Domáhala se oplodnění spermatem zemřelého. Neuspěla ani u Ústavního soudu
pohrobek
NOVÉ
1
Provedení umělého oplodnění za pomoci spermatu zemřelého manžela není možné. Ústavní soud tak tento týden rozhodl v případu ženy, která se jeho dokončení domáhala poté, co její manžel v průběhu procesu zemřel. Žena zvažuje stížnost u Evropského soudu pro lidská práva. „Je potřeba, aby si páry podobné věci upravily smluvně či v závěti,“ uvedla pro Echo24 advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.
Soud v rozhodnutí argumentoval zejména neexistencí písemného souhlasu muže. Muž navíc v nemocnici podepsal tzv. informovaný souhlas obsahující mimo jiné ustanovení o zničení spermií v případě smrti. S takovou interpretací však žena nesouhlasí, ve své stížnosti uvedla, že bylo zasaženo do jejího práva na rodinný život a respektování soukromého života.
Ani samotný podpis informovaného souhlasu není podle Daniely Kovářové nejvhodnějším řešením, rozhodnutí soudu je ale podle ní v pořádku. „V praxi vidíme, že když dáme věc k soudu, tak informovaný souhlas nemá většinou valný význam,“ řekla deníku Echo24 bývalá ministryně. „Nebylo možné dopředu předeslat, jestli by ten manžel dal souhlas, nebo ne,“ řekla k rozsudku deníku Echo24 Daniela Kovářová. Dodává však, že jde o rozhodnutí v jednom konkrétním případě.
Podle advokátky je v podobných případech zapotřebí veškeré náležitosti smluvně upravit ještě před zahájením procesu. „Je to poučení do budoucna pro páry, které podstupují podobnou proceduru, aby si smluvně, nebo třeba v závěti, upravily do budoucna, jak to chtějí provést, kdyby zemřeli,“ uvedla Daniela Kovářová.
Proces umělého oplodnění zahájila žena společně se svým manželem v roce 2014. Muž však o rok později zemřel a z toho důvodu nebylo umělé oplodnění dokončeno. Stěžovatelka požádala společnost, u které se léčba odehrávala, o dokončení oplodnění. Společnost to odmítla s tím, že neexistuje souhlas bývalého manžela stěžovatelky ne starší než šest měsíců.
Se stížnostmi na postup kliniky, která jí odmítla umělé oplodnění provést, se žena již dříve obrátila na Okresní soud v Plzni. Ten požadavek zamítl s odůvodněním, že umělé oplodnění lze podle soudu učinit pouze v páru, nezbytný byl i souhlas muže. Rozhodnutí potvrdil plzeňský krajský soud. Nejvyšší soud následně zamítl dovolání ženy, poukázal i na to, že manžel stěžovatelky podepsal v rámci informovaného souhlasu i ustanovení, že v případě jeho smrti budou spermie zničeny.
S rozhodnutím českých soudů žena nesouhlasí, po rozhodnutí soudu uvedla, že zváží podání stížnosti k Evropskému soudu. „Klientka jistě nebude spokojena se závěry Ústavního soudu, nicméně to rozhodnutí respektujeme a po bližším seznámení se s důvody zvážíme další postup ve věci, což může být případné podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva,“ řekl její advokát Lukáš Janák.
V některých zemích je proces legální
Problematika umělého oplodnění po smrti muže je podle odborníků problematická z právního i etického hlediska. „Legalita asistované reprodukce po smrti muže, který dal za života souhlas s umělým oplodněním, představuje jednu z nejvíce kontroverzních oblastí umělého oplodnění. Jsou státy, které tuto možnost zcela zakazují, jiné právní řády toto umožňují za podmínky předchozího písemného souhlasu s užitím spermií i pro případ smrti,“ řekla Jolana Těšinová z Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Případ tohoto typu není ojedinělým ani u českých soudů. V roce 2002 se v Česku už dítě z umělého oplodnění po smrti otce narodilo. Podle Těšinové soud, který ženě právo počít přiznal, posuzoval případ podle dnes už neplatného zákona o péči o zdraví lidu z roku 1966, legislativní změny byly přijaty v roce 2012.
