„Kyjev respektuje, že už na granáty nedáme ani korunu.“ Macinka o Ukrajině, Turkovi i Babišovi

Na překvapivou státní návštěvu do Kyjeva se minulý pátek vypravil ministr zahraničí Petr Macinka. Cesta následovala po protiukrajinském „novoročním projevu“ Tomia Okamury, kterým předseda sněmovny vyprovokoval ukrajinského velvyslance v Praze Vasyla Zvaryče k výzvě, aby orgány českého státu a občanská společnost zvážily Okamurovy výroky a „posoudily jejich slučitelnost s vysokou státní funkcí“.

Macinka velvyslancova slova odmítl jako nediplomatická – aby sám za pár dní vyrazil na Ukrajinu, kde s členy tamní vlády mluvil o muniční iniciativě pro Kyjev, o dronovém know-how pro Prahu nebo o postavení statisíců válečných uprchlíků v České republice. Na cestě ho doprovázel i poslanec Filip Turek.

Během jejich cesty doma prezident Petr Pavel zveřejnil dopis se zdůvodněním, proč Turka odmítá jmenovat ministrem životního prostředí. Zvedla se také další aférka, kdy na Turkova slova o příčinách války na Ukrajině česká opozice reagovala požadavkem na jeho odvolání z funkce místopředsedy zahraničního výboru sněmovny. Pro českou politiku to tedy byl motoristický týden. Následující rozhovor s předsedou strany vznikal po jeho jednáních v Kyjevě.

Nemůžeme začít jinak než odmítnutím prezidenta jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Dosud jen říkal, že by návrh odmítl, ale teď ho skutečně odmítl. Ocitl se tím mimo ústavu?

Podle našeho názoru prezident Pavel skutečně ústavu nerespektuje. Říká, že má výhrady k tomu, že Filip Turek nemá respekt k pravidlům, ale sám si teď pravidla vykládá značně kreativním způsobem.

Proč vláda nepodá kompetenční žalobu? Jestli se obáváte faktu, že většinu dnešního osazenstva Ústavního soudu jmenoval už Petr Pavel, takže soud bude podjatý, tak si říkám, že kdyby to tak bylo, jestli pak Ústavní soud není zbytečný.

Tady nejde o případnou podjatost. Moje odmítání řešit spor za pomoci Ústavního soudu je principiální. Žijeme v parlamentní demokracii, která stojí na jasném rozdělení rolí moci soudní, legislativní a exekutivní. Toto rozdělení náleží a i nadále musí náležet pouze zákonodárci. Tím chci říct, že jedině lidmi zvolený parlament má mít právo měnit ústavu. To nepřísluší žádnému soudu, ani tomu ústavnímu. Přitom ale rozhodnutí Ústavního soudu se řadí mezi prameny práva. Obecně lze tedy říct, že základem právního státu mají být legislativní akty parlamentu, nikoli rozsudky Ústavního soudu. Nebo jakéhokoli jiného soudu.

Celý rozhovor si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.