Čtveřice nejočekávanějších her, které vyjdou ještě letos

Herní průmysl si už ve svých začátcích osvojil nepříjemný zlozvyk posouvat termín vydání dlouho vyhlížených titulů. Ani rok 2014 se tomuto negativnímu trendu nevyhnul. A třebaže se odklad na další sezónu dotkne netradičně vysokého množství her (viz tabulka), zůstává v letošní kolonce ještě ledacos zajímavého.

Assassin´s Creed: Unity

Ani tento podzim nesmí v předvánočním okénku chybět chystané pokračování zabijácké akční adventury v otevřeném světě Assassin´s Creed s podtitulem Unity. Soudě podle prvních ohlasů nový díl umlčel i ty nejhlasitější pochybovače o budoucnosti značky skutečně rázným krokem. Pomineme-li markantní skok ve vizuálním zpracování, Unity na scénu zavádí novinky odrážející se v každém aspektu jeho hratelnosti.

Zápletka titulu rozkresluje události Velké francouzské revoluce. Období kakofonie mlaskavých zvuků jakobínských gilotin a revoltující francouzské chudiny. Do víru těchto příhod je hráč vržen coby Arno Dorian, francouzsko-rakouský zabiják toužící po pomstě smrti svého otce. Hlavním dějištěm klíčových momentů se po vzoru skutečnosti stala Paříž konce 18. století oplývající bezprecedentní měrou detailů, převedená do digitální podoby téměř v měřítku 1:1.

Aby dostál označení next-gen, Assassin´s Creed: Unity přistupuje k proměnám v systému odpovídajícími prostředky. Hlavním heslem se stala plynulost a radikální řez v tomto ohledu podstoupila navigace v prostředí. Tvůrci kompletně přepracovali veškeré animace hlavního znaku série – parkurového pohybu. Na šplh po budovách se nyní dívá o moc lépe stejně jako na působivé slézaní z jakékoliv střechy dolů nebo ladný průnik do interiérů. Hra také nabídne inovovaný a obtížnější soubojový systém a zatlačí na plnohodnotný kradmý postup, pro nějž vyhradila speciální tlačítko.

Svou malou revolucí si prošla rovněž struktura stylu vyprávění. Jednotlivé mise by na sebe měly mnohem těsněji navazovat. Nejzajímavěji však znějí jejich jinak postavená schémata. Úkoly v AC: Unity budou reflektovat hráčovo konání během plnění nelineárního zadání a na základě toho flexibilně vytvoří jedno z mnoha vyústění situace. Tvůrci se chlubí, že je jen na vás, jak k poslání přistoupíte. Jedno takové může mít například pět alternativních řešení a klidně na deset možných průběhů. Pozitivní zprávou na závěr je přítomnost plnohodnotných kooperačních scénářů misí až pro čtyři hráče.

Call of Duty: Advanced Warfare

Call of Duty. Tato série stříleček má napříč herní obcí diametrálně odlišné konotace. Jedni jsou jí vděčni za tisíce hodin zábavy v režimu více hráčů, druzí ji už léta zatracují pro ustrnulý vývoj na poli herních mechanismů. Jestli má ale značka někdy šanci oprostit se od svých nelichotivých dogmatických přízvisek, pak je to právě s příchodem Advanced Warfare, v rukou obměněného vývojářského týmu a s delším výrobním cyklem.

Destiny

Loňské odhalení nového ambiciózního titulu – nejprve zazněly dramatické chorály a následně za prezentujícím problesklo logo věhlasného developera Bungie – až do poslední chvíle živilo naděje na oznámení dalšího přírůstků do rodiny stříleček Halo. Zmínění tvůrci odkaz jedné z nejúspěšnějších sérií videoherního průmyslu zkrátka nezapřou a Destiny má v tomto ohledu ke svému duchovnímu předchůdci velmi blízko.

