Zatím poslední slovo k Trumpovi a Rusku

KOMENTÁŘ

Zatím poslední slovo k Trumpovi a Rusku
Celé vyšetřování údajných ruských kontaktů Donalda Trumpa se zařadí do dějin po boku těch nejproslulejších novodobých skandálů americké politiky, píše Martin Weiss. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Celé vyšetřování údajných ruských kontaktů Donalda Trumpa se zařadí do dějin po boku těch nejproslulejších novodobých skandálů americké politiky, jako je zavraždění prezidenta Kennedyho a Watergate. S atentátem na Kennedyho je spojuje to, že patrně i po desítkách let budou existovat různé okrajové proudy, které oficiální verzi nevěří. S Watergate zase to, že se tu jedna prezidentská kampaň pokusila zdiskreditovat druhou pochybnými, takřka gangsterskými prostředky. A byla to kampaň Hillary Clintonové.

Donald Trump od počátku kampaně vyjadřoval nápadně, pro mnohé nechutně, vstřícný postoj k Rusku. Trumpovi se v tom potvrdil instinkt, že je tu velká část republikánského publika, která bude v zásadě pozitivně reagovat na cokoli, co je opačně než dosavadní washingtonský konsenzus. Ale nezapomeňme, že Trump se vyjadřoval kriticky k americké politice vůči Rusku, či tehdejšímu Sovětskému svazu, konzistentně už od osmdesátých let.

 

To je ovšem, ať už si o tom myslíme cokoli, něco jiného než se vědomě spiknout s ruskými rozvědkami a státními orgány. Čemuž díky narativu vytvořenému médii dodnes zástupy lidí v Americe i ve světě na nějaké úrovni věří. Navzdory tomu, že bylo několika vyšetřováními přesvědčivě dokázáno, že žádné takové spiknutí neexistovalo. A co víc, že popisy takového spiknutí šířené médii se zakládaly na fabrikacích, mnohdy záměrně vytvořených. A klíčové součásti těch fabrikací uvedla do pohybu kampaň Trumpovy soupeřky Hillary Clintonové.

Prvním z řady bylo vyšetřování Roberta Muellera, které bylo uzavřeno v roce 2019. Druhým byla v roce 2021 zpráva generálního inspektora ministerstva spravedlnosti Michaela Horowitze. Byť se týkala jen dílčího aspektu, legality sledování dvou spolupracovníků Trumpovy kampaně FBI, byla možná nejdůležitější. Protože Horowitz byl jmenovaný do funkce ještě Obamou a o jeho nestrannosti ani kompetenci nikdo nevyslovil žádné pochybnosti (zatímco v Muellerově týmu bylo několik vyšetřovatelů známých protitrumpovskými názory a při vystoupení Muellera před Kongresem se ukázalo, že tento téměř osmdesátiletý veterán americké byrokracie má už svá nejlepší léta za sebou). Význam Horowitzovy zprávy byl v tom, že jeho zkoumání toho, jak FBI připravovala žádosti o sledování dvou Trumpových lidí, nutně odkrylo i leccos z toho, jak bylo vedeno celé vyšetřování. Tedy že indicie Trumpovy spolupráce s Rusy byly velmi pofiderní a jejich důležitým zdrojem byla tzv. Steeleova složka, jejíž vznik ovšem platila kampaň Hillary Clintonové.

Nyní zveřejnil svou zprávu zvláštní vyšetřovatel John Durham, který byl v roce 2020 jmenován ministrem spravedlnosti Billem Barrem, aby vyšetřil samotný vznik Trumpova vyšetřování. Durham dosáhl odsouzení jednoho právníka za zfalšování údajů při žádosti o sledování jednoho z Trumpových spolupracovníků. Ale toho objevil už Horowitz. Dále Durham obžaloval dva lidi, ale soud oba zprostil. Je otázka, zda proto, že Durham vedl žalobu špatně (v jednom případě taky získal klíčový důkaz pozdě a nesměl ho zahrnout do žaloby), anebo zda zde hrálo roli americké porotní soudnictví. Oba soudy totiž probíhaly ve Washingtonu a v tomto městě je těžké najít občany, kteří by nebyli přesvědčenými voliči Demokratické strany.

Durham nyní v závěrečné zprávě vedle dokreslení informací, jež částečně vyložil na stůl už ve svých obžalobách, přináší přinejmenším jedno nové důležité odhalení. CIA v létě 2016 obdržela od cizí rozvědky (jejíž identita zůstává tajná; někteří komentátoři spekulovali o Ázerbájdžáncích) informaci, že Rusové se domnívají, že Hillary Clintonová schválila návrh jednoho ze svých poradců vytvořit kolem Donalda Trumpa skandál tím, že ho dá do souvislosti s Putinem a s akcemi ruské rozvědky. Což, dá se říci, je přesně to, co se skutečně stalo.