Odborář by zrušil polovinu hospod. Já bych zrušila polovinu odborů

ÚHEL POHLEDU

Odborář by zrušil polovinu hospod. Já bych zrušila polovinu odborů
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

Mnoho lidí tento týden nadzdvihl vývoj v Americe. Mě tento týden nazdvihl Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek.

Bohumír Dufek prohlásil, že ČR potřebuje jen polovinu nynějších restaurací. Zbytek jsou podle něj pouze nálevny, kde se podává alkohol. Podle odboráře zhruba polovina zkrachuje, protože nemají přidanou hodnotu.

Pan Dufek má jednu velkou pravdu: Mnoho restaurací a hospod skončí. Nebude to ovšem kvůli tomu, že jsou to jen nálevny, jak říká. Bude to proto, že je stát systematicky likviduje.

Hospody, kam chodí právě řadoví členové odborových svazů z továren, nepřežijí, protože u nich nejsou dostatečně velké marže, nejsou tedy u nich ani rezervy k tomu, aby podnik přežil, když nesmí mít dlouhé týdny otevřeno.

Zato přežijí luxusnější restaurace, kam nejspíš chodí odborářští šéfové, kteří nic neriskují. Plat berou, ať je krize, nebo není – na rozdíl od hospod zavřených rozhodnutím od vládního stolu.

Kdo je odborářský boss, který nikdy nikoho za své vydělané peníze nezaměstnával, že si troufne říct, kdo má, nebo nemá přežít! Podle čeho pozná, že je hospod moc?

Ano, na první pohled se může zdát, že je hospod hodně. Když si ale chcete za pěkného letního večera někde sednout na zahrádku, často zjistíte, že bez rezervace to nejde. Hospod je právě tolik, kolik jich má být – protože kolik jich má být, to ví jenom trh. Centrální plánovač ani odborář to neví nikdy.

V skutečnosti odborům vždy šlo především o moc nad svými členy prostřednictvím práce, kterou jim dávají zaměstnavatelé, stejně jako o moc nad zaměstnavateli prostřednictvím svých členů, kteří pro zaměstnavatele pracují. Odboráři navenek demonstrují touhu, aby co nejvíc lidí mělo práci, a přitom opovrhují existencí hospod, tedy zaměstnavatelů, kteří práci dávají.

Já zase podobně od stolu jako pan odborář mohu říct, že se mi zdá, že je tu až moc odborářů a odborových svazů a že by nám pomohlo je zrušit, protože jsou jen přežitkem první průmyslové revoluce. A čím víc bude odborářů, tím víc bude překážek zaměstnavatelům pro zaměstnávání lidí, takže tím víc lidí bude bez práce.

Také vláda jde proti hospodským

Celá současná koronakrize ukazuje, jak se dělá vše pro velké, silné a bohaté. Na malé, začínající, ale kurážné podnikatele státní a polostátní aparát kašle. Výrok odborářského bosse je jen jedním z mnoha příkladů. Také vláda naoko malým pomáhá, ve skutečnosti je však systematicky a dlouhodobě likviduje. Neustále přitahuje šrouby.

Malí nejprve museli přejít na EET, což přineslo nové náklady. Pak jim bylo řečeno, že se ani u nich v Horní-Dolní nesmí kouřit, ačkoli se tam vždy kouřilo a většině to nevadilo. Pak přišly další mraky administrativní buzerace, jako například formát udávání cen a zostřené kontroly. Aby jim nakonec bylo řečeno, že kvůli koroně nesmí mít otevřeno vůbec. Finito. Podnikání skončilo a ještě se hospody od odborářského soudruha dozvědí, že neměly přidanou hodnotu.

A pak za mnou chodí malí živnostníci a říkají: „Proč já nesmím mít otevřeno ani v malém krámku, kam se pomalu víc jak dva lidé nevejdou, když mají velké obchody s potravinami otevřeno? Ještě jim zkrátí otevírací hodiny, aby se všichni lidé museli v obchodě mačkat ve stejnou chvíli a vytvářeli zdroj nákazy. Dobře, pochopím potraviny, ale proč má otevřeno výdejna Alzy? To je taky nezbytnost jako potraviny?“

„Co vám mám říct, paní Nováková? Velcí jsou velcí, tedy bohatí a vlivní. Umí si to zařídit. Na téhle krizi vydělaly velké řetězce a velcí dodavatelé. Budeme šokovaní, až se jednou sečte, kolik na krizi vydělali.“

Ano, tahle krize polarizuje ekonomiku. Zůstávají velcí, ubývají malí, ubývá konkurence. A když je méně konkurence, je to vždy špatně pro spotřebitele. Ten to zaplatí. Bohumír Dufek říká, že jsem levnou hospodou Evropy, kam se všichni jezdí najíst. Ano, až bude méně konkurence, budeme dražší. Bude mít klid. Už sem tolik jezdit nebudou. Už se tolik vařit nebude. Už tolik služeb produkovat nebudeme.

