Janouškem to jen začíná. Čekají nás orgie odposlechů.
Jeden ze dvou mediálně nejsledovanějších padouchů Roman Janoušek dostal u soudu tři roky nepodmíněně za to, že při pokusu prchnout z místa nehody úmyslně najel na ženu, kterou předtím naboural a vážně zranil. Mediální zájem o proces ještě přiživily odposlechy Janouška, zveřejňované celý týden, jenž soudu předcházel.
Politici chválí nepodmíněný trest jako spravedlivý, většina účastníků anonymních anket na internetu ho považuje za nízký. Žalobkyně žádala pro Janouška za pokus o vraždu deset let. Snažila se soudce přesvědčit, že šíbr úmyslně použil své Porsche jako vražednou zbraň.
Soudce neviděl Janouškův čin tak vyhroceně. V odůvodnění rozsudku podrobně vysvětloval, že byl na pochybách, jestli se opilý Janoušek dopouští zločinu z úmyslu, nebo nedbalosti. Váhal prý mezi mezi ublížením na zdraví z nedbalosti (věděl, co jí může udělat, ale doufal, že se ženě nic nestane) a nepřímým úmyslem (věděl, co může udělat, přesto se rozjel). Hranice je velmi úzká. "Spoléhal se na náhodu, rozjel se s tím, že ona už tam nebude stát," uzavřel soudce Tomáš Kubovec.
Největší pozornost u soudu bez osobní přítomnosti Janouška vyvolaly záznamy z odposlechů jeho telefonátů těsně po nehodě, které státní zástupkyně na poslední chvíli zařadila. Soudce je nechal přehrát.
Janoušek je asi jediným pachatelem, z jehož dopravní nehody se veřejně vysílají odposlechy. Právě to víceúčelové využití záznamů je na celém procesu nejpochybnější. Odmysleme si teď na chvíli, že jde o šíbra janouškova typu.
Představte si, že vás policisté z něčeho konkrétního podezřívají. Soudce jim povolí odposlech. A oni v něm za roky nenajdou nic, z čeho by vás mohli obžalovat. Tak se to jen objeví v novinách. Pak někoho srazíte autem. Na takovou mezní situaci každý reaguje jinak. Většina lidí vyhroceně. Vy máte tu smůlu, že vaše emoce, nadávky, telefony s blízkými jsou jako důkaz použity proti vám. Ti, kdo nikdy neměli policejní štěnici, která nenašla nic, co by vedlo k obvinění, tuto nevýhodu nemají. Jsou to rovnost před zákonem?
Trestní řád přesně popisuje, kdy může soudce využít jako důkaz odposlech pořízený v úplně jiné kauze (paragraf 88 bod 1) a 6)). O tom, jestli se ho bude v soudní síni vysílat, ale nerozhoduje on, nýbrž žalobce tím, jak trestný čin kvalifikuje. Většinou se využití odposlechu připouští u zločinů s horní sazbou alespoň osm let a u vážné hospodářské kriminality.
Janouškova žalobkyně Jana Kadeřábková kvalifikací na pokus o vraždu automaticky odposlech nechala využít. I u těžkého ublížení na zdraví, které v Janouškově jednání viděl soudce, by se dal přehrávat. Kdyby ale soudce jen lehce překročil onu tenkou hranici a rozhodl se pro nedbalost, mohl to Janoušek považovat za zásah do svých práv.
Právě prvotní kvalifikace trestného činu otevírá k odposlechům a hlavně jejich propojování s různými navzájem nesouvisejícími případy obrovský prostor. Žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomoci vedeného Ivo Ištvanem, kteří Janouška napíchli, je přímo nabízejí jako v e-shopu. "Poskytujeme součinnost i pro jiná trestní řízení. Důkazy opatřené v naší věci posloužily ve vícero trestních kauzách," pochvaluje si Ištvánům náměstek Pavel Komár v Lidových novinách.
Máme se na co těšit. V případu Nagyová, z něhož i odposlechy Janouška pochází, uvažuje Ivo Ištván o trestných činech jako je sabotáž, tedy jednání ohrožující demokratické základy právního státu, nebo zločinné spolčení. Pak je podezřelý a odposlechuhodný každý, kdo si zavolá s někým, koho už Ištván napíchl. Kolik je adeptů? Desítky? Stovky?
