Válka, na kterou Češi zapomněli. Byla Srebrenica masakr, nebo genocida?

Brát prázdniny jako čas okurkové pohody, kterou si nenecháme kazit žádnými závažnými tématy, bylo v českém prostředí dlouho příjemným zvykem. Jenže tyhle pořádky už neplatí poslední tři roky, kdy dennodenně sledujeme zprávy z válek na Ukrajině a v Gaze. Nepřetržitě jsme zahlcováni novými informacemi, fotografiemi dalších mrtvých a materiálních zkáz i analýzami bojů, jaké Evropa zdánlivě dlouho nepamatuje. Jenže úplná novinka to není – jen jsme zapomněli, že podobné zprávy a obrazy k nám proudily před třiceti lety z Balkánu, kdy na prostoru bývalé Jugoslávie vypuklo postupně několik válek.

Ostatně v červenci a srpnu jsme si připomněli dvě děsivá kulatá výročí: ony tři dekády uplynuly zaprvé od genocidy v bosenské Srebrenici, což byl do ukrajinské Buči patrně největší a nejodpornější masakr v Evropě od druhé světové války, a zadruhé od chorvatské operace Bouře, která ukončila čtyřletou válku (rozumějme pouze tu chorvatskou) za cenu vyhnání dvou set tisíc chorvatských Srbů ze země během několika dní.

Proto lidé na Balkáně prázdniny nevnímají jako čas oddechu, právě naopak – červenec a srpen jsou měsíci určenými pro posilování nacionálních vášní mezi nadále znepřátelenými národy. V průběhu let se reprezentacím nástupnických zemí bývalé Jugoslávie osvědčilo využívat výročí válečných zločinů k odvracení pozornosti nespokojených obyvatel od vnitřních problémů jednotlivých republik. Bohužel to i po takové době spolehlivě funguje; v setrvale nestabilním regionu dokonce i na ty generace, které války devadesátých let nezažily.

Připomínka genocidy v Srebrenici připadá na 11. července. Bosně a Hercegovině se v tu dobu aspoň jednou za rok dostává světové pozornosti, obvykle doprovázené ustáleným posteskem, že situace v zemi je napjatá až vyhrocená.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.