Tvrdit, že se u nás podporuje malé a střední podnikání, je výsměchem do tváře všem, kteří se o nastartování podnikání z nuly snaží. U nás se podporují velcí a vlivní na úkoru malých a neorganizovaných.

A bude hůř, až hospodští přijdou o „stravenkáře“

Ano, nálevny opravdu ve značném množství skončí. Výdejová okénka jsou v zimě peklo. Tam, kde se nevaří, mají malou šanci se udržet. U okénka vydrží jen velcí alkoholici.

Hospody se tedy modlí za to, aby už skončila všechna omezení, protože rozvoz jídla jim služby nehorázně zdražuje a lidé nenakupují tak, jak bylo zvykem. Takhle to také nevydrží dlouho.

Jenže až skončí korona, přijde nová rána. A tou bude stravovací paušál. Jde o to, že řada firem přestane dávat lidem stravenky tak, jak byli dosud zvyklí, a místo stravenek dostanou zaměstnanci peníze. Na první pohled to zní skvěle. Lidé si mají sami rozhodnout, co a kde si koupí.

Milovník volného trhu nejprve jásá, než pochopí ten skrytý průšvih. Není to takové, jak se na první pohled zdá. Není to tak, že se stát do obědů nemontuje a vše činí v zájmu svobodné volby. Naopak. Stále se ve věci angažuje. Dělá to jen jinak, aby už nepodporoval malé hospody, ale velké řetězce.

Co si asi zaměstnanec za svůj stravovací paušál koupí, když aktuálně máme rekordní míru úspor a všichni mají strach z budoucnosti? Asi si toho nekoupí moc. Peníze buď uspoří, nebo si místo jídla v hospodě koupí v Lidlu housku - a bude vymalováno. Hospodští budou mít možná ještě nižší tržby než dnes. Lidé s koronou změnili své spotřebitelské návyky a tento krok je do hospod nevrátí – právě naopak je udrží v obchodech.

V roce 2019 dosahovaly podle AC Nielsen tržby v gastrosegmentu výše 195 mld. Kč. To není zrovna málo. Podle studie IOM VŠE z toho 21 mld. Kč představují tržby generované stravenkami v restauracích a 31 mld. jsou tržby v zaměstnaneckých kantýnách. Podle studie bude najednou tomuto segmentu ekonomiky 35 mld. chybět.

Hospodám se za těchto okolností nemůže dařit. A když se nebude dařit hospodám, bude z nich mít stát i malé inkaso daní. Není to nakonec dobré ani pro odboráře, kteří volají po konci hospod.

Kde tyhle peníze skončí? Může to být leckde. Stravovací paušál není účelový. Lze ho využít třeba na nákup alkoholu či cigaret. To asi není úplně záměrem, když se k těmto penězům stát z daňového pohledu nechová jako k výplatě, se kterou si každý může dělat, co chce, ale jsou ve zvláštním režimu pro zvláštní účel.

Výsledek je jasný, do hospod a kantýn bude znovu chodit méně lidí. Hospody budou muset zdražit. To sníží jejich počet. Odbory se dočkají, už nebudeme hospodou Evropy.

Řešení je snadné: neměň, co funguje

Přijít se stravovacím paušálem během koronakrize je prostě šílené. Horší načasování nemohlo být. I bez konce stravenek bojují hospody o život a teď ještě další zbytečná rána navrch. Z mého pohledu tímto speciálním daňovým režimem jen roste prostor pro daňové úniky. Systém by měl být jednoduchý a místo toho je stále složitější. Jestliže bylo možné kvůli koroně posunout další fázi EET, bylo by rozumné posunout i tyhle novoty.

Mně jako ekonomovi by se líbilo, kdyby stát nikomu do jeho stravování vůbec nemluvil. Žádným způsobem. Když už ale do věci zasahuje a chce dál zasahovat daňovým zvýhodněním, pak se původní a fungující systém zdá být jednodušší a lepší než zamýšlený nový. Touto plánovanou změnou se jen peníze posílají od jedněch k druhým. To není zlepšení systému – to je jen změna přerozdělování.