1 Komentář

Medvědi nevědí, že už mají umřít. Příběh jednoho srdceryvného videjka

Témata:

Máme tu další fake news, ale není ani z Ruska, ani od okamurovců. Je z Kanady, stvořil ji pokrokový fotograf, filmař a biolog Paul Nicklen. O víkendu proběhly světovými médii Nicklenem natočené srdceryvné záběry umírajícího ledního medvěda. Medvěd pošel letos v srpnu na Baffinově ostrově. 

Medvěd z videa je evidentně podvyživený, slabostí se téměř nemůže zvednout, z posledních sil prohledává čumákem jakýsi zrezivělý sud, na dalším záběru už rezignovaně leží, jakoby v předsmrtném kómatu. „Když jsem ho filmoval, tekly mi z očí slzy.“

I do českých médií se medvědí rachitik, nazvaný „smutná tvář klimatických změn“, probojoval (tadytady, tady nebo tady)

Proč by za jeho smrt mohlo globální oteplování, rozuměj člověk a průmysl? Mořský led v Severním ledovém oceánu, i se započítáním sezonních výkyvů, zaznamenal v roce 2007 prudký úbytek a dodnes se plně neobnovil na hodnoty před deseti a více lety. Před oněmi deseti lety byly klimatologie a politika na vrcholu pobláznění teorií globálního oteplování, pomalu z každého přírodního měření s výsledky, které ukazovaly žádoucím směrem, se tehdy vyvozovaly betonové závěry. Bylo krátce po oscarovém úspěchu Ala Gora s jeho Nepohodlnou pravdou, který ledního medvěda také obsadil. Ve svém filmu Al Gore pohnutě hovoří o studii, podle níž se medvědi, kteří při svých cestách za potravou musejí plavat víc než 60 mil a nenarazí přitom na led, kde by si odpočinuli, topí. 

Podle hypotézy nakousnuté Gorem se úměrně tomu, jak ubývá mořského ledu, zkracuje lovecká sezona. Medvědi totiž svou hlavní potravu, tuleně, loví na ledu. Výsledkem proto může být jen masová podvyživenost a vymírání medvědí populace. Nicklenův medvěd je jakýmsi polopatickým ztělesněním této hypotézy. 

Fotograf patří k ochranářské skupině SeaLegacy, jeho kolegyně Cristina Mittermeierová, s níž organizaci zakládal, tuto sobotu všemu nasadila korunu interview pro kanadské veřejnoprávní rádio CBC: „Nedá se určit, proč byl v takovém stavu. Možná byl zraněný nebo nemocný.“ A i když obě možnosti jen připustila, na jiném místě argumentovala, že přesné okolnosti smrti medvěda jsou přece „irelevantní“, neboť tady jde o cosi většího, důležitějšího: „Podstata je, že zvíře umíralo hlady… A s tím, jak v Arktidě ubývá mořského ledu, lední medvědi budou umírat hlady.“ Takže lidičky, podívejte se, jaké to je, když zabíjí globální oteplování, a kdyby tentokrát zabíjel někdo jiný, příště už to globální oteplování určitě bude. Naše záběry vám pomohou si tuto budoucnost plasticky představit.

Jenže bílí medvědi nevymírají. V dobách vrcholícího „al-gorismu“ oficiální věda rutinně předpovídala rapidní úbytek ledních medvědů. V USA byli dokonce rokem 2008 počínaje zahrnuti mezi ohrožené druhy. Potíž je, že lední medvědi asi neviděli Al Gora a odmítají vymírat. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) jich ve zmíněném roce 2007 bylo na světě 22,5 tisíce, v roce 2015 ale už cca 26 tisíc. Na přelomu 60. a 70. let se tvrdilo, že jich na celé planetě nežije víc než 6 tisíc. Ani dnes nemáme k dispozici nic lepšího než průměry hrubých odhadů, žádné sčítání populace v tomto případě samozřejmě provést nelze, nicméně je zřejmé, že katastrofa medvědů by vypadala jinak.

Pokud ale ledních medvědů neubývá, a pravděpodobně naopak přibývá, je Nicklenův medvěd jeden izolovaný případ, jehož smrt nevypovídá o ničem kromě toho, že zemřel slabší kus, jak se to tak v divoké přírodě stává.

Nicklen není žádný nýmand, zoufalec, který by teprve musel na sebe upozornit veřejnost. Pěstuje si ho BBC i National Geographic, čtyřikrát už ve své kategorii získal první cenu v soutěži World Press Photo, univerzita v kanadské Victorii mu letos udělila čestný doktorát věd za to, jak svou prací dokáže vzbuzovat zájem veřejnosti o následky klimatické změny.

Příhodnější by byl doktorát v masovém bulíkování. Je neuvěřitelné, na co veřejnost, a možná by se spíš mělo napsat velká média, všude, od Kanady a Spojených států po Českou republiku, dnes dokážou naskočit. 

Z nového čísla Piráti se chystají sestřelit ANO. Rozhovor s volebním lídrem Zdeňkem Hřibem

Echo týdne: Se sirotky máme zkušenosti ● Téma: Zhoršení naděje dožití ● Komentář: Urážka majestátu ● Svět: Bavorská zkouška ohněm ● Esej: Česká pšenice a čínská rýže

Klausovy semináře pod dohledem StB Jak se v 80. letech rodila nová ekonomická elita
Beznaděj hororu Děsivé dědictví a jiné hrůzy

/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.