Kauza Agrotec. Vlastníci a šéfové zodpovídají za své lidi
Když se někdy před třemi lety naplno rozjela vlna antikorupční hysterie, aktivisté na ní surfujíc, měli několik manter. Pořád dokola je opakovali a nutili politiky, aby je papouškovali po nich. Na vysokém místě na jejich seznamech byl už tehdy kromě zákona o státní službě, pravidel pro zadávání veřejných zakázek i zákon o trestní odpovědnost právnických osob. Začínal s ním ve své antikorupční rauši Vít Bárta z Věcí veřejných. Stále dokola se opakovalo, že jsme téměř jedinou zemí OECD, která ho stále nemá.
Od začátku roku 2012 platí i u nás a v docela tvrdé verzi. Širší veřejnosti je těžko srozumitelná, jak může zločin spáchat firma. Podvádět, krást a korumpovat přece vždy musí zcela konkrétní lidé. Není to je alibismus? Nebo kolektivizace viny? Trestní odpovědnost korporací je abstraktní, těžko srozumitelná věc.
Pozornost k této právní novince přitáhla vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová, když loni na podzim obvinila za manipulaci s veřejnými zakázkami Metrostav. Tehdy v rozhovoru pro Lidové noviny velmi precizně a srozumitelně vysvětlila, kdy se firma stíhá. Zjednodušeně se dá říct, že v případě, kdy zločin není selháním jednotlivce, ale systému. Tady je hlavní pasáž jejího vysvětlení. „Státní zástupce má velmi malý prostor pro úvahu, zda bude či nebude stíhat právnickou osobu. Zákon tlačí firmy, aby vytvářely takové prostředí, které bude bránit jejich zaměstnancům páchání trestných činů. Pokud firma prokáže, že udělala vše pro to, aby je od toho odrazovala, postihu se vyhne. Přestože ti zaměstnanci nakonec třeba nějaký trestný čin spáchali.“
Ve středu obvinili žalobci v kauze veřejných zakázek pro Českou poštu společnost Agrotec. Patří do holdingu Agrofert, jehož majitelem je ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Ještě před necelými dvěma měsíci byl v představenstvu Agrotecu, tedy statutárním orgánem, který má právní odpovědnost, šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek.
Obviněni jsou kromě samotné firmy i dva zaměstnanci. Mluvčí Agrofertu tvrdí, že jde o lidi ze středního managementu. Vyjdeme- li z výkladu Lenky Bradáčové, žalobci zřejmě došli k názoru, že Babišova firma nebránila zaměstnancům v páchání trestných činů.
Firmy je možné trestat za 78 konkrétních zločinů. Soud může rozhodnout i o „trestu smrti“, tedy likvidaci firmy. Zatím se podle statistiky Nejvyššího státního zastupitelství začalo stíhat 139 firem. „Myslím, že všichni podnikatelé, kteří obchodují a uchází se o veřejné zakázky, o tomto zákonu vědí. Vědí, že ho mezinárodní organizace od OSN po OECD stejně jako Evropská unie prosazují, aby jím tlačily na omezování prostředí pro korupci. Snaží se tlačit firmy k tomu, aby se chovaly uvnitř svých struktur zodpovědně a nastavovaly poměry uvnitř tak, aby korupci a dalším vážným trestným činům bránily. Mimochodem, vychází to z anglosaského práva,“ vysvětluje ve zmíněném rozhovoru Lenka Bradáčová.
Některé věci už se nedají odbýt tím, že jde o selhání „lidí ze středního managementu“.
