Proč Maďaři v roce 1989 rozebrali hraniční plot? Neměli jsme na údržbu, přiznal expremiér
Odstranění socialistického bloku
Nové
1
Maďarsko před 30 lety začalo jako první země tehdejšího socialistického bloku s odstraňováním do té doby neprostupných pohraničních zátarasů i kvůli nedostatku financí na jejich opravu. V rozhovoru s agenturou APA to řekl tehdejší maďarský premiér Miklós Németh, který společně s dalšími reformátory v čele vládní Maďarské socialistické dělnické strany (MSDS) v roce 1989 demontáž tak zvané železné opony prosadil. Pomohl mu prý i postoj Moskvy, jelikož tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov na rozdíl od dalších lídrů komunistického bloku proti demontáži hraničních zábran neprotestoval.
„Vzal to na vědomí, řekl mi, že je to má odpovědnost a uklidnil mě, že se nebudou opakovat krvavé události z roku 1956,“ popsal své pozdější setkání s Gorbačovem 71letý Németh. Právě obavy, že by Sovětský svaz mohl s pomocí vojsk Varšavské smlouvy v Maďarsku kvůli jeho reformním krokům a otevření železné opony zasáhnout stejně jako při krvavém potlačení protikomunistického povstání, vedení MSDS strašilo nejvíce.
Imre Pozsgay, tehdejší tajemník ústředního výboru Maďarské socialistické dělnické strany (MSDS), už dříve popsal, že rozhodnutí o odstranění hraničních zátarasů se začalo v Maďarsku rodit už v roce 1988. Tehdy Pozsgay během inspekce hranic s Rakouskem u hraničního přechodu Nickesdorf řekl do té doby nepředstavitelnou věc, že železná opona je „ostudou Evropy“.
Ústřední výbor MSDS rozhodl 28. února 1989, že vládě doporučí, aby hraniční zátarasy nechala demontovat. Na opravu 350 kilometrů dlouhého, ale už zastaralého a poškozeného plotu totiž nebyly ve státní pokladně peníze. Maďaři se tak rozhodli režim na dosud přísně střežených hranicích uvolnit právě v době, kdy východoněmecký vůdce Erich Honecker prohlašoval, že Berlínská zeď „bude stát ještě sto let“.
„Byly v tom v zásadě finanční důvody, protože poničené zátarasy by se musely obnovit. Taky mi připadalo jako naprosto nemoderní, aby ještě na konci 20. století existovala železná opona,“ řekl APA Németh. Ten po návratu z Moskvy koncem března 1989 dal příkaz, aby se s odstraňováním hraničních zábran skutečně začalo a čekal, jak bude dál reagovat Sovětský svaz. Když z jeho strany nepřišla žádná ostrá kritika, rozběhly se v půlce dubna práce na demontáži zátarasů na plné obrátky.
Svět se o nečekaném kroku maďarských komunistů dozvěděl z oficiální tiskové konference 2. května, to už ale byla téměř půlka hraničního plotu pryč. „Pro Evropu to byla podstatná zpráva a byl to i důležitý vzkaz pro občany Německé demokratické republiky, kteří se chystali jet v létě na dovolenou do Maďarska,“ zavzpomínal Németh. Teprve 17. května premiér podepsal rozhodnutí vlády, které se odstranění železné opony týkalo. „Československo, NDR a Rumunsko tehdy hlasitě protestovaly v Moskvě, ale Gorbačova neovlivnily, všechny pokusy byly marné,“ dodal expremiér.
V paměti mnohým zřejmě utkvěl obrázek, který vznikl 27. června 1989, kdy se sešel maďarský ministr zahraničí Gyula Horn se svým rakouským protějškem Aloisem Mockem a společně se nechali vyfotografovat při symbolickém stříhání drátěného plotu. Tehdy už ale byla železná opona na hranicích Maďarska a Rakouska úplně pryč a pro pořízení symbolických snímků naopak musely maďarské úřady její část dočasně vrátit na místo.
Zdánlivě neotřesitelná a ostře střežená hranice, která více než 40 let neprostupně oddělovala blok socialistických států od zbytku kontinentu, získala na jaře 1989 v Maďarsku první vážnou trhlinu a její rozpad pak dál pokračoval. Počátkem léta 1989 totiž přestaly maďarské orgány vracet do vlasti východní Němce zadržené při pokusech o útěk na Západ. V důsledku toho do Maďarska zamířily tisíce obyvatel NDR toužících po emigraci. Jejich sen se naplnil v noci z 10. na 11. září, kdy jim Némethova vláda umožnila legální odchod do Rakouska. Počátkem listopadu byly natrvalo otevřeny přechody v Berlínské zdi a v polovině následujícího měsíce symbolicky padly drátěné zátarasy i na československých hranicích.
