Zabíjení pod rouškou komunikační tmy

KOMENTÁŘ

Zabíjení pod rouškou komunikační tmy
Před několika dny vypnul íránský režim internet, což se nestalo poprvé. Při předešlých nepokojích po tomto kroku vždycky následovaly masakry demonstrujících. (ilustrační snímek) Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Pachuť ze sporu o Turka

EDITORIAL

Po bleskové eliminaci venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, kterou se Spojeným státům podařilo získat kontrolu nad jedním z největších nalezišť ropy, o něž ...

00:08

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Před několika dny vypnul íránský režim internet, což se nestalo poprvé. Při předešlých nepokojích po tomto kroku vždycky následovaly masakry demonstrujících. Jediným spojením se světem jsou teď ilegální terminály Starlinku, kterých je v Íránu odhadem 30 tisíc a kolem nichž se strhla další, digitální bitva. Írán je v úzkém spojení s Čínou a Ruskem, které problém Starlinku také řeší, a podařilo se jim najít jednu slabinu systému. Ve výchozím nastavení se starlinkové terminály spoléhají na signál GPS, který je daleko snazší zrušit než Starlink samotný, a rušením GPS se jejich efektivita sníží až o 80 %. Nicméně toto omezení lze obejít, a tak nám z íránských ulic přece jen prosakují nějaké ty obrázky a videa, vesměs v horším rozlišení a roztřesená. Na některých místech se střílí, jenom nevíme, zda těch mrtvých bylo sto, nebo tisíc.

 

(Nemůžu se dočkat našich konspiračních typů, které se během pár dní chytí linie, že jde o figuríny pomazané brusinkovou šťávou z propagandistické dílny Mosadu.)

Jeden z rozdílů proti letům 2009 a 2022, kdy proběhly podobně velké a podobně potlačené demonstrace, je ten, že tentokrát nesedí v Bílém domě demokrat, jehož hlavním cílem by bylo zachovat pracovní vztahy s vládou ajatolláhů. Trump se s vousáči nemá rád – a ta averze je oboustranná. Svého času nařídil Trump zabít šéfa Revolučních gard Kásima Solejmáního, čímž nastartoval dlouhý proces degenerace silových složek v Teheránu. Solejmání byl zdaleka nejschopnější člověk celého systému a jeho následovník nedokázal rozsáhlou vlivovou síť udržet pohromadě a pod kontrolou. Nicméně i zdegenerovaný systém může být nebezpečný, pokud jde jeho špičkám o život a o moc nad celou zemí, a je otázka, zda i americký prezident může v danou chvíli něco udělat.

Proti dřívějším časům byla totiž Amerika chycena „s kalhotami staženými“. Má nějaké vojáky v Kataru, ale většina její námořní síly se nachází tisíce kilometrů daleko v Karibiku, kde krouží kolem Venezuely. Tím pádem jsou možnosti Pentagonu, co dělat na Středním východě, omezené. Možnosti Izraele jsou asi širší, ale je otázka, nakolik se Izraelcům do další války chce, a dokonce i (značně cynická) otázka, zda náhodou Netanjahuovi stávající Írán coby výrazně oslabený, ale permanentní strašák nevyhovuje. Šikovní politici mají tendenci si takové strašáky kultivovat. Ale to už je moc velké věštění z kávové sedliny.

Co je nepochybně pravda, na kterou bychom neměli zapomínat – ten krvavý a brutální systém, který teď vládne v Íránu, je vlastně dalším šíleným pokusem o intelektuální utopii, jen v trochu jiné barvě, než na jaké jsme zvyklí z Evropy. V západním světě jsme poznali dvě základní formy totalitního myšlení, jednou byl komunismus, druhou jeho fašisticko-nacionalistický protipól. Na této „rudohnědé ose“ jsme zvyklí uvažovat a vesměs i známe intelektuály, kteří těm režimům položili teoretické základy, od Karla Marxe až po Alfreda Rosenberga.

Imám Chomejní byl představitel „třetí cesty“, té islámsky zelené, ale jinak v podstatě Marxův, Hitlerův a Leninův duchovní bratr, intelektuál-fanatik, který nejprve připravil svoji Dokonalou Teorii a následně ji hojným proléváním krve také uvedl do praxe. Jenom ta jeho základní kniha se nejmenovala Kapitál ani Můj boj, ale Velájat-e fakíh (Vláda učenců, míněno kleriků).

Musím říci, že někdy, když vidím „výšplechty“ z naší vlastní intelektuální vrstvy, si zároveň kladu otázku, kdo jsou naši Chomejníové. Který profesor nebo akademik by tady ve jménu své milované teorie nastolil podobné poměry, kdyby mohl. Naštěstí nemůže.

Ale i tak je dobré si k nim zachovat zdravou skepsi.

 

×

Podobné články