10 Výročí slavného automobilu

FOTO: Legendární „kachna“ od Citroënu slaví 70 let, v ČR jich stále jezdí stovky

, FOTOGALERIE

Témata: , , ,

Z dlouhé řady automobilů francouzské značky Citroën, které jsou většinou snadno rozeznatelné neobvyklým tvarem karoserie a často používají originální techniku, se vymyká lidový model 2CV. Laciné autíčko, představené 7. října 1948, se vyrábělo více než čtyři dekády a celkem jich továrny v mnoha zemích Evropy opustily téměř čtyři miliony. A auto, přezdívané kachna, má dodnes řadu obdivovatelů a fanoušků, kteří na ně nedají dopustit. Jen v ČR jich podle registru vozidel stále jezdí kolem 450.

Budoucí legenda na čtyřech kolech se začala rodit už na konci 30. let minulého století, kdy například v Německu vznikal s podobným určením Volkswagen Brouk. Legenda říká, že tehdejší viceprezident firmy Citroën Pierre-Jules Boulanger přišel se před konstruktéry se svérázným zadáním. Nové lidové auto mělo být schopné přepravit čtyři urostlé venkovany v kloboucích a pytel brambor přes zorané pole, aniž by se při tom rozbilo jediné vejce v ošatce.

Konstruktér André Lefebvre a designér Flaminio Bertoni začali na projektu Toute Petite Voiture (česky „velmi malý vůz“) pracovat v roce 1936 a do konce následujícího roku byly hotové dvě desítky prototypů. Druhá světová válka však další vývoj prakticky zastavila. Rozpracované vozy byly poschovávány po celé Francii a teprve v roce 1946 se mohly práce znovu rozběhnout. V celé své kráse, podle úsudku jiných ale spíše ošklivosti, se vůz poprvé představil na pařížském autosalonu 1948.

Vzhled půl tuny vážícího vozu mnohé šokoval, a to byl finální design oproti prototypům vyrobeným z vlnitého plechu ještě vlastně krásný. Přes skepsi části tisku, že podivně vyhlížející samohyb sotva dojde větší obliby, byl nakonec zájem zákazníků takový, že na vůz museli čekat i dva roky. Majitelé na Citroënu 2CV oceňovali hlavně praktické vlastnosti: vysokou světlou výšku, umožňující jízdu po nekvalitních cestách, nízkou spotřebu a komfortní houpavé pérování, díky němuž vůz dostal přezdívku.

„Tento automobil výrazně přispěl k motorizaci zejména francouzského venkova v poválečném období a v padesátých letech. Byl v podstatě národní konkurencí německého VW Brouk. Tedy kachna znamenala pro Francouze totéž co pro Němce brouk, a proto se stala, s přihlédnutím k francouzské národní hrdosti, stejnou legendou,“ řekl nezávislý automobilový expert Antonín Šípek.

Podle údajů z registru vozidel se na českých silnicích projíždí kolem 450 „kachen“. Největší tuzemský „kachna“ club z Jesenice u Prahy má podle svého předsedy Tomáše Nerudy okolo 100 členů. Vedle toho existují ještě další dva kluby a tři menší neregistrované skupiny příznivců modelu, které organizují srazy. „Cenová relace se řídí cenou západního trhu a hlavně Francie a Německa. Slušný auto stojí 200 000. Slušný je ale průměrný stav,“ podotkl Neruda. Do tuzemska se jejich počty výrazně zvýšily až po roce 1990. Od té doby se díky porevolučnímu otevření hranic počet registrovaných aut v Česku zvýšil až na dvacetinásobek, v současnosti je to zhruba patnáctinásobek.

Velkou popularitu modelu přinesly i snadné opravy, třeba karoserie se dala rozložit skoro bez použití nástrojů za pár minut a na většinu oprav stačilo jen to nejběžnější nářadí. Jak šel čas, procházelo autíčko průběžnou technickou modernizací. Původně dostalo dvouválcový motor o objemu 375 kubických centimetrů se skromným výkonem devíti koní, k jehož startování sloužila klika. Postupně se objem motoru zvětšoval a spolu s tím rostl i výkon až na téměř 30 koňských sil.

Karoserie citroënu, proslaveného i díky filmům o četnících s Louisem de Funésem, prošla během let řadou stylistických úprav, měnil se například tvar kapoty a místo kulatých světlometů se od roku 1975 montovaly hranaté, zásahy designérů však zachovávaly původního ducha vozu. Auto, přezdívané pro své minimalistické řešení také jako „čtyři kola pod parapletem“ a o kterém zlí jazykové tvrdili, že zrychlení z nuly na sto zvládne pod jeden den, se na trhu udrželo neuvěřitelně dlouho.

Ještě v 70. a 80. letech zůstával zájem o přeci jen zastaralý Citroën 2CV překvapivě vysoký. Nebyl to přitom pouze důsledek nízké ceny a rozumných provozních nákladů. Zákazníky oslovoval svým retro designem, stahovací plátěnou střechou či efektním dvojbarevným lakováním některých verzí. Na silnicích bylo možné na silnicích potkat i dodávkovou variantu, technickou lahůdkou pak byl model Sahara s pohonem všech čtyř kol a párem motorů, jedním pod přední kapotou a druhým v místo kufru.

I legendám je však souzeno odejít jednoho dne ze scény. V únoru 1989 byla výroba Citroënu 2CV ukončena v rodné Francii a následující rok také v Portugalsku. Během 42 let bylo vyrobeno 3 868 633 kusů. Při započtení všech aut, která z „kachny“ technicky vycházela, pak lze dojít až k úctyhodnému počtu 8,8 milionu vozů. V běžném provozu lze dnes Citroën 2CV spatřit spíše výjimečně. Po celém světě však existuje řada klubů, které sdružují nadšené fanoušky těchto aut.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Citroën Space Tourer: Velmi přitažlivá alternativa

Citroën C4: Picasso a rodinné záležitosti

,

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.