Nařízení vs. osobní zodpovědnost. V čem vězí spor o společné toalety či ploty ve školách

Navrhované změny hygienických standardů pro školská zařízení budí vášně. Mohou se totiž poměrně výrazně dotýkat komfortu i bezpečnosti dětí. Zatímco vláda návrh hájí s tím, že jde jen o přesunutí zodpovědnosti za možné výjimky v logických případech na zřizovatele a ředitele, odpůrci se obávají nepřiměřeného nátlaku na nejnižší ceny staveb i de facto konce všech hygienických standardů. Ve veřejném prostoru se z toho mezitím stává tak trochu debata o toaletách, umyvadlech a oplocení.

Myšlenka upravit standardy, které úzce souvisí s neutěšenou situací ohledně výstavby a kapacit na školách, přichází v době, kdy situace s kapacitami hoří prakticky na všech stupních škol od mateřských po střední. Uvolnění pravidel má být jeden z kroků, který umožní jejich rychlejší rozšíření. Ačkoliv po navýšení kapacit i zjednodušení výstavby volá řada politiků i zástupců a zřizovatelů škol, provedený návrh změn vzbudil odpor a pochybování v některých případech i od těch, kteří snahu o změny vítají.

Novelu vyhlášky připravuje ministerstvo zdravotnictví spolu s ministerstvem školství a ministerstvem práce a sociálních věcí. Změny hygienických norem pro školy se budou týkat nově schvalovaných budov pro vzdělávání, nynější se jim nebudou muset přizpůsobit. Současné hygienické normy jsou podle některých odborníků a politiků zastaralé, upravené hygienické požadavky by měly odstranit přehnané limity na školní prostory, naopak má jako povinné začít měření kvality vzduchu ve třídách, které by se tak přidalo k měření teploty a vlhkosti. Na tom, co jsou přehnané limity, však nepanuje shoda.

Spor se pak odehrává především o rovinu zodpovědnosti. Výjimky, které dosud musely schvalovat hygienické stanice a často k nim volily rozdílný přístup, mají vycházet z rozhodnutí samotných zřizovatelů či ředitelů. I tak budou rozhodnutí potřebovat posvěcení ze strany hygienických stanic, mnohem větší roli má však hrát místní znalost a z toho vycházející potřeby. To však u některých zástupců školských spolků nebudí důvěru, Pedagogická komora nazývá návrh nových norem návratem do 19. století.

„Hygienická vyhláška by měla zůstat v současném znění, aby nevznikly dvoje standardy pro stávající školní budovy a školy nové. V případě rekonstrukcí lze požádat v odůvodněných případech o výjimku, ale nelze ze všech případných výjimek udělat plošné pravidlo pro všechny, jak se stalo v návrhu nové vyhlášky. To by v důsledku znamenalo zrušení skoro všech hygienických standardů. Namísto současných minimálních požadavků na školní budovy obsahuje nová vyhláška jen vágní formulace připomínající slohové cvičení. Důsledkem absence standardů bude, že nepůjde zkontrolovat, zda jsou dodržována alespoň minimální hygienická pravidla. Tato změna dělá z Česka banánovou republiku,“ kritizoval ostře vyhlášku prezident Pedagogické komory Radek Sárközi.

Pedagogické komoře vadí mimo jiné to, že v případě schválení novely nebude pevně daný počet metrů podlahové plochy na počet dětí nebo počet toalet. Podle ředitele odboru ochrany veřejného zdraví ministerstva zdravotnictví Matyáše Fošuma to ale nově stanoví zřizovatel podle konkrétních požadavků na provoz v projektu stavby, který následně schválí orgán ochrany veřejného zdraví, tedy krajské hygienické stanice.

„Takto formulovaná vyhláška je vlastně zbytečná. Vymahatelnost hygienických standardů bude nulová. Změna provede k tlaku zřizovatelů na co nejnižší cenu nových školních budov, rekonstrukcí nebo i oprav. Případně ke korupci, aby byly schváleny co nejnižší (a tudíž i nejlevnější) parametry stavby,“ dodal Radek Sárközi. V případě toalet se uvažuje totiž i o výjimce, která by umožnila v případě potřeby zařídit společné toalety pro žáky i žákyně.

Co budí značný odpor například i od Unie školských asociací či od některých samotných ředitelů a ředitelek je možnost vypustit oplocení v případě mateřských školek. Obávají se nejen ztráty kontroly nad tím, kdo do areálu vstupuje, ale zejména problémů s uhlídáním dětí, které by potenciálně mohly vést i k ohrožení na životě.

Vzhledem k tristní situaci s výstavbou a kapacitami však nachází snaha o uvolnění pravidel u zástupců škol i zastání. Úpravu vyhlášky podpořil například odborník na vzdělávání Petr Hopfinger z organizace Učitel naživo, který působí jako ředitel školy. Označil úpravy nyní platných hygienických norem za vhodné a potřebné. „Z pozice ředitele soukromé školy, která buduje kampus, ale také předsedy školské rady veliké veřejné školy, která pořád roste, vidím, jak stávající podoba předpisů rekonstrukce či budování nových kapacit prodražuje, komplikuje a zpomaluje. Jako ředitel/zřizovatel jistě dokážu rozhodnout, zda ve třídě potřebuji umyvadlo či kolik toalet se mi za rozumné náklady vejde do které sekce školní budovy,“ uvedl.