Ad.: Elon Musk jako Al Capone Bruselu

Díky za odvahu skutečnost takto pojmenovat. Bohužel sociální síť je věcí z podstaty škodlivou, ideálním nástrojem manipulace a ovládání mínění společnosti. Mnozí se domnívají, jak sociální síť šikovně využívají ve svůj prospěch. Máme-li však odvahu a kapacitu ponořit se pod povrch a přiblížit jádru věci, je možno shledat, že ve svůj prospěch nás v drtivé většině využívají naopak sociální sítě.

Uživatelé všech názorů totiž „sítím“ vytvářejí zcela zdarma a často i nadšeně veškerý obsah. Do jaké míry se jedná o souhru okolností nebo lehkou předehru ke světu, kde již dost možná nebudeme nic vlastnit a přesto (nebo právě proto?) budeme šťastni, nechám na posouzení čtenáře. Přesto je poměrně evidentní, že vztah uživatele k síti je často názornou ukázkou definice role oběti.

PSALI JSME: Elon Musk jako Al Capone Bruselu

Za Covidu jsme zřetelně viděli, že člověk byl tolerován, dokud byly jeho postoje „přiměřené“ světonázoru majitele sociální sítě. Při překročení hranice vágně definovné „přiměřenosti“ byl následně ze sítě vyhozen s minimální možností takový akt ovlivnit nebo se alespoň dozvědět, co vlastně provedl. „Úspěšnému autorovi“ velmi rychle dojde, jakým postojům je třeba se vyhýbat, aby jeho příspěvky měly nějakou normální zobrazovanost. Síť nás s použitím pestré škály mechanismů včetně Overtonových oken pomaličku „vychovává“, posouvá jistým názorovým směrem.

To nakonec není nic nového, v závěru dokumentu The Social Dilemma tuto skutečnost zmiňuje Jaron Lanier. Lidí, kteří jsou umístěni vně toho pomalého ale stálého posunu téměř celé společnosti, není zase tolik. Většina z nás se v nějakém aspektu sune, nebo je sunuta, v závislosti na tom, zda jsme tento jev vůbec ochotni sami sobě přiznat. Pokud mi nevěříte, zkuste napsat na sociální síti příspěvek, kde tuto síť budete kritizovat nebo zpravidla stačí napsat něco negativního o „technologiích“.

Internet vznikl jako síť pro komunikaci mezi stroji a možná by v tomto módu byl nakonec nástrojem užitečnějším. Zdráhám se nazývat to, čeho jsem při výjimečné návštěvě na sociálních sítích svědkem, mezilidskou komunikací. Téměř v každém názorově pestřejším vlákně nakonec „zvítězí“ nedorozumění, nepochopení, manipulace tvrdší či měkčí a selektivní čtení obsahu i kontextu. Málo lidí si dnes dokáže uvědomit, jak dynamicky na sociální síti vzniká kontext a kolik manipulačního potenciálu je zde skryto. Síť moc dobře „ví“ na které téma a názor s drtivou pravděpodobností zareagujeme, třeba proto, že zásadním způsobem koliduje s naším vlastním světonázorem.

Nyní si představme dva scénáře, ten první, kdy je taková „výbušná zpráva“ obalena z obou stran tématy a názory neutralizujícími, a druhý, kdy nás síť naopak pomaličku „žhaví“, aby nás téměř cíleně nechala emočně vybuchnout. Připomněl bych zde kradmo skvělého teoretika médií, fenomenologa Viléma Flussera a jeho sdělení, že něco jako fórum již dávno neexistuje. Snaží se nás ovládat média diskurzní, jednosměrná, která v našem případě svůj cíleně šířený světonázor zamaskovávají domělou možností vést dialog. Lidé nakonec na sítě nechodí diskutovat, chodí tam utvrdit se v tom, že mají pravdu. Vzácně dnes narazíme na jedince, který je ochoten přizpůsobi své vnímání reality informaci, se kterou nesouhlasí, která je v rozporu s tím, čemu věřil. Mnohem častější a po hříchu i snazší je selektivní čtení, budování své vlastní informační reality téměř výhradně z názorů a postojů, které nám konvenují. Nemůže nakonec tento zásadní rozkol s realitou být fenoménem poměrně nebezpečným?

Přeji vše dobré a děkuji Vám i celé redakci za odvážný, v kontextu doby snad až hrdinný boj proti názorové monogamii, cenzuře, indoktrinaci.

Michal Rymeš