Můj otec byl hrdina proti své vůli
KNIHA CECÍLIE JÍLKOVÉ
Ač byl táta v situacích denních rozměrů sebevýbušnější a čas od času i nespravedlivě krutý, pod tím vším byla základní indiánská čest, křesťanská mravnost a nepodmíněný reflex. Nebojoval za vidinu lepších zítřků, držel pozice automaticky. Dělal to, co dělal, protože musel: byla to ta nejpřirozenější věc na světě a vycházela z podmínek daného okamžiku.
Nechce se mi být skvělým mužem v čele boje za demokracii. Nebaví mě pracovat pro národ. Je to pro mne nepříjemné poznání. Píší mi: Je to krásné vědomí, že existuje někdo jako Vy. – Neexistuju, odpovídám. Chtějí mě zahnat do svých definic vlastence a demokrata. Vím já, jestli jsem vlastenec? A demokrat vůbec nejsem. Altruismus je mi cizí, obětavostí nevynikám, což mi mohou všichni dosvědčit, kdo mě znají blíž. Nejsem bojovník za společné blaho, jsem sobec, který střásá, co mu vadí. To je má nejlepší politická orientace. Nejsem pokrokový, naopak, jsem velmi konzervativní: mou největší silou je mé lpění. (Ludvík Vaculík, Filmové a televizní noviny – vydáno 21. 8. 1968 před vpádem vojsk)
Viděl, že je ve státě cosi zkaženého, a musel na to neustále ukazovat: „Císař je nahý! Všichni se podívejte! Copak vy to nevidíte? Císař je nahý! My to tak necháme? Tak to přece nemá být!“ Neupozorňovat na to by bylo násilím sám proti sobě.
… Nutno však připomenout, že s Vaculíkem se sama Bezpečnost jako první rozhodla jednat v míru. Vztah s ním, který začal výslechem po osudném sjezdu spisovatelů v roce 1967 a následně trval od roku 1969 až do sametové revoluce, měl tuto mírovou povahu, protože nepatřilo nikdy předtím k dobrému tónu napadat Vaculíka a tento obyčej se pak mezi vyšetřovacími týmy dědil. Proto ho čistě z taktických důvodů šetřili i ti, pro které on sám neměl žádnou cenu.
… Leccos naší rodině pak na sklonku osmdesátých let u už vyčpělé StB skoro drze procházelo. Například přišli na domovní prohlídku do našeho starého bytu na Lhotce a máma zrovna balila knihy do krabic, protože jsme výměnou získali byt na nábřeží.
„Prosím vás, rozložte mi tu knihovnu, když už jste tady. Možná jsem za ni schovala nějaké papíry,“ zavelela a nechala je, celé udivené, stát v obýváku na koberci. Ani s tátou to neměli jednoduché. Přijeli ho sebrat k výslechu na Lhotku, ale bylo jim řečeno, že Vaculík je u své druhé rodiny ve Veletržní. Jeli do Veletržní, ale bylo jim řečeno, že je vlastně na letním bytě v Dobřichovicích. V Dobřichovicích ho taky nenašli, zrovna jel totiž do Zlína za Mirkem Zikmundem. Až v tom vlaku do Zlína ho našli, vysadili a odvezli zpět do Prahy.
Knihu Otec Bůh a matka Láska si můžete koupit zde.