Brzký příchod tohoto rozmáchlého sci-fi eposu provází značná očekávání. Hlavní devízou Destiny by mělo být opravdu masivní univerzum čítající několik planet sluneční soustavy a jejich přirozených družic. Navíc zcela přístupných. Skutečnost přitom naznačuje, že se nejedná o typické pódiové formule z tiskových konferencí bez hlubšího významu. Středobod zdejší hratelnosti tvoří tradiční náplň každé akce z pohledu vlastních očí. Dosavadní koncept nicméně dává tušit, že autoři nehodlají sázet na jednu kartu a na základě toho zažitý systém obohacují o pro žánr neobvyklé prvky – sociální faktor a některé vrstvy z her na hrdiny.

Titul cílí v prvé řadě na plnění široké škály aktivit v interiérech i exteriérech otevřeného prostředí v rámci síťové kooperace s živými společníky z opačných koutů světa. Zkrátka by však neměli přijít ani příznivci kompetitivních přestřelek. Iluzi živoucnosti dané oblasti by mělo ještě prohlubovat náhodně generované akce či všemožná interakce s ostatními hráči. Nad rámec tohoto obsahu vkládají Bungie hráči do rukou svobodu volby herního stylu odvíjející se od jedné z uvedených tříd postav nebo vyšší úroveň variability, kdy vylepšuje své virtuální alter-ego sbíráním zkušeností a sami si určujete, jakou cestou se váš bojovník bude vyvíjet.

Middle-earth: Shadow of Mordor

Nedávno si všichni fundamentální příznivci J. R. R. Tokiena připomínali šedesátileté výročí vydání prvního dílu knižní trilogie Pána prstenů, Společenstvo prstenu. Od té doby můžeme jeho dílo vídat rozvětvené do mnoha forem včetně té videoherní. Middle-earth: Shadow of the Mordor pod křídly studia Monolith Productions je pak po letech nadějným aspirantem na titul, který by mohl konečně zacelit díru v srdcích hráčů očekávajících kvalitní zábavu z prostředí Středozemě.

Hra se prezentuje jako akční adventura z otevřeného světa. Vizuálně disponuje relevantním napojením na známou filmovou předlohu Petera Jacksona a dějově se pokusí přemostit hluchou oblast mezi událostmi Hobbita a kánonu Froda Pytlíka. My bychom se měli zhostit role hraničáře Taliona. Jádro scenáristického oblouku leží v akutní hrozbě sílícího Saurona směřujícího do svého budoucího domova Mordoru. Během putování by měl rukou Sauronových vojsk padnout i sám Talion, jen aby byl vzápětí vzkříšen tajemným přízrakem a vyslán na cestu odplaty.

O okořenění tradičního obsahu, v Shadow of the Mordor zastoupeným volným pohybem po kulisách Mordoru, prozkoumáváním jeho tajemství a arkádovým bojem se skřety, se stará skutečně revoluční novinka zvaná Nemesis systém. V zásadě se jedná o komplexní soubor nástrojů simulující skutečný život. Ten slouží jako vstupní brána k hlubším mechanikám, měl by rovněž respektovat veškeré vaše interakce i samovolný vývoj událostí na určitém území.

Svět si jednoduše žije svým vlastním životem, stejně jako smečky nepřátel, které si například bez vašeho přičinění zvolí nového vůdce a vůbec se chovají autonomně. Prostřednictvím Nemesis systému také můžete nahlížet na konkrétní osobnosti, jejich silné stránky, slabiny, jaké vztahy navazují a toho proti nim využít. Nikde totiž není psáno, že k likvidaci klíčového protivníka musíte postupovat lineárně. Můžete si nejdříve takticky vyhledat jeho podřízeného, díky vašim znalostem jej ovládnout a poslat ho takto omámeného na váš původní cíl. Samozřejmostí jsou i další možnosti postupu, mnohočetná nabídka zbraní či vylepšování Talionových schopností.

 TABULKA: