Sex je jako túra, silnější musí čekat na slabšího, říká sexuolog Weiss

Byl okouzlující do chvíle, než jsme se zeptaly na politiku. To se vážně rozčílil a připomínal kluka, co si dupe nožičkou a křičí: Ne a ne a ne! Popravdě řečeno ptát se ho na politiku by nás ani nenapadlo, kdyby známý univerzitní profesor Petr Weiss v roce 2002 nekandidoval za ODS na senátora. Dnes má u tématu politika komunikační blok. Myslel si, že nám ho vysvětlil, jenže nám to tak nepřipadalo. V sexuologii nás ale spolehlivě provedl a v úvodní skvělé náladě prozradil, že má před sebou dovolenou ve Rwandě, kam ho lákají především horské gorily.

Co vás tak láká na horských gorilách?

Především jejich polygamní - respektive harémový - způsob života. Otázka je, jestli pro homo sapiens je normální žít celoživotně monogamně, polygamně nebo promiskuitně. Co z toho je nám vlastně vrozené?

To byste měl vědět vy, ne?

Evoluční biologové zjišťují, že u primátů je celoživotní monogamie velmi vzácná a vyskytuje se jen u několika málo druhů, třeba u gibonů. Ale třeba šimpans, ke kterému máme geneticky úplně nejblíž, je velmi promiskuitní - jedna samička během říje vystřídá čtyřicet samečků.

Tak moc promiskuitní lidé přece jen nejsou, že?

Muži by třeba i byli, ale ty ženy, žel, jsou k tomu taky zapotřebí a ty zdaleka tak promiskuitní nejsou. Ale třeba gorila, ta je harémová: jeden sameček žije s mnoha samičkami. Chrání si je před ostatními samečky.

Do jaké skupiny tedy patří lidé?

Víte, druhy harémové a promiskuitní se liší především ve velikosti varlat. Promiskuitní primáti mají varlata mnohem větší, protože jejich semeno musí být kvalitní a musí ho být hodně. Neb musí ve vnitřních rodidlech samičky bojovat se čtyřiceti jinými semeny jiných samců, aby právě jeho semeno oplodnilo vajíčko.

A mužské semeno takhle bojovné být nemusí...

Počkejte, počkejte prosím! Gorila, která je harémová, ma varlátka podstatně menší než šimpanz, přestože ona sama je mnohem větší než šimpanz. Proč? No protože gorilí samec má svůj harém jistý, nemusí bojovat se semeny jiných.

Už se dostaneme k člověku?

Člověk je z hlediska velikosti varlat ke svému tělu někde mezi šimpanzem a opicí. To není odpověď, ale bonmot. I když pravdivý. Je to tak, že evoluční biolog David Buss říká: pozor! Všechny tyto partnerské strategie - promiskuity i celoživotní monogamie i polygymní soužití - je pro druh homo sapiens vlastní. Všechno je mu přirozené a aktualizuje se vždy podle toho, co je pro reprodukci v dané chvíli účelnější. Podle toho se chováme.

Znamená to, že muži jsou tolikrát v životě akční, kolikrát cítí potřebu někoho oplodnit?

Vůbec ne. Ale obecně je prokázané, že muži jsou více než ženy náchylní i k promiskuitním a anonymním sexuálním stykům. Je to proto, že v přírodě jsou vajíčka nesmírně vzácným zbožím a ženy si je musí chránit pro toho nejvhodnějšího, geneticky nejkvalitnějšího uchazeče. Zatímco spermiemi může příroda plýtvat a proto je využívá i na méně kvalitní partnerky.

Tak je nebo není věrnost nutnou součástí kvalitního a dlouhotrvajícího partnerského vztahu?

Je mnoho mužů i žen, které jsou celoživotně věrné. Pro někoho to důležité je, pro někoho nemusí být. Ale pozor: nevěra ženy ohrožuje vztah nesrovnatelně víc než nevěra muže.

Takhle to hlásají muži, že?

Je prokázáno, že když si měli partneři představovat pro ně nejvíce stresující scénu (a bylo to kontrolováno jejich dechem, tepem, kožněgalvanickým odporem) - tak  pro ženy nebyla nejhorší představa, že jejich partner souloží s jinou ženou, ale že se s ní prochází romanticky při měsíčku. Protože pro ženu je největší nebezpečí, že se muž zamiluje do jiné ženy, nikoliv že s ní bude souložit. Protože tehdy hrozí, že bude do té jiné ženy a jejích potomků investovat. Zatímco u mužů byla nejvíce stresující představa, že jejich stálá partnerka souloží s jiným mužem.  Protože tehdy pro toho muže hrozí, že bude muset celoživotně investovat do cizích genů.

