Problémy s porodností vyřeší umělá inteligence
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Britští konzervativci neztratili vůli žít. Před třemi měsíci byli vypráskáni v nejhorší volební porážce ve svých dějinách. Mluvilo se o možném konci strany. Na ...
Obyvatel v České republice loni trošku přibylo, ale dětí se rodí stále méně a méně. Ten příbytek je směšných asi šestnáct tisíc a zajišťují ho přistěhovalci, kterých bylo loni padesát sedm tisíc, nejspíš z velké části Ukrajinci, což má své známé a pochopitelné důvody. Není to tedy typická migrace z třetího světa, jakou znají v západní Evropě, jež ji mění někde už k nepoznaní. V tomhle máme spíš štěstí.
Pokles porodnosti má možná nějaké konkrétní důvody, kolega Kaiser se domnívá, že za tím může být očkování, ale hlavně jde o dlouhodobý trend. Prostě lidem se nechce mít děti. Z různých důvodů, ten hlavní je ta snížená chuť a vůle zařídit si podle toho život: samozřejmě že základní lidský instinkt je děti mít, ale ten se dá příslušnými prostředky tlumit.
Česká republika se v tom neliší od jiných tzv. vyspělých společností, jen je to u ní prohloubeno tím, že zaprvé je docela malá, takže se to rychleji projeví, a zadruhé že není v některých ohledech zas tak moc vyspělá: nejde u žen ani tak o emancipaci a touhu po kariéře, ale o existenční tíseň. A také zatím nemá vrstvu rodinně silně založeného muslimského obyvatelstva, kterým by se to trochu kompenzovalo (otázka je, jestli je to taková výhra), a naši Romové také na všechno nestačí: navíc se ukazuje, že v tomhle ohledu se poměrně zdařile integrují.
S tématem porodnosti je to navíc v tzv. liberální společnosti ošemetné v tom, že se o ní raději moc nemluví, protože se neví jak. A protože je to riskantní. Politik, který by doporučoval mít o trochu víc dětí, okamžitě skončí ve společensko-kritickém pořadu Branky, body, kokoti jako představitel toho třetího termínu. A ne každý na to má příslušné orgány.
Mainstreamový pohled je, že nízká porodnost není žádný problém, že se to jednoduše vyřeší dovozem obyvatelstva a vstřícnou azylovou politikou. Stačí rozhodit sítě a zalovit v moři chudého lidstva, pak si vybrat vhodné ryby a problém je vyřešen. Jde vlastně o takové humanizované pytláctví ve vodách, které nejsou naše. Silné kusy vezmeme, slabé necháme být. Je to snad ještě horší stránka západní migrace, než že se tím vytváří známé problémy třeba s těmi zónami, kam se nemá chodit. Ničíme chudé země tím, že jim vybíráme, tedy krademe, ty, kteří by je měli postavit na nohy. I ti šikovní Ukrajinci, kteří nám tady dělají ty práce, které my už dělat nechceme, vlastně budou jednou v té jejich vykrvácené zemi chybět.
Z hlediska suchých matematických počtů je jedno, jestli je obyvatelstvo v zemi narozené, nebo do ní přivezené, ekonom by možná říkal, že je dokonce lepší sem pracovní síly přivézt ve stavu dospělosti než je složitě vypiplávat, stavět školky a školy a handrkovat se s učiteli o platy. Čistě pragmaticky je nejrozumnější se nevyčerpávat produkcí nevýnosného obyvatelstva, tedy dětí, ale rovnou se orientovat na dovoz levné pracovní síly, tedy takových trochu lepších otroků. Dělala to tak Římská říše v posledních obdobích své existence.
Zrovna v ČT vysílali starý americký velkofilm Pád říše římské, který byl sice nesnesitelně dlouhý, ale zajímavě se tam probíralo právě tohle téma. Tedy jestli barbary (tehdy se jim ještě tak říkalo, div, že se to už nezcenzurovalo) nějak integrovat na římském území, dát jim půdu i římské občanství, nebo, a tomu se mělo předejít, čekat, až se sami na impérium vrhnou a nezůstane kámen na kameni. V tom filmu to vyznělo, že je to vlastně jedno, že barbaři si stejně vezmou, co chtějí, na úmysly kultivovaných Římanů se neohlížejí, stejně jako na řeči o multikulturní společnosti, které jsou vhodné tak pro hezké projevy v senátu. Ale ono to tak vyznělo i ve skutečnosti. I když co my víme, co je skutečnost? Třeba nám to jednou prozradí umělá inteligence. A ta chyby nedělá. Ani děti, pokud vím.