Průmysl kvůli Green Dealu bije na poplach. Slábnoucí Německo může tvrdě zasáhnout českou ekonomiku

Evropští průmyslníci zesilují kritiku evropského Green Dealu a obávají se, že současné tempo dekarbonizace ohrožuje samotnou existenci průmyslu na kontinentu. V otevřeném dopise z 31. října, adresovaném pěti místopředsedům a komisařům Evropské komise, varují, že chystaný zákon o akceleraci průmyslu (Industrial Accelerator Act) v současné podobě nestačí k udržení výroby a zaměstnanosti v Evropě.

„Jsme znepokojeni, že opatření, o nichž se nyní diskutuje, nebudou dostatečná k stimulaci důvěryhodné poptávky,“ uvádí signatáři z řad velkých průmyslových podniků, energetických svazů i výzkumných organizací. Podle nich Evropa vybudovala solidní základy pro podporu inovací – například systém emisních povolenek či fondy pro nízkouhlíkové technologie – ale chybí jí jistota, že se investice do „čisté“ výroby vůbec vyplatí.

„Bez předvídatelné poptávky po nízkouhlíkových výrobcích vyrobených v EU/EHP budou projekty dál váznout a Evropa riskuje ztrátu pozice vůči mezinárodní konkurenci,“ píší autoři dopisu. Požadují proto, aby Komise stanovila závazné standardy pro ekologicky šetrné produkty, povinné zelené veřejné zakázky s kvótami na nízkouhlíkové materiály a dlouhodobé finanční pobídky pro odběratelské smlouvy. Dobrovolné štítky či izolované dotace podle nich nemohou vytvořit stabilní trh.

Obavy z „Fit for 90“ a neúnosně drahých povolenek

K obavám se přidávají i někteří ekonomové. Podle Lukáše Kovandy by plán Komise snížit do roku 2040 emise o 90 procent oproti roku 1990 – takzvaný „Fit for 90“ – mohl vést k prudkému růstu cen emisních povolenek a zásadnímu ohrožení evropské konkurenceschopnosti. „Cena povolenky má potenciál vylétnout do astronomických výšin. To by znamenalo zásadní pokročení v likvidaci evropského průmyslu,“ uvedl Kovanda.

Podobně varují i studie Oxfordského institutu pro energetická studia a českého CERGE, které upozorňují, že trh s povolenkami není připraven na tak hlubokou dekarbonizaci a jeho stabilizační mechanismy nefungují. „Nový plán Komise představuje hrozbu neúnosně vysokých cen povolenek i celospolečenských nákladů,“ uvádí výzkum ekonomů.

Podle prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka současná politika směřuje k paradoxu, kdy se zelená transformace financuje na úkor samotného průmyslu. „Pokud evropský byznys přestane vydělávat, z čeho budeme zelenou transformaci financovat? Klimatické ambice musí pohánět inovace, ne deindustrializace,“ říká.

Slábnoucí Německo zvyšuje rizika i pro český export

K průmyslové nejistotě přispívá i vývoj v Německu. Největší evropská ekonomika ve třetím čtvrtletí stagnovala a její průmysl se potýká s drahou energií, nadměrnou byrokracií i klesající zahraniční poptávkou. „Šok způsobený americkými cly a intenzivní čínská konkurence budou nadále komplikovat situaci v exportních odvětvích,“ uvedl ekonom Alexander Krüger. Přitom vyhlídky německých firme jsou podle nejnovějšího průzkumu pro příští rok pochmurné. Psali jsme o tom zde. Problémy ale v podstatě mohou teprve začít. Podle prezidenta německého Kielského institutu pro světovou ekonomiku (IfW) Moritze Schularicka německé automobilky, tak jak je svět zná, zřejmě do pěti let přestanou existovat. Psali jsme o tom zde.

Podle České národní banky je právě vývoj v Německu klíčový i pro Česko. Náš export tvoří z většiny meziprodukty, které jsou určeny výhradně pro německé odběratele. „V případě našich exportů do Německa tvoří až 15 procent hodnoty výrobky, které se nevyvážejí nikam jinam,“ upozorňuje ČNB. Pokles poptávky v Německu tak může na české podniky dopadnout rychleji než u jiných exportních destinací.

Podle ministerstva zahraničních věcí se navíc strukturální problémy německé ekonomiky již přelévají do střední Evropy. „Problémy dopadají i na velké firmy jako Volkswagen, BASF nebo Thyssenkrupp, což se projevuje u českých subdodavatelů zejména v automobilovém a chemickém průmyslu,“ uvádí analýza české ambasády v Berlíně.

Politické rozpory: konkurenceschopnost versus ambice

Česká republika i řada dalších států považují klimatický cíl pro rok 2040 za nereálný. „Takto nastavený cíl by ohrozil konkurenceschopnost českého i evropského průmyslu a měl by negativní sociální dopady,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík.

Zástupci těžkého průmyslu varují, že bez přehodnocení politiky hrozí masivní přesun výroby mimo EU. Generální ředitel evropské ocelářské asociace Axel Eggert označil plán snížit emise o 90 procent za „iluzorní“. Podle svazu chemických firem Cefic bylo uzavírání závodů v letech 2023–2024 „desetkrát častější než historický průměr“.

Evropští podnikatelé proto požadují nejen úpravu systému emisních povolenek, ale také realistický přístup k transformaci energetiky a infrastruktury. „Evropa potřebuje stabilní, předvídatelné a férové prostředí, jinak ztratí své investory i pracovní místa,“ shrnuje Zajíček.

Zelená transformace pod tlakem

Evropský průmysl se tak dostává do dvojího sevření – z jedné strany rostoucí regulace a náklady spojené s emisními povolenkami, z druhé strany slábnoucí poptávka z Německa. Odborníci se shodují, že právě tento dvojí tlak může mít pro českou ekonomiku mimořádně silné dopady.

„Podmínky v českém zpracovatelském průmyslu se v říjnu prudce horšily. Zdá se, že na Česko začínají doléhat Trumpova cla, ovšem nesvědčí mu ani trvalejší dýchavičnost německé ekonomiky,“ dodává Kovanda.

Evropští průmyslníci i čeští ekonomové se shodují, že bez realistické klimatické politiky a bez obnovení růstu v Německu se může zelená transformace snadno změnit z ekonomické příležitosti v hrozbu. „Pokud Evropa neudrží konkurenceschopnost, nebude mít kdo transformaci zaplatit,“ varuje Zajíček.