Nevhodné vtipy, Hitler i plynové komory. Uniklé zprávy odhalily jazyk republikánské mládeže

Známý server Politico zveřejnil tisíce soukromých zpráv z interní komunikační skupiny některých členů organizace Young Republicans (Mladí republikáni). Z uniklých záznamů podle serveru vyplývá, že se v chatu objevovaly i hrubé a nevhodné výroky o menšinách, náboženstvích i politických odpůrcích. Do značné míry to připomíná současnou aféru kolem Filipa Turka, který se obhajuje tím, že příspěvky buď vůbec nepsal, nebo šlo o nadsázku. Dotčení účastníci chatu tvrdí, že šlo o nadsázku nebo že zprávy mohly být zmanipulovány. Někteří z nich se omluvili za jazyk, který byl podle nich „nepřijatelný“.

Podle Politica šlo o chat v aplikaci Telegram s názvem RESTOREYR WAR ROOM, v němž mezi lednem a srpnem letošního roku komunikovalo zhruba deset mladých republikánských politiků či aktivistů z několika amerických států. Mezi citovanými pasážemi se objevují výroky jako „Everyone that votes no is going to the gas chamber“ („Každý, kdo bude hlasovat proti, půjde do plynové komory“) nebo „Can we fix the showers? Gas chambers don’t fit the Hitler aesthetic“ („Můžeme opravit sprchy? Plynové komory se nehodí k Hitlerovu estetickému stylu“).

V jiné výměně Peter Giunta, tehdejší předseda New York State Young Republicans, napsal: „Great. I love Hitler“ („Skvělé, miluji Hitlera“). Další členové chatu reagovali emotikony a vtipy o „sprchách“ či „pálení lidí“. Objevují se i rasové a homofobní nadávky.

Reakce a omluvy

Po zveřejnění článku část aktérů přiznala, že jazyk byl „nepřijatelný“, a veřejně se omluvila. Bobby Walker, který nyní vede newyorskou pobočku Young Republicans, uvedl: „Neexistuje žádná omluva pro jazyk a tón v těchto zprávách. Bylo to špatné a zraňující. Upřímně se omlouvám.“ Dodal, že se poučil a chce „v budoucnu mluvit s větším respektem a zodpovědností“.

Také Peter Giunta, který měl být kandidátem na předsedu celonárodní federace Young Republicans, prohlásil:
„Je mi velmi líto těch, které urazil necitlivý a neomluvitelný jazyk v soukromém chatu, který jsem vytvořil během své kampaně. Přijímám plnou odpovědnost, ale nemám způsob, jak ověřit pravost všech zveřejněných zpráv, a obávám se, že mohly být upraveny.“

Někteří z aktérů ale tvrdí, že šlo o „soukromý humor“ vytržený z kontextu nebo že uniklé konverzace byly zneužity v rámci vnitrostranických sporů.

Odsudky i výzvy k rezignaci

Na zjištění reagovali i představitelé Republikánské strany. Elise Stefaniková, členka vedení republikánů ve Sněmovně reprezentantů, označila zveřejněné výroky za „ohavné, antisemitské, rasistické a nepřijatelné“. Její poradce dodal, že pokud jsou citace přesné, „ti, kdo jsou za ně odpovědní, by měli okamžitě odstoupit“.

Podobně se vyjádřil i Rob Ortt, vůdce republikánské menšiny v Senátu státu New York: „Byl jsem šokován a znechucen komentáři, které se připisují členům newyorských Mladých republikánů. Takové chování je neobhajitelné a nemá místo v naší straně ani ve veřejném životě.“

Vnitrostranické napětí a spor o kontext

Z uniklých dokumentů podle Politica vyplývá, že chat sloužil i ke koordinaci stranických strategií před volbou nového předsedy celonárodní organizace. Sám Giunta tvrdí, že únik souvisí s vnitřním mocenským bojem. V prohlášení napsal, že jde o „vysoce koordinovanou kampaň očerňování vedenou částí newyorského klubu“.

Jeden z členů, Michael Bartels, který podle Politica působí jako poradce v americké vládní agentuře, uvedl v notářském prohlášení, že byl k předání záznamů údajně „nucen pod hrozbou právních kroků“.

Sociologové: problémem je normalizace jazyka

Podle odborníků citovaných Politicem se kauza netýká pouze jednotlivců, ale vypovídá o posunu hranic politické komunikace. Sociolog Joe Feagin z Texas A&M uvedl: „Čím více se politická atmosféra uvolňuj, tím více se lidé cítí oprávněni říkat rasistické vtipy nebo poznámky, které dříve považovali za nepřijatelné.“

Profesor Art Jipson z University of Dayton dodal, že opakované užívání podobných výrazů může mít vliv na to, jak se formují postoje uvnitř mladší generace konzervativních aktivistů: „Když to řeknete jednou, je to vtip. Když to řeknete 250krát, přestává to být vtip.“