Pane profesore, vy máte dva tituly před jménem, dva za jménem, pro mladé doktorandky jste jistě okouzlující - kolikrát se vám stalo, že vás některá z nich začala balit?

Nevím, jestli je to štěstí nebo smůla, ale já nepoznám, že o mne má nějaká žena zájem, dokud mi to přímo neřekne. A zatím mi to žádná přímo neřekla.

Čím to je, že člověk tak komunikativní, empatický, nadaný nepozná, když ho dívka balí? Nebo to je finta, jak nic neříct?

Ne! Opakovaně se mi ale stalo, že mi to dodatečně některá žena oznámila: Vždyť tehdy jsem tě balila a ty nic.

Pro vás je věrnost automatickou součástí kvalitního dlouhotrvajícího vztahu?

No...vždy je to individuální. Pro některé páry je to důležité, pro některé méně. Záleží to vždy od jejich hodnotového žebříčku a samozřejmě na základě vzájemné dohody. V době, kdy byl vytvářen koncept celoživotně monogamního páru - a to bylo až v roce 1000, kdy rabín Gershom Ben Judah vyhlásil celoživotní monogamii a monogamní maželství...

Pamatujete si ještě dotaz, pane profesore?

(smích)...a vyhlásil to pouze pro evropské židy a pouze na zkušební dobu jednoho tisíce let, přičemž u křesťanů to bylo zaváděno až od koncilu v 15. století a není jisté, že to bylo zavedeno...tak od té doby se postavil onen ideál celoživotně monogamního manželství jako nejvyšší meta...

Ptáme se, jak vy roli věrnosti ve vztahu cítíte.

Ale já nejsem dost zajímavý, abych o sobě mluvil se čtenáři.

Zbytečně se podceňujete. Určitě jste.

(smích) To ne. To ne. Ale velmi rád vám budu odpovídat na odborné otázky.

Abyste nám rozuměl, je vám přáno, jen se ptáme.

Děkuju, děkuju.

Dočetla jsem se, že Češi prý léči depresi sexem, čokoládovými pralinkami a alkoholem. Není to spíš tak, že při depresi není na sex chuť?

Samozřejmě! Anhedonie, čili nedostatek zájmu o jakékoliv potěšení včetně sexu, je jeden ze základních příznaků deprese.

Má smysl, aby se v takových chvílích člověk snažil o to, aby ho to bavilo?

Ne. Člověk se nemá nutit do ničeho, na co nemá chuť.

A pokud dlouhodobě muž či žena nemají o sex zájem, doporučujete se tomu odborně věnovat, nebo to spíš nechat odeznít?

To je asi nejčastější příklad mé klientely. Že přijde pár, většinou je to tak, že partner s vyšší potřebou přivede partnera s nižší potřebou.  To je většinou žena. A muž praví: Dělejte s ní něco. Jen málokdy se stane, že se v páru sejdou dva s úplně stejnou potřebou. Problémem se ten tzv. nesoulad apetencí stává tehdy, když je ten nesoulad příliš velký a jeden začne druhého do sexu nutit. A ten s nižší potřebou, aby byl doma klid, se do sexu nutí nad své možnosti. To je cesta do pekel.

Co radíte v tu chvíli?

Říkám jim: představte si, že dva jdou na horskou tůru. Jeden je trénovaný a silný, druhý naopak. Čím tempem se bude pochod řídit, pokud budou chtít jít spolu? Všichni řeknou, že logicky se musí jít tempem slabšího. Protože ten silnější může zvolnit, ale ten slabší nemůže dlouhodobě přidávat nad své možnosti. U tůry je to logické, ale že je to stejné u sexu, k tomu je musíte přivést. Bude-li slabší přidávat, tak dříve či později úplně odpadne. V sexu dokonce může začít i tělesný odpor k tomu, kdo druhého nutí neustále přidávat. A cesta zpátky je pak velmi, velmi obtížná. Často nemožná. Takže frekvence sexu se musí vždy řídit potřebou toho, kdo ji má nižší. V tomto případě kompromis není možný.

Kdy se stává sexuální praktika úchylkou?

