Můj otec byl hrdina proti své vůli

Ač byl táta v situacích denních rozměrů sebevýbušnější a čas od času i nespravedlivě krutý, pod tím vším byla základní in­diánská čest, křesťanská mravnost a nepodmíněný reflex. Nebojoval za vidinu lepších zítřků, držel pozice automaticky. Dělal to, co dělal, protože musel: byla to ta nejpřirozenější věc na světě a vycházela z podmínek daného okamžiku.

Nechce se mi být skvělým mužem v čele boje za demokracii. Nebaví mě pracovat pro národ. Je to pro mne nepříjemné poznání. Píší mi: Je to krásné vědomí, že existuje někdo jako Vy. – Neexistuju, odpoví­dám. Chtějí mě zahnat do svých definic vlastence a demokrata. Vím já, jestli jsem vlastenec? A demokrat vůbec nejsem. Altruismus je mi cizí, obětavostí nevynikám, což mi mohou všichni dosvědčit, kdo mě znají blíž. Nejsem bojovník za společné blaho, jsem sobec, který střá­sá, co mu vadí. To je má nejlepší politická orientace. Nejsem pokroko­vý, naopak, jsem velmi konzervativní: mou největší silou je mé lpění. (Ludvík Vaculík, Filmové a televizní noviny – vydáno 21. 8. 1968 před vpádem vojsk)

Viděl, že je ve státě cosi zkaženého, a musel na to neustále uka­zovat: „Císař je nahý! Všichni se podívejte! Copak vy to nevidí­te? Císař je nahý! My to tak necháme? Tak to přece nemá být!“ Neupozorňovat na to by bylo násilím sám proti sobě.

… Nutno však připomenout, že s Va­culíkem se sama Bezpečnost jako první rozhodla jednat v míru. Vztah s ním, který začal výslechem po osudném sjezdu spisovatelů v roce 1967 a následně trval od roku 1969 až do sametové revoluce, měl tuto mírovou povahu, proto­že nepatřilo nikdy předtím k dobrému tónu napadat Vacu­líka a tento obyčej se pak mezi vyšetřovacími týmy dědil. Proto ho čistě z taktických důvodů šetřili i ti, pro které on sám neměl žádnou cenu.

… Leccos naší rodině pak na sklonku osmdesátých let u už vyčpělé StB skoro drze procházelo. Například přišli na domovní prohlídku do našeho starého bytu na Lhotce a máma zrovna balila knihy do krabic, protože jsme výmě­nou získali byt na nábřeží.

„Prosím vás, rozložte mi tu knihovnu, když už jste tady. Mož­ná jsem za ni schovala nějaké papíry,“ zavelela a nechala je, celé udivené, stát v obýváku na koberci. Ani s tátou to neměli jednoduché. Přijeli ho sebrat k výslechu na Lhotku, ale bylo jim řečeno, že Vaculík je u své druhé rodiny ve Veletržní. Jeli do Veletržní, ale bylo jim řečeno, že je vlastně na letním bytě v Dobřichovicích. V Dobřichovicích ho taky nenašli, zrovna jel totiž do Zlína za Mirkem Zikmundem. Až v tom vlaku do Zlína ho našli, vysadili a odvezli zpět do Prahy.

Knihu Otec Bůh a matka Láska si můžete koupit zde.