Možná přichází nový věk. Směřujeme k vyvanutí, říká filozof Komárek

30 rozhovorů

Možná přichází nový věk. Směřujeme k vyvanutí, říká filozof KomárekROZHOVOR
Stanislav Komárek Foto:

Foto: Jan Zatorsky

1
Domov
Jiří Peňás
Sdílet:

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Občas je ze strany kritiků západní civilizace slyšet: No a co? Však tu už byla dost dlouho, má toho hodně na svědomí, tak odchází ze scény.

Možná přichází nový věk… Ale pak je tuplem bláznivé třeba chránit každého modráska, kterého pozná jeden z deseti tisíc, či každý gotický sklep. No a co? Vždycky je otázka, nad čím to řekneme… Slunce jednoho dne vyhasne. No a co? Naše civilizace zanikne. No a co? Nad vším lze říct: No a co? Nic se nikdy nestane. Můžeme Staré Město pražské vybourat a udělat tam downtown s bankami. No a co? Staré kamení, které k ničemu není. Císař Josef II. nechal zrušit klášterní knihovny a prodával staré knihy na váhu kramářům, kteří z nich dělali kornouty na koření. No a co? Byly to pověry a pepř se do něčeho sypat musí. Takto lze přistoupit k čemukoli. Lidé? Vždyť je to vřed na tváři planety, které by bylo určitě lépe jenom s tygry a antilopami.

Znáte to, jak se potkají v kosmu dvě planety a jedna říká té druhé: Ahoj, jak se máš? Vypadáš nějak sklesle… Ta druhá říká: Ale, chytla jsem lidi… A ta první: Z toho si nic nedělej, to brzy přejde.

Ano, to přejde. Naše ambice, abychom udělali něco, co nás přetrvá, jsou opravdu z tohoto pohledu absurdní. I když se budeme snažit a půjde to dobře, tak o padesát, o sto let? Vždyť je to směšné.

Vy jste sice jungián, ale jistě znáte Freudovu úvahu o pudu smrti… On to psal za první světové války a měl k tomu důvod. Může se projevovat pud smrti i v hlubokém míru?

Ano, Evropu posedl pud smrti. To je patrno na mnoha projevech. V roce 1914, kdy jej Freud formuloval, to byla agrese vůči ostatním, nyní je destruktivní chování vůči nám samým. Ne že by na tom něco nebylo. Buddha říkal, že je lépe nebýti než býti a vyvanouti než se znova inkarnovati. Dobrá, ale bylo by dobré mít kuráž to přiznat. Přiznat, že toužíme po nebytí a že národu nebo státnímu celku je lépe, kdyby nebyl, než aby byl. V Buddhově době to však nebylo reálné, protože nebyla antikoncepce, takže se buddhisté vesele rozmnožovali. Realizovat to mohli jen mniši, kteří to měli zakázáno, stejně jako měli zakázáno věnovat se zemědělství. Pokud chceme tedy navázat na Buddhovo dědictví, bylo by dobré říci to veřejně. Ono by se toho mnoho lidí zaleklo. Stále vykřikujme: „Život, jsme pro život!“, a přitom mílovými kroky směřujeme k vyvanutí. 

Třeba je to všechno, o čem mluvíme, jinak a všechno dopadne dobře, i když – co je to vlastně dobře? 

Každá pravda sestává ze dvou polopravd, tak jako se každá přímka skládá ze dvou polopřímek. Tak je to většinou i v politice, že jedna strana drží jednu část pravdy, druhá druhou. Proletariát je z jedné strany masa chudáků, kteří jsou odíráni nelítostným kapitálem, z druhé strany to jsou nemakačenkové, kteří hledí jen na to, kde by k jaké podpoře přišli. Nebo malé děťátko je z jedné strany malý růžový andílek, z druhé strany řvoucí páchnoucí fakan. Skutečnost je vždy panoramatická, jenom my ji nedokážeme tak vidět.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání od 25. června za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články