Souhlas obou partnerů je jednou z podmínek normality. Další je dostatečná věková zralost - to z normality vylučuje pedofilní aktivity. A třetí podmínkou je, že praktika nevede k poškození žádného z aktérů, to znamená, sadomasochistické praktiky se z normality také vylučují. Ale pozor: v novém návrhu mezinárodní klasifikace nemocí, která se teď připravuje, bude pravděpodobně ze seznamu poruch vypuštěn partnerský sadomasochismus, fetišismus a transvestisismus. Tyto tři preference už tedy nebudou deviací. Opakuje se tedy proces, který byl v 70. letech s homosexualitou.

Jaká je nejčastější sexuální úchylka?

To nevíme. Pravděpodobně to bude exibicionismus a fetišismus, ale to jsou jen odhady. Netušíme totiž, kolik lidí vlastně trpí poruchou sexuální preference. Ke mně se dostanou buď sexuální delikventni a nebo - naprosto výjimečně - dobrovolní pacienti. Většina lidí zvládne svoji odchylnou sexualitu na úrovni masturbačních fantazií, aniž by ji realizovala. 

Jste příznivcem chirurgické kastrace?

V určitých extrémně vzácných případech u mimořádně nebezpečných sexuálních deviantů jsem pro to, aby si mohli zažádat o chirurgickou dezaktivaci pohlavních žláz, tedy kastraci.

Jak velký podíl sexuálních úchylek je možné léčit?

Léčit je možné každého pacienta s odlišnou preferencí - vyléčit žádného. Jsme schopni pouze naučit pacienty žít se sexuální zvláštností tak, aby nepřicházeli do konfliktu se zákony.To se nám daří u naprosé většiny pacientů, protože zatímco bez léčby recidivuje do jednoho roku až 80 procent z nich, po léčbě - a sám jsem dělal průzkum po dvaceti letech od léčby - a zjistil jsem recidivu u 17,1 procenta z téměř tisíce pacientů.

Jak léčba probíhá?

Především psychoterapeuticky, vedeme je v rámci skupinové psychoterapie k získání náhledu na svoji poruchu, aby si uvědomili situace, které je ohrožují a vedou je k recidivě. Druhá složka léčby je biologická - hormonální suprese, potlačujeme produkci testosteronu na úroveň, kterou jsou vůlí schopni zvládnout. A za třetí je součástí léčby soubor sociálních opatření - v průběhu léčby se často vyučí nebo získají nějakou novou kvalifikaci, obnoví kontakty se svojí rodinou, nacházejí si partnerské vztahy a zázemí atd. Celý tento komplexní český model léčby je, soudím, nejúspěšnější.

Jak je to u žen? Čím to, že se mluví jen o mužských deviantech?

Úchylky u žen samozřejmě existují, pravděpodobně nejčastěji jde o masochismus. Ale ženy obecně nejsou tolik kriminální, což neplatí jen pro sexuální delikty ale i obecně. A i když spáchají delikt, pravděpodobně nebudou odsouzeny.

Protože je nikdo neudá?

Společenská kontrola mužského sexuálního chování je nesrovnatelně přísnější. Představte si situaci, kdy muž masturbuje nahý ve svém okně před kolemjdoucími ženami. Ty ženy zavolají okamžitě policajta. Když bude v okně svého bytu před kolemjdoucími muži  masturbovat  nahá žena, ukažte mi muže, který poběží pro policajta. Muži se shromáždí u toho okna a poté jsou trestání za voyerství.(smích) Neměří se stejným metrem. Nestěžuji si, jen konstatuji.

Jste autorem mnoha soudních posudků. Jaký byl pro vás nejtěžší?

Obtížně se píší posudky na vrahy, zvláště pak na vrahy malých dětí. Jde tam o porušení základních norem, toho, co má v sobě člověk nastavené jako základní hodnotu. Ale myslím, že jsem natolik profesionální, že emoce nikdy můj posudek nezkreslily.

Napsal jste někdy posudek, který vás pak mrzel? Když jste třeba po letech zjistil, že jste udělal chybu.

Jsem si jist, že jsem udělal chyby, tomu se člověk nevyhne. Tam, kde se zabýváme lidskou psychikou a sexualitou nemůžeme být neomylní. Pletou se i chirurgové, a to mají předmět svého konání fyzicky před svým zrakem. Jistě se stalo, že jsem u někoho nenašel deviaci a ona se časem ukázala a rozvinula, tak to prostě je.

Kolik času s člověkem, na kterého píšete posudek, strávíte?

