dohánění, žádné lovení detailů z paměti.

Nejde o kouzelný proutek. Umělá inteligence sama o sobě nikoho nepolohuje, neutiší bolest ani neřekne laskavé slovo. Ale může vracet čas tam, kde je nejcennější. „Najednou se dokumentace nestaví mezi nás a pacienta,“ uvedla Lucie Stránská, jedna ze sester mobilního hospice. Tahle změna znamená několik ušetřených hodin týdně. Ty se můžou proměnit v trpělivé vysvětlení, v telefonát rodině, v možnost sdílení u lůžka pacienta nebo ve chvíli vzácného odpočinku.

Důležitou součástí projektu byla i spolupráce a sdílení zkušeností s organizacemi Cesta domů a Charita Česká republika. Zástupci Auris One pružně reagovali na připomínky z terénu a tým semilského Domácího hospice 14 pomocníků pojmenoval konkrétní překážky i potřeby. Vzniká tak model, který je přenositelný: malý, praktický krok, jenž se dá škálovat i do dalších služeb paliativní a domácí péče.

Tlak na mobilní hospice přitom v budoucnu poroste. Stárnutí populace, nedostatek personálu, rostoucí nároky na kvalitu péče, to všechno je realita dneška. Pokud chceme, aby lidé mohli důstojně dožít doma a aby zdravotníci neodcházeli vyčerpaní, budeme potřebovat víc než obětavost sester. Budeme hledat chytrá řešení, která šetří čas, snižují chybovost a chrání data, a přitom respektují lidskost téhle práce.

Zkušenost ze Semil ukazuje, že technika nemusí být složitá ani nápadná. Důležité je, že uleví tam, kde je to potřeba a umožní, aby při péči zůstal v centru pozornosti člověk a vztah s tím, kdo o něj pečuje. Každá minuta ušetřená administrativou se může proměnit v úsměv, pevnější stisk ruky, v klidnější dech. A právě to je hodnota, kterou žádný systém sám o sobě nenahradí, ale může ji umožnit.

„Závěrečná práce pro hospic krásně ukazuje, jak mohou ženy s digitální dovedností pomáhat na místech, kterým rozumí. Jsme rádi, že znalosti nabité v kurzu Manažerky AI transformace mají přesah i do sociální oblasti,“ doplnila Lucie Mairychová.

Projekt pokračuje hledáním dalších vylepšení i sdílením know-how. Pokud něco dává v péči na konci života smysl, pak je to spolupráce a odvaha zkoušet nové cesty. Ne proto, aby byla vidět technologie, ale lidé. Sestry, pacienti, rodiny. A krátký čas, který spolu ještě mohou strávit.