Po pandemii zůstanou jizvy na duších, říká primář z Bohnic Petr Příhoda

ECHOPRIME

Po pandemii zůstanou jizvy na duších, říká primář z Bohnic Petr PříhodaROZHOVOR
Týdeník

Ondřej Štindl

Pandemie nemoci covid-19 nepůsobí jenom ztráty na životech a tělesné oslabení těm, u koho choroba měla vážný průběh. Poslední dobou se často mluví také o psychických dopadech pandemie – jak ve vztahu k nákaze samotné a úzkostem a dalším psychickým potížím, jež může vyvolávat, tak o vlivu omezení, vyhlášených jako reakce na ni. O psychice dětí, které nemohou do školy a přicházejí nejenom o možnost plnohodnotného vzdělávání, ale i o sociální kontakty, o dopadech uzavírky na dospělé, kteří mohou být vystaveni existenčním potížím, zakoušejí nejistotu, život v izolaci může neblaze ovlivňovat jejich vztahy. Psychiatr Petr Příhoda vnímá dopady pandemie na lidskou psychiku den co den. Je primářem Centra krizové intervence v pražské Psychiatrické léčebně Bohnice, kam mohou přijít lidé „z ulice“, když mají dojem, že svoje psychické problémy přestávají zvládat, nebo se cítí nějakým způsobem ohroženi. Za statistikami vnímá konkrétní tváře a konkrétní osudy, možná i proto je vůči jednoznačným soudům spíš zdrženlivý.

V politice a médiích se o pandemii mluví válečnou terminologií, s virem vedeme válku, nemocnicemi a zdravotnickými zařízeními probíhá první linie, fronta. Připadáte si v práci jako na frontě? 

Připadám. Jednak z praktických důvodů – i zařízení našeho typu je z epidemiologického hlediska vysoce rizikové, což nás v ledasčem omezuje. Dřív k nám lidé volně přicházeli a odcházeli, dnes máme zamčeno, klienti musejí zvonit a měřit si teplotu. Na jaře jsme s nimi pracovali s ochrannými štíty, dnes už jsme většinou proočkovaní a stačí nám respirátory. Ale naše práce spočívá hodně v mluvení s lidmi, a když při rozhovoru nevidíte velkou část tváře svého partnera a vidíte jenom jeho oči, hůř se taková konverzace „čte“, o část poznání přicházíte. Ale už jsme si na to zvykli. Podstatnější ale je, že covid různými způsoby figuruje v příbězích lidí, kteří k nám přicházejí. Poznamenává je na různých úrovních – existenční i existenciální, zažívají strach o sebe a blízké. Přicházejí k nám lidé, kteří nikdy úzkostmi netrpěli, teď je ale sužují panické ataky. Znám i případy lidí, u nichž se úzkost objevila až potom, co covid prodělali. Ani vyléčení jim ale nepřineslo úlevu. Mluví se o možnosti přímého vlivu koronaviru na lidský mozek, možná se v téhle oblasti na něco přijde. Jako jeden z typických příkladů psychologických škod způsobených pandemií můžu uvést člověka, který nikdy netrpěl úzkostmi. Pak mu ale diagnostikovali covid, zhroutil se, prožil karanténu ve strachu z toho, že jeho nemoc bude mít vážný průběh, což se nestalo. Ale i po vyléčení má strach z dlouhodobých následků, embolie, trombózy, necítí se dobře. S tou zvýšenou citlivostí vnímá i problémy v jiných oblastech, třeba vztahové. Dělá si starosti o věci, které ho dřív neznepokojovaly, a začne trpět úzkostmi.

Od psychoterapeutů slýchám, že psychické dopady pandemie se nejhorším způsobem projevují v domácnostech.

Samozřejmě, nějakým způsobem se to týká každého, pozoruju to i na sobě. K lidem domů se třeba stěhují závislosti. Dejme tomu, že někdo žije s partnerem, který hodně pije, cestou z práce si dá v hospodě několik piv, zanadává si tam třeba ve společnosti kamarádů, uleví se mu. Jasně že to není ideální, ale jeho domácnost i tak v tomhle nastavení nějak funguje. Jenomže pak mu zavřou hospodu a on teď pije doma, což všechno změní, je podrážděný, vybíjí si to na partnerce, ona a třeba i děti zase mají před očima, jak pije. Někdo byl zvyklý intenzivně pracovat, řídit a kvůli uzavírce nemůže chodit do práce, frustruje ho to a vybíjí si to na bezprostředním okolí, třeba začne „řídit“ rodinu místo svých podřízených. Nejsem statistik, z toho, co od lidí slyším, ale mám dojem, že domácí násilí se v době pandemie stalo častějším. Zaznamenáváme to i na krizové lince, kterou v centru provozujeme. Volající o domácím násilí mluví častěji a celkový počet hovorů se v době pandemie zvýšil asi o třetinu. Pandemie nějakým způsobem změnila poměry snad ve všech domácnostech, jistě existují i takové, kterým ta proměna pomohla a vztahy v ní se třeba zlepšily.

Celý rozhovor s primářem Petrem příhodou si přečtěte již nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO od čtvrtka na stáncích. Objednat si jej můžete zde.