Podle obtížnosti posudku. Jde o hodiny, ale málokdy píšu posudek sám. Účastní se kolegové sexuologové a psychiatři. U pachatelů je to týmová práce a komplexní vyšetření včetně faloplethyzmografického vyšetření, což je měření sexuální vzrušivosti - což je mimochodem český přínos do světové sexuologie.

Baví sex lidi stejně jako před dvaceti lety?

Umíme změřit jen frekvenci a ta je zhruba stejná. Tudíž v průměru dvakrát týdně.

Dejte dvě doporučení, jak dosáhnout kvalitního a trvalého vztahu, prosím.

Mohu tři? Tak tedy tolerance, tolerance, tolerance. Co se všechno má tolerovat je individuální, obecně vše, na čem se partneři domluví.

Co je hlavním ničitelem dobrého sexu?

Co je to dobrý sex?

Sex, se kterým jsou ti, jež ho provozují, velmi spokojeni.

...Nedostatek otevřené komunikace v této oblasti.

Je česká sexuologie v porovnání se světem něčím výjimečná?

Ano. Česká sexuologie přispěla mnoha přínosy pro tu světovou, například už zmíněná  faloplethyzmografická metoda je dodnes jedinou přístrojovou metodou pro zjišťování sexuální preference. A například docent Michal z IKEMu, což je cévní chirurg, začal jako první léčit organické poruchy erekce metodami cévní chirurgie. Dodnes jsou jeho operace krevního zásobení penisu považovány za základní v celosvětovém měřítku.

Říkáte, že se také zabýváte duší. Co si myslíte o duši českého prezidenta?

K tomu se nebudu vyjadřovat, já jsem ho nevyšetřoval.

A jak na vás působí?

Odborně se nemohu vyjadřovat k nikomu, koho jsem nevyšetřoval. A když jsem někoho vyšetřoval, k němu se taky nemohu vyjádřit.

Vy sám jste měl ambice být v politice...

To byl mladický úlet.

Ale nevěřím tomu, že se o politiku vůbec nezajímáte.

O politiku se zajímám méně a méně.

Proč? Protože se v ní pohybují lidé, kteří vás nebaví?

Ano.

A k nim patří i Miloš Zeman? Nebo ten vás baví?

Nebudu se odborně vyjadřovat ke konkrétním lidem, které jsem nevyšetřoval. Vím, že jsou tady kolegové, kteří jsou k tomu ochotni, musíte se obrátit na ně.

Ale nám nejde o odborné hodnocení. Přišli jsme za vámi nejen jako za odborníkem, ale taky jako za člověkem.

Já tady nejsem za sebe. Člověk není zajímavý. Pro veřejnost jsou určeny jen mé odborné názory.

V ODS už nejste?

Ne. Vystoupil jsem už dávno, nevím přesně. Když tam přišli lidé, se kterými jsem nesouhlasil.

Kteří? Třeba Topolánek?

To ne.

Tak kteří, nebo je to tajné?

To ne, ale byla jich řada a zkrátka jsem s nimi nesouhlasil. To už dávno nebyla ta garnitura, která ODS zakládala. To už byli lidé, kteří tam vstoupili z jiných důvodů než idealistických. Tak, teď jsem to řekl hezky a u toho zůstanu.

Člověkem pravicově orientovaným jste zůstal, je dnes ODS v čele s profesorem Fialou zase stranou, která vás zajímá?

Tak...já ale nevím, proč se ptáte na mé politické názory.

Protože nás také zajímají.

Ale veřejnost proboha nezajímá, co si nějaký sexuolog myslí o ODS.

Vy jste si dělal nějaký průzkum o tom, co lidi na vás zajímá?

Neudělal, ale umím si to představit.

Vůbec tomu nerozumíme: jste tak sebevědomý, komunikativní člověk, který běžně nemá problém cokoliv říci, tak najednou...

To je manipulace, že?

Máme za sebou Zemanova prohlášení v Číně, jeho cestu soukromým tryskáčem zpět, jeho vyjadřování v Českém rozhlase, snahu obrátit českou zahraniční politiku naruby a vy nejste schopen ani říci, jestli se vám to všechno líbí nebo ne?

(smích) Nechci být mezi těmi všemi herci, kteří se vyjadřují k politickému dění.

Jste spokojený se stavem české společnosti?

Řeknu vám to jinak: jsem šťastný člověk. V životě se mi splnilo to, co jsem si přál nejvíc - za prvé zdravé děti a za druhé, aby šel bolševik do háje. Všechno ostatní jsou žabomyší hedvábné starosti, to podstatné se odehrálo v roce 89. A já už budu celý život spokojený.