Místo nadstandardů dostanou pacienti jen nepřesvědčivé řešení nelegálních poplatků

Už roky trvá praxe, kdy si lékaři účtují nelegální poplatky, které vybírají od pacientů. Ačkoliv se tak děje v podstatě veřejně a opakovaně se objevují příběhy lidí, kteří tuto praxi zažívají, pojišťovny i ministerstvo zdravotnictví se tváří, že s tím nelze nic dělat. Změnit to má podle ministerstva novela, kterou se může brzy opět zabývat sněmovna. Ta sice přidává vysoké pokuty, ale poměrně zásadní aspekt problému nijak neřeší.

Na nelegální poplatky naráží lidé poměrně běžně, ukazují to i některé nedávné průzkumy. Podle kritiků i zkušeností řady lidí je to zkrátka běžná praxe, která trvá roky. Zjednodušeně řečeno si lékaři účtují extra peníze za něco, za co už si pacient dávno zaplatil v rámci zdravotního pojištění. A některé ordinace se tím příliš netají a vystavují si nabídky za nelegální poplatky například i na svém webu.

Případy, kdy lékaři vyžadují či vyžadovali poplatky například za registraci, ale i pravidelný roční příspěvek, se často vyskytují u hůře dostupných specialistů jako jsou gynekologové, ale i u dalších. V minulém roce například vyvolal pozornost případ ukrajinské uprchlice, která se musela obrátit na právní pomoc kvůli nelegálně účtovanému poplatku za registraci u praktického lékaře.

Na letitou a nelegální praxi některých lékařů reagují odpovědné orgány dlouhodobě stejně: dávají ruce pryč s tím, že řešit ji musí prvotně pacienti. Ti se tak setkávají často s tím, že si musí připlácet i tisíce za péči, kterou jim přitom ze zákona zaručuje pojištění. Pojišťovny naopak říkají, že je pro ně situace složitá, protože pokud pacient například určitý sponzorský dar uhradí, situace se jeví jako jeho souhlasný krok. Ten umožňuje například uhradit si nadstandardní péči, za poplatky však často pacient žádnou péči navíc nedostává. Například VZP tak řeší pouze desítky stížností ročně.

Projednávaná novela zákona o zdravotních službách tak sice nabídne k řešení situace vysoké pokuty za podobnou praxi, na tomto ale prakticky nic nezmění. Nevyřeší totiž dva zásadní problémy. Jednak pocit lékařů, že potřebují na provoz ordinací nějak získat více peněz, jednak pocit pacientů, že pokud "napráskají" lékaře či odmítnou platit, čeká je složité hledání zdravotní péče jinde a to často právě zrovna u hůře dostupných specialistů.

Argumentem na straně lékařů bývá, že práce pouze na pojišťovnu nestačí na pokrytí provozu ordinací. Na stole byl před několika dny návrh, který měl ambici dostat skrze nadstandardy do zdravotnictví více soukromých peněz, nedokázal však přesvědčit z poměrně zjevných důvodů ani většinu ve vládní koalici. Z pohledu ordinací tak lékařům místo možnosti nabízet pacientům levnější formy nadstandardu z části hrazené pojišťovnou opět zůstane jen "hra" na poplatky.

Do zákona by v novele měla přibýt formulace, že "poskytovatel, kterého si pacient zvolil, nemůže požadovat úhradu za poskytnutí zdravotních služeb nebo služeb souvisejících v rozsahu, ve kterém jsou tyto služby hrazeny z veřejného zdravotního pojištění". To je sice explicitnější formulace, nicméně už nyní jde v případě výběru takových poplatků o porušení zákona i smlouvy s pojišťovnou. U nehrazených zdravotních služeb budou muset být případné poplatky uvedené v ceníku. Pacienti by tak podobně jako nyní na vybírání sporných poplatků měli upozornit pojišťovnu, a také krajský úřad.

Podobně pak i nyní radí například VZP v případě pochybností obrátit se na příslušnou pobočku podle trvalého bydliště pacienta či podle místa, kde má dotyčný lékař pracoviště, případně pak na Českou lékařskou komoru či Českou stomatologickou komoru. Pacienti si mají v případě podezření vyžádat popis, co za peníze navíc získají a nechat si vystavit podrobný účet.